Vzpomínání na události
z konce II. světové války v prostoru Hostivice
část 2.

Město Hostivice během II, světové války neutrpělo mnoho škod v důsledku válečné činnosti. Přesto zde ke škodám došlo, dokonce v průměru k větším než v okolních obcích, blízkost letiště Praha -Ruzyně a z toho vyplývající válečná letecká činnost Luftwaffe se nesmazatelně podepsala na historii města.

Po okupaci v březnu 1939 byl Němci samozřejmě zabrán i nejvýznamnější letecký přístav Československé republiky, letiště Praha -Ruzyně. Luftwaffe získala velice moderně vybavené letiště s dílnami a technickým zázemím, Toho samozřejmě plně využila a přesunula sem své dílenské provozy. Postupně, během dvou let, zde fungovalo Letecké učiliště Lufthansy, dílny na opravy dopravních a transportních letadel Junkers, Luftwaffe sem přesunula z Německa své letecké školy základního i pokračovacího výcviku. Letecký provoz zde byl vždy velmi čilý, i když ne válečný. Tehdy se staly také první letecké havárie, které měly přímý dopad na Hostivici.

21. záři 1940 spadl německý vojenský letoun do objektu Kropáčkovy hřebíkárny v Hostivici (později objekt koupil Jan Zadák). Při havárii byl letoun zcela zdemolován, z osádky zahynuli dva letci, třetí v hodnosti leutnant byl odvezen do nemocnice v Praze s těžkým zraněním.

Bombardér Heinkel 111 B trupového označeni DA + AZ letecké školy Luftwaffe FFS(C).12

Bombardér Heinkel 111 B trupového označeni DA + AZ letecké školy Luftwaffe FFS(C).12


15. července 1941 došlo k letecké havárii cvičného bombardéru Heinkel 111 B trupového označeni DA + AZ od letecké školy Luftwaffe FFS(C).12, toho času dislokované na letišti Praha -Ruzyně. Letoun se vracel zpět na domovské letiště po cvičném letu, na jeho palubě byla jen dvoučlenná osádka: pilot - žák Hans Marahrens a instruktor Otto Herbst. Během přiblížení k letišti západním směrem došlo pravděpodobně k fatální pilotní chybě a letoun prudce přišel o rychlost. Pro malou výšku nemohl již ani instruktor zasáhnout a Heinkel se zřítil do obydlené části obce Jeneček. Při havárii oba němečtí letci zahynuli, letoun byl úplně zničen. Rovněž tak 'byl zdemolován dům č,p. 975 v dnešní Novotného ulici. Bylo obrovským štěstím, že v jediné místnosti, která z domu zbyla, přežil železničář pan Rufr, spíci zde po noční směně. Příslušníci Luftwaffe trosky letounu odvezli, dům byl stržen a na náklady Německé branné moci postaven nový, identický dům, Zajímavostí je, že stroj He 111 B DA + AZ byla pro jednotku FFS(C) 12 "smolná mašina". Stejný letoun měl před touto havárii prokazatelně dvě jiné havárie na ploše ruzyňského letiště.

Pravděpodobně v zimě 1943 došlo k další tragické havárii v Jenečku. Německý bojový letoun, noční stíhačka Bf 110, se vracel v noci z cvičného letu na Ruzyň. Z neznámého důvodu si osádka asi popletla přistávací dráhu se státní silnicí na Kladno. Svůj omyl poznala příliš pozdě, letoun zavadil o dráty telefonního vedení podél silnice a vrazil do pole vedle silnice. Ihned po dopadu došlo k výbuchu a velkému požáru. Oba letci zahynuli. Letoun byl úplně zdevastován. Místo havárie je u karlovarské silnice, těsně před restauracl Pravěk. V minulosti zde skutečně byly nalezeny slitky a drobné části konstrukce letounu.

23. listopadu 1944 letěl bombardér Junkers Ju 88 A ve směru od Břvů k letišti Ruzyně. Během přibližování letoun náhle přešel do vývrtky a zřítil se do "Stromečků" nedaleko Litovického rybníka. Ještě před dopadem dva letci vyskočili na padáku, jeden z nich se zachránil a k místu havárie přišel po svých, druhý byl nalezen mrtev v křoví. Jeho padák se již neotevřel. V kabině letounu zahynul další člen osádky. Letoun po dopadu hořel, ale zároveň došlo k destrukci konstrukce. Ještě v 60. -70. letech se na skládce ve čtvrti "Na Pískách" údajně nacházely plechy z křídel a trupu. Přesné místo dopadu nebylo dosud přesně určeno.

7. února 1945 startoval z Ruzyně transportní dvoumotorový letoun Junkers 86. Krátce po startu vysadily oba motory a při pokusu o nouzové přistání letoun havaroval na poli vedle Peterkova mlýnu, dnes pole pod karlovarskou silnicí před železničním viaduktem. Při havárii došlo k zaboření předku letounu do pole a pilot údajně havárii nepřežil. Podrobnosti nejsou známy. V případě této havárie se jedná určitě o start k transportnímu letu.

16. dubna 1945 okolo poledne přiletěl nad Prahu velký počet amerických Mustangů 4. a 78. Fighter Group. Letadla 4. FG vedl zkušený veterán bojů v Pacifiku i na Západní frontě, Lt. Col. Sidney S. Woods (9 sestřelů celkem). Při útoku jeho formace na ruzyňské letiště sám zaútočil na vlak, stojící na nádraží v Hostivici. Jeho Mustang P- S ID 44 -72 2S I QP- A byl zasažen rychlopalným dělem, umístěným právě na tomto nádraží. Zásah měl devastující účinek. Motor se zastavil a Sidney Woods musel rychle hledat místo pro nouzové přistání. Pamětníci v Hostivici vyprávějí, že letoun přes obec jen klouzal, se zastavenou vrtulí a černě dýmil. Pilot si vybral k přistání hladinu nedalekého Litovického rybníka, ale pro malou výšku jej nedosáhl. Mustang dopadl na hráz rybníka, zaklínil se mezi cestu na hrázi a ocasní plochy zůstaly na přeraženém topolu. Křídla se nárazem utrhla a spadla na hřiště pod rybníkem. Motor Packard zůstal vytržený ze svého lože ležet na hrázi rybníka.
Později, protože zde překážel povozům, byl shozen do vody a následně po válce opět vytažen a odvezen neznámo kam. Při čištěni dna rybníka byly později nalezeny trubky palivového rozvodu a další drobné součástky z motoru. Lt. Col. Woods vyvázl z těžké havárie jako zázrakem jen s otřesem mozku, ale jinak nezraněn. Na místo havárie se seběhlo mnoho místních obyvatel, americký velitel byl ošetřen a odvezen vysokým důstojníkem Luftwaffe do Prahy.

17. dubna 1945 při útoku amerických Mustangů a Thunderboltů na dráhu ruzyňského letiště se pokusil jeden německý pilot na Me 262 odstartovat a uniknout pryč, Nepodařilo se mu to a byl sestřelen Mustangem. V nízkém letu přeletěl pole mezi Hostivicí a Řepy a zřítil se za vesnici Sobín, směrem ke Břvům. Pilot se před havárií pokusil zachránit na padáku, Podle místních obyvatel přistání z malé výšky přežil, ale byl těžce zraněn a odvezen do nemocnice v Praze. Trosky turbíny na místě dopadu hořely celý den a ležely zde pak ještě dlouho po válce.
Necelou půlhodinu poté byl protiletadlovou obranou z letiště sestřelen jeden Mustang a nouzově přistál nedaleko Chrášťan, v místě "Na Růžovém". Jeho pilot měl více štěstí, přistál v pořádku a nechal se odvést do zajetí.

Další letecká havárie je hlášena nedaleko Hostivice, mezi Ruzyní a Bílou horou. Údajně se jednalo o dvoumotorový německý letoun, který se snažil přistát na letišti, ale byl sestřelen třemi americkými stíhačkami, hlídkujícími v okolí. Je -li pravdivý údaj o přítomnosti amerických Mustangů, jednalo by se o sestřel z dubna či května 1945.
Spíše je pravděpodobnější, že k havárii došlo již dříve a nejednalo se o sestřel, nýbrž o klasickou leteckou havárii.

25. dubna 1945 však došlo k největší tragédii vyvolané leteckou havárií v Hostivicí, Toho dne dopoledne přilétlo ku Praze několik skupin amerických stíhačů a zaútočilo na letiště Ruzyně, Kbely, Klecany. Jejich úkolem bylo uzemnit stíhače Luftwaffe a zabránit jim startovat proti bombardérům, letícím na cíle v Německu. Taktika stíhačů Luftwaffe byla taková, že se snažili odstartovat i s malým množstvím paliva a kroužit bez boje v okolí letiště. O toto se pravděpodobně pokusil i pilot jedné Me 262A z letiště Praha - Ruzyně.
Bohužel odstartoval příliš pozdě. V okolí Ruzyně již kroužily Mustangy a vyhlížely si své oběti. Při startu byl okamžitě zasažen jeden Me 262A (sestřel si nárokovalo hned několik amerických stíhačů). Neovládaný letoun začal klesat a v malé výšce zavadil křídlem o střechu budovy školy v Hostivici a dopadl na zahradu rodinného domu v těsné blízkosti školy. Při následném požáru shořela větší část domu a jeho obyvatelka, paní Bílková, byla těžce popálená. Na následky svých zranění zemřela krátce po válce.
Pilot zůstal v kabině letounu a zemřel v jeho troskách. Podle hlášení ztrát se jedná o Lt. Seppa Huberta, příslušníka 9./ KG(J) 6. K identifikaci letounu může přispět i vzpomínka přímého účastníka této havárie, který tvrdil, že na zničeném trupu byla vidět namalovaná šachovnice za německým křížem. Stíhací - bombardovací eskadra KG(J) 6 používala pro identifikaci na svých strojích skutečně červeno - černou šachovnici.

Přes silnou palbu tlaku byl jeden z Mustangu P-51D 44- 15347 (QP-V) natolik poškozen, že pilot l/Lt William B. Hoelscher opustil svuj stroj na padáku nad Milostínem (okr. Rakovník). Konce války se dočkal ukryt u tamních obyvatel.

V Hostivici a blízkém okolí došlo k ještě dalším leteckým haváriím, které jsou již ale těžko objasnitelné.
U drážního domku na trati Hostivice - Zličín havaroval stíhací Messerschmitt Bf 109, jehož pilot údajně zahynul, rovněž v těchto místech mělo při květnovém povstání dojít k nouzovému přistání spojovacího letounu Fi 156 Storch, další havárie je vzpomínána někde za litovickým nádražím. Je velkým problémem dnes zjistit jakékoliv podrobnosti o těchto i dalších nehodách.

Skončila válka, ale k leteckým haváriím u Hostivice stále docházelo. Hned v srpnu 1945 havaroval Liberátor B-24 GR Mk. VI EV 953 PP -K "Kost'a" od Transportní skupiny (dřívě 311. Československá bombardovací peruť, u které létalo 5 příslušníku z Hostivice) u hráze retenční nádrže v Ruzyni při svém letu z Anglie do Prahy. Havárie se naštěstí obešla bez vážnějších úrazů. Poškozený Líberátor pak zůstal stát na letišti a byl zde postupně rozebrán na díly.

Všechny tyto údaje a snímky byly poskytnuty spolkem vojenské historie Pražský letecký archiv (PLA).
Spolek PLA děkuje za spolupráci Městskému úřadu v Hostivicí, který umožnil studium obecních kronik a všem pamětníkum, kteří s námi ztratili svůj čas vzpomínáním.
PLA uvítá jakékoli svědectví pamětníků, případně fotografie a další dokumentaci (fragmenty letadel), která se vztahuje k leteckému dění na našem území v letech 1939 - 1945.

Kontaktni adresa: Luboš Volf, Školská 27, Hostivice tel: 606 205678 www.Qlarchiv.cz PRAŽSKÝ LETECKÝ ARCHIV

Den hrůzy

Vzpomínka pana Stehlíka uveřejněná ve 4. čísle HM mě přiměla k tomu, abych se připojila a popsala den hrůzy.
Toho dne, 25. dubna 1945 bylo krásné ráno, stromy v plném květu a modrá obloha. Nebylo čím topit, tak se maminka vydala se čtyřkolovým vozíkem do Jenče k stavební firmě Šťastný, kde ji vždy nějaké odřezky nechali. Vycházela už časně ráno, aby byla doma než přiletí kotláři, to bývalo v 10 -11 hodin. Tentokrát jim počasí přálo a přiletěli o mnoho dříve. Mně bylo 14 let. Babička, té bylo 77 let, loupala na zahradě brambory na oběd a volala na mne, že sem letí nějaký žížnivý kruh. Vyběhla jsem ven, ale to už byl veliký žár. Babičku jsem odvedla domů, a protože moc křičela, zavřela jsem ji do sklepa. Dožadovala se kufříku s osobními věcmi, ten jsem jí tam dala, ale moc chtěla ven, bála se, že uhoří. Běžela jsem probudit bratra. Spal po noční směně, byl po zavření škol pracovně nasazený na Poldovce.
Letadlo mělo 2 000 I paliva a 4 000 tisíce ks nábojů. Vše hořelo a střílelo kolem. Němci z letiště přijeli velmi brzy a pěnou vše uhasili, ale nezachránili domy Študentových (Dlabačových) a Bílkových. Nám a Nešvarovům uhořelo 90 ks králíků a ty krásné stromy byly spáleny na uhel.
Na rozhraní našich plotů ze všech trosek zůstala trčet pokrčená ruka pilota i s hodinkami, nic jiného. Na to nikdy nezapomenu. Když to uviděla paní Študentová, povzdechla si a řekla: "Tak tohle zbude z pilota." Jakoby tušila, že její syn, který si letěl pro vyznamenání za statečnost ve válce, už ho nedostane. My a Študentovi jsme měli společný kryt. Pravidelně jsme tam nechodili, ale ten den jsme všichni přesvědčovali paní Dlabačovou (provdanou dceru paní Študentové), která měla roční dcerku Miládku, aby šla do krytu. I paní Študentová jí stále popoháněla. V ten hrozný okamžik jim to oběma zachránilo život. Takové štěstí už neměla paní Bílková.
A moje maminka statečně táhla vozík od Jenče a na vršku u "Lindbetonky" viděla oheň a někdo jí řekl, že u Černochů hoří. Nechala vozík ve škarpě a letěla domů. Když jsme se všichni setkali, padli jsme si do náruče, mlčeli a plakali.

Věra Sedláčková – Černochová

Článek a fotografie byly převzaty z Hostivického Měsíčníku (HM) květen 2005.

WOM

< část 1.

Hlavní Zpět na hlavní stranu AFC    < zpět na Okénko do historie