Sud Aviation SE-210 Caravelle
Francie


Sud SE-210 Caravelle III Air France F-BHRB Měřítko 1:500

Sud SE-210 Caravelle III China Airlines B-1856 Měřítko 1:500

Sud SE-210 Caravelle III SWISSAIR HB-ICS "Uri" Měřítko 1:500

SUD SE-210 Caravelle VI-R United Airlines N1003U Měřítko 1:500

SUD SE-210 Caravelle VI-N JAT - Yugoslav Airlines YU-AME Měřítko 1:500

Když se v roce 1955 uskutečnil první let letounu Caravelle společnosti Sud East z Toulouse a nikdo netušil, že se právě narodil letoun, který se svou revoluční konstrukcí dvou motorů vzadu předurčil vzhled civilních proudových letadel na mnoho let dopředu. .

Historie:
Sud Aviation byl francouzský státní letecký výrobce, který vzniknul sloučením Sud Est (SNCASE, Société nationale des constructions aéronautiques du sud-est) a Sud Ouest (SNCASO Société nationale des constructions aéronautiques du sud-ouest) 1. března 1957.
Obě společnosti byly složeny z menších zestátněných firem, které pracovaly v leteckém průmyslu od Druhé světové války. Sud Est postavil linku jak na větší dopravní letadla Languedoc tak bitevníka Vampire. Vampire pocházel z anglické konstrukční dílny De Havilland a ve Francii se vyráběl v licenci pod jménem Mistral.

Protože trh založený na licencích začal konstrukční tým brzdit, v roce 1951 Sud Est započal s vývojem nového vlastního proudového dopravního letadla, které se nakonec změnilo v Caravelle. Toto letadlo bylo osazeno proudovými motory Rolls - Royce Avon, základní konstrukce nosu i pilotní kabiny byla převzatá z letounu De Havilland Comet, ale detaily už měly nové konstrukční prvky. Jedna z velkých průkopnických konstrukcí byla připevnění motorů v zadní části trupu, čímž se podařilo snížit hluk v kabině cestujících. (během státní návštěvy Francie v roce 1960 byl sovětský ministerský předseda Nikita Khrushchev tak ohromený klidnou kabinou Caravelle, že po jeho návratu dostala tupolevova kancelář příkaz na urychlené zhotovení podobného letounu). Náběh výroby započal roce 1958 a trh tomuto typu přál, protože konkurenční Comet trpěl sériemi poruch i leteckých nehod a proto byl stažený ze služby. Caravelle netrpěla žádnou konstrukční vadou a tak zůstala jako jediné proudové letadlo ve střední třídě, dokud nebyl představen Douglas DC-9. Tyto okolnosti měly za následek velmi úspěšné prodeje po celé Evropě a dokonce 20 ks ve Spojených státech. Pozdější typy Caravelle 7 a Caravelle 12 byly osazovány motory General Electric nebo Pratt & Whitney JT8Ds. Caravelle pak byla obecně považována jako první úspěšný jetliner.
První model byl představen 21. dubna 1955 a již 27. května poprvé vzlétl, druhý následoval o rok později 6. května 1956. První model měl nákladní dveře na nižší levé straně trupu, ale již na druhém modelu byly tyto dveře odstraněny z důvodu stejného uspořádání sedadel. První objednávka přišla z Air France v roce 1956, následovalo SAS v roce 1957.
Tento rok se Sud - Est sloučily se Sud - Ouest pod novým názvem Sud Aviation. Originální SE číslování bylo zachováno. Caravelle byla certifikována v květnu 1959 a krátce na to nastoupila službu u SAS a AF.
Sud Aviation Super-Caravelle představovala nadčasovou konstrukci a přibližovala se návrhům pro nadzvuková dopravní letadla. Mnoho konstruktérů vidělo transatlantické letadlo o mnoho větší a vedlo k typu Boeing 2707. Projekční práce začaly v roce 1960 a již v roce 1961 byly na Pařířském aerosalónu představeny plány pro nový supersonic "Concorde".
Celkově bylo vyrobeno 282 letounů Caravelle, přičemž ekonomická návratnost začínala na cca 200 kusu. Ještě bych upozornil na některé konfigurace, ve kterých byly montovány sedadla obáceně ke směru letu.

Varianty:

Caravelle I : Základní model, bylo vyrobeno 20 ks.
Caravelle IA : Byl o 50 cm delší nežli základní model, měl vyšší váhy a větší motory. Bylo postaveno 12ks.
Caravelle III : Měl stejnou délku jako typ IA, avšak vyšší váhy a větší motory. Tato serie byla velmi úspěšná. Bylo vyrobeno 78 ks a později bylo takto modifikováno i 31 ks serie I (IA).
Caravelle VI-N : Tento typ byl podobný III, měl však větší motory. Bylo vyrobeno 53 ks a později bylo takto modifikováno i 5 ks serie III.
Caravelle VI-R : Typ podobný VI-N. Byly přidány reverzní tahy motorů a spoilery. Bylo vyrobeno 56 ks, z toho 20 ks pro United Airlines.
Caravelle VII : Upravený typ III pro použití motorů General Electric a zařízení s motory GE CJ-805.
Caravelle 10A : Vycházela z typu VII a měla být úrčená hlavně pro americký trh. Byla o 1 m delůší nežli typ VI. Okénka byla instalována na trupu o 200 mm výše. V zadní části byla instalována jednotka APU. Protože objednávky byly postupně z různých důvodů stornovány, byl postaven jenom jeden kus.
Caravelle 10B (Super Caravelle) : Vycházel z typu 10A. Namísto General Electric se použily motorové jednotky Pratt & Whitney JT8D. Model 10B poprvé vzlétl v roce 1964 a bylo vyrobeno 22 ks.
Caravelle 10R : Kombinace motorů z 10B a trupu z VI-R vytvořila menší, ale výkonněji poháněné letadlo. Od roku 1965 bylo vyrobeno 20 ks.
Caravelle 12 (Extra Caravelle) : Vycházel z typu 10B s prodlouženým trupem o 3.2 m. Toto uspořádání bylo až pro 128 cestujících i když s kratším doletem. Model 12 poprvé vzlétl v roce 1972 a bylo vyrobeno 12 ks. V Evropě tento ty létal do října 1996, v Africe do nedávna.

vlevo: Sud SE-210 Caravelle III
vpravo: Super Caravelle 10B3

Operátoři:

Caravelle I :
Air France (10), SAS (6), Air Algérie (2), and VARIG (2). Po jedné byly pronajaty pro Air Vietnam a Middle East Airlines před dodáním k Royal Air Maroc.
Caravelle IA :
Air France, SAS, Air Algérie, Finnair a Royal Air Maroc.
Caravelle III :
Hlavní operátor Air France, další pro Swissair, Alitalia, SAS a Royal Air Maroc
Caravelle VI-R :
United Airlines (20), Indian Airlines (9), Panair do Brasil (4), Cruzeiro do Sul (4) pronajala pro Iberia Lineas Aeras De Espana (3), LAN Chile (3), Aerolineas Argentinas (3) and TAP Portugal (3), Filipinas Orient Airways (2).
Caravelle 10B (Super Caravelle) :
Finnair (8), Sterling Airways (5), LTU, Iberia Airlines, ALIA a JTA.
Caravelle 11R :
Air Afrique, Air Congo a Transeuropa.
Caravelle 12 (Super Caravelle) :
Sterling Airways (7), Air Inter.

vlevo: Sud SE-210 Caravelle III Air France F-BOHC 1979 (foto: Petr Popelář)
vpravo: Sud SE-210 Caravelle III Swissair HB-ICZ 1969 (foto: Petr Popelář)

vlevo: Sud SE-210 Caravelle 6R United Airlines N1019U 1972 (foto: Petr Popelář)
vpravo: Sud SE-210 Caravelle 6N JAT YU-AHB Bělehrad 2008 (foto: Petr Popelář)

Interiér Sud SE-210 Caravelle III, French Air Force F-RAFG "letadlo prezidenta Charlese de Gaula"
(foto: Aleš Vágner)


vlevo: Sud SE-210 Caravelle III (cn 121) SWISSAIR HB-ICS "Uri" 1966 (foto: Lars Söderström)
vpravo: Sud SE-210 Caravelle III, French Air Force F-RAFG "letadlo prezidenta Charlese de Gaula"
(foto: Aleš Vágner)




Cockpit Sud SE-210 Caravelle III, French Air Force F-RAFG "letadlo prezidenta Charlese de Gaula"
(foto: Aleš Vágner)

Technická data:
Typ Super Caravelle
Rozměry:
Rozpětí: 34.30 m
Délka: 33.00 m
Výška: 8.70 m
Plocha křídla: 146.70 m2
Váhy:
Maximální vzletová: 56.000 t
Prázdná: 30.055 t
Výkony:
Maximální rychlost: 835 km/h (518 mph)
ve výšce 7 600 m
Maximální dolet: 2 650 km (1,645 mi)
Dostup: 12 000 m (39,370 ft)
Stoupavost: 11.2 m/s (2,205 ft/min)
Posádka: 4
Cestující: 68-105, záleží na verzi
Motorové jednotky:
Typ: 2x proudové
Rolls-Royce Avon RA.29 Mk.533,
56 kN každý
2x turboventilátorové
Pratt & Whitney JT8D-9,
65 kN každý


Pro AFC zpracoval WOM 17.září 2008. (zdroj Wikipedie).

Hlavní Zpět na hlavní stranu AFC    < zpět na Seznam modelů s historií předlohy   



NAVRCHOLU.cz