V souvislosti se změnou názvu mezinárodního letiště Praha-Ruzyně na Letiště Václava Havla Praha, respektive Vaclav Havel Airport Prague, která má své nadšené příznivce, stejně jako odpůrce a které také mnoho lidí nepřikládá jiný než politický význam, se samozřejmě objevovaly nejrůznější důvody "pro a proti", včetně jmenování příkladů letišť, která ve svém názvu mají jména různých osobností.
Jak při slavnostním programu ke změně názvu našeho největšího a nejdůležitějšího mezinárodního dopravního letiště uvedla Dagmar Havlová, "pojmenování letiště po Václavu Havlovi je čin symbolický … a je konkrétním a hmatatelným uznáním Havlových zásluh". Na podporu změny názvu sice zazněl také argument, že díky ní z názvu zmizí "Ruzyně", asociující místní věznici, zneužívanou za vlády komunistické strany k zadržování politických vězňů. Vůči letišti Praha/Ruzyně a těm, kteří se za první republiky zasloužili o jeho vznik a velkou mezinárodní popularitu, je to ovšem nespravedlivé. Spojení letiště Praha-Ruzyně vzniklo díky tomu, že bylo vybudováno v katastru obce Ruzyně.
LKPR - Václav Havel Airport Prague:
Je tudíž vhodné alespoň krátce si připomenout, že náhorní rovinu nad Ruzyní doporučil pro vybudování dopravního letiště pověřený pracovník ředitelství Státního letiště Praha jako nejvhodnější ze všech zvažovaných oblastí. O vybudování letiště rozhodla vláda na návrh ministerstva veřejných prací 24. března 1929. Letiště Praha bylo komplexně vybudováno do 1. března 1937 a letecký provoz byl zahájen o měsíc déle dne 5. dubna.
Přestože původně nemělo ani jednu zpevněnou betonovou nebo asfaltovou vzletovou a přistávací dráhu, stalo se jedním z nejmodernějších letišť na světě a získalo v roce 1937 zlatou medaili na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži. Vzápětí po zahájení provozu byla výrazně zvětšena provozní plocha a zahájeny práce pro vybudování dráhového systému, ke kterému došlo v letech 1938 a 1939. Jenže to už nejen naše nejdůležitější letiště ovládali němečtí okupanti. Letiště obsadila německá armáda 15. března 1939, tedy v den vyhlášení tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Smutné je, že Němcům nestačilo, že jim do rukou padlo nejen letiště a veškeré jeho vybavení i všechny letouny ČSA a ČLS, ale zlikvidovali i tvůrce ruzyňského letiště - některé popravili, jiní skončili v koncentračních lágrech.
LKPR, Praha-Ruzyně, staré letiště, 60. léta 20. století; foto: ČSA
Také poválečný rozvoj našeho nejdůležitějšího a největšího dopravního letiště ovlivňovala politika. Většina aspektů tohoto období je dnes poměrně dobře známá a čas od času připomínaná. Pokud tedy současné přejmenování Letiště Praha bude v konečném důsledku znamenat, že napříště politici omezí svou působnost na českém metropolitním letišti a v oblasti civilní letecké dopravy jako takové na minimum, bude mít nejen svou symboliku, ale i hlubší smysl. Neboť na rozdíl od jiných mezinárodních letišť to pražské stále nemá komplexně dobudovaný dráhový systém, ani kolejové dopravní spojení, o kterém se koneckonců mluví už velmi dlouho, ať jde o linku podzemní, anebo pozemní dráhy.
Jména osobností v názvech letišť
Pojďme se trochu blíže podívat na některá civilní dopravní letiště, která mají ve svých názvech jména osobností. Není to myšlenka objevná, přejmenování Letiště Praha ji asociuje zcela automaticky a na internetu si můžete seznam takových letišť zobrazit za pár mžiků oka. Už v březnu publikoval na blogu iDnes své zamyšlení Michal Ptáček, který vygeneroval jako příklady tato letiště:
John Fitzgerald Kennedy - New York City
Ronald Reagan - Washington, D. C.
Louis Armstrong - New Orleans
Edward O'Hare - Chicago
Pierre Trudeau - Montreal
Indíra Gándhíová - Dillí
David Ben-Gurion - Tel Aviv
John Lennon - Liverpool
Charles de Gaulle - Paříž
Leonardo da Vinci - Řím
Wolfgang Amadeus Mozart - Salzburg
Frederick Chopin - Varšava
Lech Walesa - Gdańsk
My se na některá vybraná letiště podíváme trochu víc zblízka.
Severní Amerika - USA
Ronald Reagan Washington National Airport Asi nejčastěji jmenovaným letištěm na podporu rozšíření názvu Letiště Praha o jméno Václava Havla bylo logicky washingtonské národní letiště Ronalda Reagana, bývalého prezidenta USA, jemuž je přičítána velká zásluha na demontáži Svazu sovětských socialistických republik, celého systému socialistických zemí a pádu tzv. železné opony. Ronald Reagan Washington National Airport se nachází v Arlington County ve státě Virginia, asi 5 km od Washingtonu, D. C. Původní název tohoto metropolitního letiště, Washington National, byl doplněn jménem bývalého prezidenta USA Ronalda Wilsona Reagana v roce 1998. Je domovskou základnou US Airways. Jeho kód ICAO je KDCA a IATA jej značí DCA.
Ronald Reagan Washington National Airport; foto: unknown, archiv
John F. Kennedy New York International Airport
Známější je ovšem letiště John F. Kennedy New York International Airport, jedna z hlavních "vstupních bran" do USA, mezinárodní letiště patřící mezi největší na světě a jedno ze dvou v Severní Americe s pravidelnými linkami do všech šesti obydlených kontinentů. Tím druhým je Toronto Pearson International Airport. Historie mezinárodního letiště New York/JFK se začala psát v dubnu 1942. Město New York ho vybudovalo v bažinaté oblasti Golf Course Idlewild a komerční provoz na Idlewild Airport byl zahájen v červenci 1948.
John F. Kennedy New York International Airport - Terminál 4; foto: unknown, archiv
Přejmenování na památku zavražděného bývalého prezidenta USA Johna Fitzgeralda Kennedyho bylo realizováno 24. prosince 1963. Spolu s dalšími newyorskými letišti, LaGuardia, které je pojmenováno na památku starosty New Yorku jménem Fiorello LaGuardia, Newark, které je umístěno v New Jersey, a menšími Westchester County, Long Island a Stewart tvoří největší letištní systém v USA a druhý největší na světě. Na prvním místě je Londýn se svými letišti Heathrow, Gatwick, Stansted, Luton, London City a Southend a na třetím místě je dvojice tokijských letišť Haneda a Narita.
John F. Kennedy New York International Airport - Terminál Delta Air Lines a jetBlue; foto: unknown, archiv
Na samotném letišti JFK Int´l působí přes 80 leteckých společností. Jako hlavní základnu ho používají jetBlue Airways, jako hlavní hub své sítě mezinárodních linek American Airlines a Delta Air Lines a jako centrum své nákladní přepravy Evergreen International Airlines, Polar Air Cargo a Kalitta Air. V minulosti bylo centrem takových aerolinií, jako Pan Am, tedy Pan American World Airways, TWA - Trans World Airlines, Eastern Air Lines, ale také National Airlines nebo Gemini Air Cargo. Jeho kód ICAO je KJFK a IATA jej značí JFK.
Floyd Bennett Field
Nejstarším "obecním" newyorským letištěm je ovšem Floyd Bennett Field v Queensbury v Brooklynu. Komerční provoz zahájilo v roce 1930. Předtím zde jako letiště sloužila upravená podlouhlá ostrovní plocha označovaná jako "Barren Island Airport". Letiště Floyda Bennetta bylo svědkem několika rekordních letů, přeletů kolem světa a různých experimentů a návštěv známých průkopníků amerického a světového letectví, jako Howard Hughes, Wiley Post, Amelia Earhart, Jackie Cochran, Laura Ingalls nebo Roscoe Turner a další. Bylo zachováno v de facto původní podobě a nové letiště, Idlewild Airport, nyní JFK Int´l, bylo vybudováno na protějším břehu zátoky Jamaica Bay poblíž Springfield Gardens.
Nyní je Floyd Bennett Memorial Airport součást "muzeálního území" Floyd Bennett Field Historic District. Jinak ovšem byla v New Yorku ještě také soukromá letiště, z nichž některá se proslavila díky své roli při prvních přeletech Atlantiku, a to zejména sousedící letiště Curtissovo, které zvolil Charles Lindberg pro svůj průkopnický sólo let z New Yorku do Paříže jednomotorovým letounem Ryan NYP NX-211 "Spirit of St. Louis", a Rooseveltovo, který za svou základnu zvolil Richard E. Byrd, tentýž Byrd, který s pilotem Floydem Bennettem uskutečnil v roce 1925 letecký průzkum Grónska a o rok později také první přelet severního pólu letounem Fokker F-VIIb/3m "Josephine Ford". I když se později ukázalo, že severního pólu nemohli dosáhnout a jejich rekord byl z tabulek vymazán, zůstali už pro Ameriku hrdiny.
Jižní Amerika - Brazílie
Rio de Janeiro Santos-Dumont Airport
Brazílie a konkrétně Rio de Janeiro je v současné době populární nejen pro své vyhlášené mořské pláže: v roce 2014 bude dějištěm mistrovství světa ve fotbale a o dva roky později se zde budou konat letní olympijské hry. Uveďme tedy jeden příklad také z Brazílie.
Rio de Janeiro Santos-Dumont Airport, letecký pohled; foto: unknown, archiv
Máme o důvod víc, neboť druhé největší letiště v Riu nenese jméno politika, ale slavného brazilského průkopníka letectví: Alberto Santos-Dumont. Žil v letech 1873 až 1932 a jeho památný let dne 12. listopadu 1906 na louce Bagatelle v Bouloňském lesíku u Paříže je obvykle považován za první let motorového letounu v Evropě. Jeho dvojplošník 14-bis v kachním uspořádání měl tvar jako "krabicovití draci". Letiště Santose-Dumonta je vybudováno na nízkém poloostrově a obě jeho souběžné dráhy na obou stranách směřují do mořské zátoky - Guanabara Bay.
Rio de Janeiro Santos-Dumont Airport 1947, Cruzeiro do Sul Focke-Wulf Fw-200 Condor "Abaitará" PP-CBI; foto: Lufthansa, via Manche Postcard
Začalo sloužit pod názvem Calabouço v roce 1930, bylo přizpůsobeno i pro provoz hydroplánů a obojživelných letounů. Sloužilo pravidelné dopravě, dokonce i mezinárodní, ovšem poté, co bylo v roce 1952 otevřeno nové mezinárodní letiště Rio de Janeiro-Galeão Airport, zůstalo důležitým vnitrostátním letištěm, a to i po roce 1960, kdy se hlavním městem Brazílie stalo ve vnitrozemí nově vybudované město Brasília. Provoz na letišti je smíšený, civilní a vojenský. Jeho kód ICAO je SBRJ a IATA kód SDU.
Příklady evropských letišť
Paris-CDG Airport
Nejspíš nejznáměnší je největší letiště v Paříži, používající jméno "prezidenta-osvoboditele" Charlese de Gaulla. Název je někdy zkráceně uváděn trojicí písmen CDG obdobně jako v případě newyorského letiště JFK. Paris-Charles de Gaulle Airport, ve francouzštině Aéroport Paris-Charles de Gaulle, je po londýnském Heathrow druhé největší letiště v Evropě podle počtu odbavených cestujících.
Paris-CDG Airport; foto: Editions P.I.
Je to nové, moderní, komplexně vyřešené letiště, jehož výstavba byla zahájena v roce 1966 pod názvem Aéroport de Paris Nord - Paris North Airport. Otevřeno bylo 8. března 1974 jako letiště Charlese de Gaulle, i když zpočátku bylo nazýváno Roissy podle výrazné znělky "indicatif Roissy", která uváděla každé oznámení v terminálu 1 až do konce roku 2005, kdy ji oficiálně nahradil "indicatif ADP". Jejím autorem je Bernard Parmegiani. Je slyšet kupříkladu ve filmu Romana Polanského Frantic a je oblíbenou znělkou do mobilních telefonů.
Letiště se rozprostírá asi 25 km severovýchodně od Paříže a kromě mnoha leteckých spojů nabízí i mnoho spojů po silnici i železnici, včetně příměstských vlaků RER B a vysokorychlostních expresů TGV. Jako první v Evropě totiž zavedlo výborně propracovaný integrovaný dopravní systém. Slouží jako hlavní základna společnosti Air France a důležitý hub řady dalších dopravců, kupříkladu Delta Air Lines, nebo nízkotarifového easyJet, ale také pro nákladní přepravce v čele s FedEx - Federal Express. Letiště má přidělený ICAO kód LFPG, IATA používá označení CDG.
Franz Josef Strauß Munich
Mezinárodním letištěm, v jehož názvu je jméno známé osobnosti a které je asi nejblíže Praze, je Mnichov (ICAO: EDDM, IATA: MUC) - oficiálně Letiště Franze Josefa Strauße Mnichov, německy Flughafen Franz Josef Strauß München. F. J. Strauß byl mnichovský rodák a známý bavorský a německý politik, dlouholetý předseda CSU. Nově vybudované letiště nahradilo původní Mnichov/Riem, které bylo v provozu od roku 1939.
Franz Josef Strauß Munich; foto: unknown, archiv
Letiště je vybudováno asi 28 km severně od Mnichova a po letišti ve Frankfurtu nad Mohanem je druhé největší v Německu. Poslední dobou je také důležitým přestupním bodem pro řadu cestujících z Prahy. Nové letiště zahájilo komerční provoz 17. května 1992 a už během výstavby zaujalo mimo jiné šetrným přístupem architektů a stavbařů k přírodě a životnímu prostředí. Samozřejmostí je vynikající dostupnost města různými druhy dopravy. V blízkosti letiště můžete navštívit malé muzeum s několika historickými letadly a s pahorkem, z něhož je možno dobře fotografovat startující a přistávající letouny.
Dva zajímavé příklady z Afriky
Accra Kotoka International Airport
Největší mezinárodní letiště v Ghaně, vybudované u hlavního města Accra, má název rozšířený o jméno generálporučíka Emmanuela Kwasi Kotoky, člena vládnoucí Národní osvobozenecké rady, který byl v roce 1967 před budovou letiště zabit během neúspěšného pokusu o státní převrat. Na místě, kde zemřel, byla na jeho počest také umístěna jeho socha. Leteckou dopravu v Ghaně od roku 1946 zajišťovala koloniální letecká společnost BOAC - British Overseas Airways Corporation a následně mezinárodní WAAC - West African Airways Corporation, na níž měly podíl vlády čtyř západoafrických kolonií Britského impéria, z nichž byly vytvořeny státní útvary Gold Coast (nyní Ghana), Gambie, Sierra Leone a Nigérie, přičemž hlavní hub byl budován v Lagosu. Dne 4. července 1958 ghanská vláda založila Ghana Airways a WAAC byla zrušena 30. září 1958, respektive stala se jako Nigeria Airways nigerijským vlajkovým dopravcem.
Kotoka International Airport Accra Ghana; foto: C.B.C., Accra, Ghana
Ghana Airways provozovaly pravidelnou mezinárodní osobní a nákladní dopravu de facto bez problémů do poloviny roku 1990, avšak v důsledku finančních a jiných problémů byly nakonec nuceny svou obchodní činnost ukončit a v roce 2004 vstoupily do procesu likvidace. A v roce 2005 zahájily činnost Ghana International Airlines, a to s letouny Boeing 757 a 767, které operovaly z letiště Accra Kotoka International do Londýna/Gatwicku a Düsseldorfu. Nicméně po několika letech ukončily provoz i tyto aerolinie a Ghana tedy nemá žádnou leteckou společnost pro dálkové mezinárodní linky. Nicméně letiště Accra Kotoka International je způsobilé odbavovat i velká dopravní letadla včetně nových Boeing 747-8. Slouží také pro diplomatické lety a pro vojenské operace. Kód ICAO je DGAA a IATA kód ACC.
Addis Ababa Bole International Airport
Největší etiopské letiště, vybudované na předměstí hlavního města Addis Abeba, Addis Ababa Bole International Airport, dříve mělo ve svém názvu jméno Haile Selassie I, císaře Etiopie, který vládl v letech 1930 až 1974, byť v době italské okupace byl nucen žít v exilu. Jméno bývalého vladaře bylo z názvu letiště odstraněno a nahrazeno názvem oblasti, respektive obce, u které je vybudováno a která je předměstím etiopského hlavního města. Letiště se nachází na pravém břehu řeky Bulbula na předměstí Bole Bulbula asi 6 km jihovýchodně od centra Addis Abeby. Je to pochopitelně hlavní základna Ethiopian Airlines a důležitý hub dalších leteckých společností s poměrně hustou sítí mezinárodních linek, spojujících Afriku a Asii, Evropu a Severní Ameriku, ale také s řadou vnitrostátních spojů.
Haile Selassie l Int´l Airport Addis Ababa; foto: Corporation Card
Počtem přepravených cestujících a nákladů se řadí na třetí místo v Africe. V roce 2003 otevřelo nový mezinárodní terminál, jeden z největších na kontinentu. Letiště je schopné odbavovat i velkokapacitní letouny pro dálkové spoje včetně typu Airbus A 380-800.
Airbus A 380-861 at Addis Ababa; foto: Raimund Stehmann, via Airliners.net
Nejnovější stavbou je nová dráha, která je svou délkou 4725 m jednou z nejdelších v Africe, delší než je nejdelší dráha Tambo International Airport v Johannesburgu, která měří 4418 m. Kód letiště ICAO je HAAB, kód IATA pak ADD.
A co třeba Wilkins Ice Runway v Antarktidě?
Pravidelná linka Hobart-Wilkins Ice Runway a zpět
Australané vybudovali v Antarktidě, asi 65 km od své antarktické výzkumné stanice Casey, letiště s ledovou vzletovou a přistávací dráhou. Ze skromnosti hovoří jen o dráze. Australian Antarctic Division ji realizovala v rámci australského úsilí pokračovat ve výzkumné činnosti v Antarktidě a poskytovat služby i dalším expedicím. Na tom by nebylo nic zas až tak zvláštního, to je v Antarktidě běžné. Ovšem Australané vše zařídili tak, aby mohli jako první na světě zahájit pravidelnou komerční leteckou dopravu, a to jednou týdně z Hobartu v Tasmánii na Wilkinsovu vzletovou a přistávací dráhu v Antarktidě. A linku provozuje společnost Skytraders nikoli transportním speciálem typu Lockheed L-100 Hercules, ale letounem Airbus A 319-115LR se standardními pohonnými jednotkami.
Wilkins Ice Runaway; foto: unknown, archiv
První zkušební let byl uskutečněn dne 12. ledna 2008 a pravidelný provoz na lince byl zahájen v únoru stejného roku. LR v označení letounu znamená Long Range, stroj je tedy ve verzi s prodlouženým doletem, a to 7500 mil. To znamená, že s rezervou může létat z Hobartu na Wilkinsovu dráhu a zpět, aniž by musel v Antarktidě dotankovat letecký petrolej - celková vzdálenost tam i zpět činí 4965 mil. Let v každém směru trvá asi 4,5 hodiny, přesná doba letu závisí na momentálním počasí a převládajících větrech. Airbus může přepravovat až 40 cestujících a 6,5 t nákladu. Po přistání na Wilkinsově dráze je letadlo odbaveno ke zpátečnímu letu tak, aby se v Antarktidě zdrželo dvě až tři hodiny.
Pro nás je zajímavé také to, že letiště, nebo chcete-li přistávací dráha nese jméno sira George Huberta Wilkinse, což byl australský polární cestovatel, geograf a pilot, který uskutečnil průkopnický let na Antarktidu. Pravda, Wilkins Ice Runway nepředstavuje plnohodnotné letiště, jaká jsou vybudovaná v civilizovaných oblastech, nicméně vyrovná se, ba i předčí některé "letecké přístavy" zřízené na různých ostrovech nebo vysoko v horách. A to už třeba tím, že tato dráha z přírodního ledovcového ledu má délku 3200 m.
Pro její vytvoření byla vybrána náhorní plošina pokrytá Petersonovým ledovcem. Stavební práce si vyžádaly investici ve výši 42,2 milionu USD a byly zahájeny v roce 2005. Důvod, proč trvaly tři roky, je prostý: mohly být prováděny vždy jen ve velmi omezeném časovém období od poloviny listopadu do poloviny února, navíc v klimatických a povětrnostních podmínkách, které v této oblasti nejsou zrovna ideální. Ve vyměřeném prostoru dráhy musela být odstraněna vnější vrstva sněhu a ledu a plocha ledovce musela být vyrovnána pomocí laserové nivelační technologie podle požadavků australského úřadu pro bezpečnost civilního letectví (CASA).
Protože modrý ledovec absorbuje teplo ze slunce a taje, hrozil vznik nerovnoměrností, prohlubní a jam. Proto byl na povrch dráhy aplikován stlačený sníh, který je bílý, sluneční paprsky odráží a nevstřebává z nich teplo, a tak pro letadla poskytuje lepší přistávací plochu. Dráha musí být samozřejmě průběžně udržovaná ve vhodném stavu a speciální úpravy před každým týdenním letem. Stará se o ni tým osmi pracovníků.
Wilkins Ice Runaway; foto: Keller Vonna, Australian Antarctic Division
Technika včetně buldozerů, fréz, pluhů a sněžných děl je dodávána z Austrálie lodí. Nechybí obytné jednotky, vytvořené z přepravních kontejnerů Taylor Bros Builders, k dispozici jsou tranzitní zařízení, skladové prostory vyhřívané i studené, veškeré vybavení pro provoz včetně zařízení pro řešení mimořádných situací, navigace a meteorologické stanice, zařízení pro komunikaci s letadly, zdravotnické služby, dílenské vybavení, parkovací prostory pro vozidla, sklady pro palivo a zařízení pro doplňování paliva zařízení, nechybí ani traktory s gumovými pásy určené pro tažení letadel. Letiště má přidělený ICAO kód YWKS, kód IATA nemá.
Pro AFC a Technet.cz zpracoval Jan Pěnkava říjen 2012
< zpět na stránku letiště, letenky a provoz