Airbus A300 je dvoumotorový velkokapacitní „widebody“ dopravní letoun určený pro krátké a střední tratě, který byl vyráběný konsorciem evropských leteckých společností Airbus od roku 1972. V březnu 2006 Airbus informoval, že ukončí výrobu A300 do července 2007.
S konstrukcí prototypu A300 začal Airbus v září 1969, přičemž pro finální montáž byly určeny výrobní haly francouzské firmy Aerospatiale v Toulouse. Letadlo bylo velmi podobné původnímu návrhu HBN-100; jednalo se o dvoumotorové, dolnoplošné letadlo, s širokým trupem kruhového průřezu. Díky průměru trupu 5,35 metrů bylo možné kabinu letadla osadit až devíti sedadly v jedné řadě (v ekonomické verzi). Křídla byla navržena o šípu 28 stupňů; jejich náběžná hrana byla vybavena slotem po celé jeho délce, u pozdějších verzí se na náběžné hraně objevily Kruegerovy klapky. Na odtokové hraně byly umístěny dvouštěrbinové Fowlerovy vztlakové klapky, na horní ploše křídel pak brzdící štítky a spoilery. Jako motory byly nakonec vybrány General Electric CF6-50C s tahem po 226,7 kN, se schopností dopravit plný pčet cestujících i na výše položená americká letiště jako je Denver. Američtí výrobci však odpověděli s třímotorovými "widebody", Douglas DC-10 a Lockheed L-1011 Tristar, když použití dvoumotorových letadel bylo zakázáno na mnoha linkách FAA.
Bylo známo, že francouzský prezident Charles de Gaulle nesnášel americkou nadvládu v civilním letectví a chtěl evropské dopravní letadlo, které by mohlo konkurovat americkým konstrukcím. Concorde byl část odpovědi, určený pro mezikontinentální cesty a pro střední tratě to byl Airbus A300.
Nejprve byly vyrobeny dva prototypy označované jako A300B1. První z nich byl oficiálně představen v září 1972, když první let provedl 28. října 1972. Další dva prototypy již nesly označení A300B2, byly o metr delší než první dva stroje a poprvé vzlétly v červnu a listopadu 1973. Tato čtyři letadla během oficiálního testování dohromady nalétala 1.580 letových hodin. Testy byly úspěšně ukončeny získáním francouzské a německé certifikace v březnu 1974. Do provozu byl A300 nasazen 23. května 1974 v barvách společnosti Air France, která v listopadu 1971 objednala šest letadel A300 s opcí na dalších deset strojů. Určitým nedostatkem nového letadla byl omezený dolet, na což Airbus rychle zareagoval vývojem nové verze s označením A300B4 s centrální palivovou nádrží. První A300B4 byl předán německé charterové společnosti Germanair v květnu 1974. Jednalo se teprve o devátý A300 v pořadí avšak zájem leteckých společností zatím zůstával daleko za očekáváním. Teprve v říjnu 1974 objednala společnost Korean Air šest letadel A300B4 a Thai International čtyři. Důležitým okamžikem pro celý projekt A300 však bylo až proniknutí na americký trh poté, co si Eastern Airlines pronajaly v roce 1977 čtyři stroje. První americký zákazník byl s A300 natolik spokojen, že v dubnu 1978 podal objednávku na 34 A300B4 s opcí na dalších devět strojů. Brzy následovaly další objednávky a na konci roku 1979 jich bylo již 123, z nichž plných 70 připadalo pouze na rok 1978.
Airbus pokračoval s dalším vývojem A300, a to zejména vylepšováním vnitřních systémů letadla jako bylo zavedení zdokonalené palubní desky, tím díky přehlednému systému zobrazování letových dat mohla být pozice palubního inženýra zrušena a jeho činnost zastali dva piloti. První let takto vybaveného stroje se uskutečnil v říjnu 1981 a jeho prvním zákazníkem byla indonéská společnost Garuda. To už Airbus pracoval na nové verzi A300 s označením -600, která byla inzerována jako "největší dvoumotorové letadlo světa". Při jejím vývoji využil Airbus nových technologií vyvinutých mezitím pro letadlo Airbus A310. Jednalo se především o použití menší ocasní části, již zmíněného zdokonaleného kokpitu a také "čistšího" křídla vybaveného jednoduššími vztlakovými klapkami a zbaveného vnějších křidélek využívaných pouze při pomalém letu. Verze A300-600 byla oproti B4 prodloužena a díky dvěma řadám navíc dokázala v ekonomické verzi pojmout teoreticky až 375 cestujících. První letadlo A300-600 bylo dodáno společnosti Saudi Arabian Airlines v březnu 1984, brzy poté následovala dodávka kombinované osobní a nákladní verze kuvajtské letecké společnosti.
Postupem doby, bylo zřejmé, že A300 už nemůže v osobní přepravě nabídnout nic nového a tak byla představena nová čistě nákladní verze. První velká objednávka na nákladní verzi A300 přišla v červenci 1991 od společnosti FedEx, a to na 25 letadel A300-600R s opcí na dalších padesát strojů, přičemž s dodávkami Airbus začal v roce 1994. Další vzpruhou pro program A300 pak byla objednávka společnosti UPS na šedesát letadel nákladní verze A300-600R ze září 1998. V lednu 2007 spustil Airbus oficiálně vývoj letadla A330-200F, který by měl být uveden do provozu v roce 2009, a který tak nahradil A300F v nabídce nákladních letadel společnosti. Po dodávce zmiňovaných pěti letadel A300-600F společnosti FedEx se počet dodaných letadel A300 všech verzí zastaví na čísle 561, přičemž více než 400 z nich se stále nachází v běžném provozu.
Airbus A300B4-203F DHL OO-DLE (foto: Petr Popelář)
Varianty
A300B1 Byly vyrobeny jen dva kusy: první (prototyp) a druhé letadlo, které bylo později prodáno letecké společnosti. Bylo určeno pro 259 cestujících s maximální váhou 132,000 kg. Jako pohon byly vybrány dva motory GE CF6-50A o tahu 220 kN.
A300B2 První výrobní serie s motory CF6 nebo PW JT9D o tahu 227 a 236 kN. První kus výrobní serie byl předán 23. května 1974 společnosti Air France.
o A300B2-100: MTOW 137 tuny
o A300B2-200: MTOW 142 tuny, byly zde poprvé použity Kruegerovy klapky.
o A300B2-300: další zvýšení Maximální váhy při přistání
vlevo: A300B4-203 Onur Air TC-ONU pojíždí po TAXI F na LKPR (foto: WOM). vpravo: Detail přední části s vysunutými Kruegerovými klapkami (foto: WOM).
A300B4 Nejrozšířenější seriový stroj, který byl vybaven centrální palivovou nádrží (47,500 kg). Celkově bylo vyrobeno 248 ks typů B2 a B4.
o A300B4-100: MTOW 150 tuny
o A300B4-200: MTOW 165 tuny
o A300B4-600: Stejná jako A300-600 viz níže.
o A300B4-200FF: MTOW 150 tuny. Světová premiéra "Widebody" dopravního letadla s dvoučlennou posádkou. Byly použity shodné digitální elektronické díly z typů A310 a A300-600. První zákazník byla letecká společnost Garunda v roce 1982.
o A300B4-200: MTOW 165 tuny
o A300B4-600: Stejná jako A300-600 viz níže.
o A300B4-200: MTOW 165 tuny
o A300C4: Konvertibilní verze nákladního letadla, s velkými nákladními dveřmi na levé straně.
o A300F4-203: Nákladní verze, která byla brzy nahrazena schopnější A300F4-600F.
Airbus A300-600R Egyptair SU-GAR (foto: Wikipedia)
A300-600 Tato verze má stejnou délku jako B2 a B4 ale má zvýšený objem, protože je použita konstrukce zadní části trupu a ocasu z A310. Jsou použity výkonnější motory CF6-80 nebo PW4000 a byla zařazena do služby v roce 1988. Byla konstuována ve verzích osobní i nákladní přepravy a tvoří východisko i pro Aerobus Beluga. Celkově bylo prodáno 330 ks A300-600s.
o A300-600: (oficiální označení A300B4-600) Základní model serie -600.
o A300-620C: (oficiální označení A300C4-620) Konvertibilní verze nákladního letadla. Uvedení do provozu 1985.
o A300-600F: (oficiální označení A300F4-600) Základní verze nákladního letadla serie -600.
o A300-600R: (oficiální označení A300B4-600R) Zvýšený dolet byl dosažen přidáním střední palivové nádrže. Uvedení do provozu v roce 1988.
o A300-600RF: (oficiální označení A300F4-600R) Nákladní verze serie -600R. Uvedení do provozu v roce 2002.
o A300-600ST: Obecně se tato verze nazývá "Beluga" nebo Airbus Super Transporter. Bylo vyrobeno 5 ks a Airbus tento nákladní letoun používá k přepravě velkých částí z různých továren consorcia do finální montážní linky v Tolouse. Tento typ nahradil čtyři starší Aero Spacelines Super Guppys, které Airbus používal dříve.
Airbus A300C4-605R Islandsflug Cargo TF-ELW (foto: Wikipedia)
A300B10 (A310) Konstrukce s kratším trupem, nový poměr křídla a menší ocas. Je k dispozici ve standartní verzi -200 nebo s prodlouženým doletem -300 (9,600 km). Obě verze jsou jak pro osobní tak i pro nákladní dopravu. Pro armádu je vyrobená verze létající cisterny. Celkově bylo vyrobeno 260 ks, ačkoli pět z tohoto množství (objednáno pro Irácké aerolinky) nebylo nikdy vyrobeno.
Technická data:
Typ
A300-B2
A300-B4
A300-600R
Rozměry:
Rozpětí:
44.85 m
44.85 m
44.84 m
Délka:
53.62 m
53.62 m
54.08 m
Výška:
16.53 m
16.53 m
16.62 m
Váhy:
Maximální vzletová:
142 t
165 t
170.5 t
Maximální užitečný náklad:
38 t
45 t
41 t
Kapacita nádrže:
-?-
68150 l
68150 l
Výkony:
Cestovní rychlost:
850 km/hr
850 km/hr
875 km/hr
Dostup:
11500 m
11500 m
12200 m
Maximální dolet:
3500 km
5900 km
7500 km
Posádka:
3
3
2
Cestující:
220/336
220/336
250/380
Motorové jednotky:
Typ:
General Electric CF6-50C Pratt & Whitney JT9D-9
General Electric CF6-50C Pratt & Whitney JT9D-9
General Electric CF6-80C2A1 (CF6-80C2A5) Pratt & Whitney PW-4156 (4158)
