Avia Av-14-32A/40 Československé aerolinie OK-MCK Měřítko 1:200
Ilyushin Il-14 byl sovětský dvoumotorový dopravní letoun pro přepravu cestujících, vojáků a nákladu. Svůj první let uskutečnil v roce 1950 a do služby byl zařazen v roce 1954. Il-14 byl také vyráběn licenčně v NDR firmou VEB Flugzeugbau v Drážďanech a ve vylepšené verzi v Československu pod jménem Avia 14. Byl také vyráběn v Číně pod označením Y-6. Ilyushiny Il-14 později nahradily typy Antonov An-24 a Yakovlev Yak-40.
Il-14 byl konstruován jako náhrada i v sovětském svazu rozšířeného válečného typu Douglas DC-3 a jeho sovětské licenční verzi Lisunov Li-2. Vývoj vycházel z předchozího typu Ilyushin Il-12, který poprvé vzlétl v roce 1945. Il-14 byl určen k použití v armádě i u civilních aerolinkách. Il-12 měl od začátku závažné problémy s motory, které měly malý výkon. Také měl nižší užitečnou váhu nežli bylo projektováno (ačkoli Il-12 měl přepravit 32 cestujících v nasazení u civilních operátorů bylo přepravováno jen 18 cestujících a to bylo značně neekonomické).
Konstrukce Il-14 představovala velké změny oproti Il-12. Měla úplně nové křídla i větší ocasní kormidla. Byly použity dva radiální pístové motory Shvetsov ASh-82T-7 každý o 1400 kW (1900 hp). Tyto změny velmi zlepšily aerodynamiku a výkon letounu.
Il-14 bylo vyrobeno celkem 1112 kusů: mezi léty 1956 - 1958 469 ks v Moskvě (Moscow Machinery Plant Nr.30), 1957 - 1958 360 ks v Taškentu (Factory Nr.84). V licenční výrobě 1956 - 1959 80 ks v NDR VEB Dresden (Factory Nr.803) a 1956 - 1960 203 ks v Československu podnikem Avia Praha. Tento letoun byl velice spolehlivý a byl často používán na regionálních letištích se špatnou kvalitou vzletových a přistávacích drah.
Letecký průmysl NDR dokonce použil horizontální stabilizátor IL-14 pro svůj nově konstruovaný letoun Baade 152.
Vojenská verze Il-14 sloužila u armády v Sovětském svazu až do roku 1980. Podobné to bylo u všech spřátelených armád včetně Kuby a Vietnamu. Licencovaná čínská verze Y-6 zůstala nějakou dobu v People's Liberation Army Air Force ve službě jako cvičná varianta i po tomto roce.
Vojenští operátoři
Dnes už nemá žádná armáda ve stavu ani jeden letoun Ilyushin Il-14.
Afghánistán: Afghan Air Force. Od roku 1955 bylo postupně dodáno 26 ks. V roce 1979 byl počet redukován na 10 ks a pooužívala je jen jedna eskadra.
Albánie: Albanian Air Force. Od roku 1957 používalo v Albanii 11 ks. Po roce 1999 už nezůstal žádný ve službě. 8 ks Il-14M bylo dodáno po roce 1957 a čtyři zbývající v roce 1979. Jeden kus Il-14T vyrobila Avie a dva kusy Il-14P dodala NDR. Letouny byly vyřazeny v roce 1996.
Alžír: Algerian Air Force. Od roku 1962 bylo dodáno 12 ks. Poslední letoun byl z armády ztažen v roce 1997. Pouze čtyři letouny vykonávaly bojovou činnost do roku 1979.
Bulharsko: Bulgarian Air Force. Od roku 1960 bylo dodáno 20 ks včetně Il-14M a Il-14P z NDR. Il-14P byl vyřazen v roce 1974 a do roku 1979 zůstaly ve službě 4 ks Il-14M.
Kambodža: Cambodian Air Force v roce 1968 dostalo 2 ks Il-14.
Čína: People's Liberation Army Air Force zařadilo od roku 1955 do služby více jak 50 ks. Většina byla Il-14M a dále čína vyráběla svůj licenční Y-6. Některé kusy sloužily také u People's Liberation Army Navy. Po roce 1990 byl tento typ z armády vařazen.
Demokratická republika Kongo: Congolese Air Force. Od roku 1960 do 1979 bylo dodáno 5 ks a zůstaly ve službě až do roku 1997.
Kuba: Cuban Air Force. Od roku 1961 bylo dodáno 20 ks a u armády používaly až do roku 1992.
Československo: Československá Lidová Armáda. Od roku 1958 u armády postupně používalo 50 ks. Většinou to byly licenční kusy vyrobené v Avia Praha. Před rozpadem Československa byly vyřazeny z výzbroje.
NDR: East German Air Force. Celkem bylo dodáno 30 kusů. 11 kusů bylo dodáno jako licenční výroba v roce 1956 a následující rok dalších 19 kusů. Do roku 1979 zůstalo 20 ks a v roce 1990 byly kompletně vyřazeny. Po sjednocení Německa už nebyly ve výzbroji.
Egypt: Egyptian Air Force. Od roku 1955 bylo postupně dodáno 70 kusů. Většina z nich byla sovětská, ale jeden kus Il-14P byl dodán v roce 1957 z NDR. Několik letadel bylo zničeno během šestidenní války s Izraelem. 26 kusů přežilo až do roku 1979. Egypt pak začal nakupovat západního letadla a tak v roce 1994 vyřadil Il-14 ze služby.
Etiopie: Ethiopian Air Force. V roce 1965 byly dodány 2 kusy. Od roku 1979 používal jen jeden kus a v roce 1994 byl také vyřazen.
Guinea-Bissau: V roce 1979 tu používaly 4 kusy.
Indie: Indian Air Force. Od roku 1955 bylo dodáno 26 kusů, ale již v roce 1979 byly vyřazeny.
Indonésie: Indonesian Air Force. Od roku 1957 bylo dodáno 22 kusů a v roce 1975 byly všechny vyřazeny.
Irák: Iraqi Air Force. Od roku 1958 bylo dodáno 13 kusů Il-14M a další tři zbývající v roce 1979. Poslední letadlo bylo staženo po první válce v Perském zálivu.
Mongolsko: Mongolian People's Air Force. Od roku 1956 bylo dodáno 7 kusů a ve službě zůstalo 6 kusů až do roku 1974.
Severní Korea: North Korean Air Force. Od roku 1958 bylo dodáno 15 kusů a ve službě zůstalo do roku 1979 méně jak 10 ks. Poslední kus byl vyřazen v roce 1998.
Severní Jemen: Od roku 1958 bylo dodáno 6 kusů a jen jeden kus létal až do roku 1979. Ten byl nakonec připsán jednotnému Jemenu.
Polsko: Polish Air Force. Od roku 1955 bylo dodáno 12 kusů, včetně sovětských Il-14P, Il-14S a Il-14T. Z NDR obržela armády typy Il-14P a Il-14T. Tyto letouny byly ve výzbroji až do roku 1974.
Rumunsko: Romanian Air Force. Od roku 1955 bylo postupně dodáno 33 kusů, 30 kusů Il-14P z NDR a další 3 kusy Il-14M byly dodány z NDR v roce 1961. Jen 4 kusy zůstaly ve službě do roku 1979, poslední Il-14M byl vyřazen v roce 1983.
Jižní Jemen: Od roku 1966 bylo dodány 4 kusy a vyřazeny byly až v roce 1988.
SSSR: Soviet Air Force a Soviet Naval Aviation. Od roku 1954 až do roku 1979 bylo ve službě 235 kusů.
Sýrie: Syrian Air Force. Od roku 1957 bylo dodáno 16 kusů. 8 kusů bylo ve službě do roku 1979. Tento typ byl ztažen z armády v roce 1998.
Vietnam: Vietnam People's Air Force. Od roku 1958 bylo dodáno 45 kusů. 12 kusů bylo ve službě do roku 1979. Po roce 1998 byly všechny vyřazeny.
Jemen: Yemen Air Force. 1 kus byl získán ze severního Jemen po sjednocení v 1990, ale zakrátko byl vyřazen.
Jugoslávie: SFR Yugoslav Air Force. Od roku 1963 bylo dodáno 12 kusů a z toho 10 kusů bylo ve službě do roku 1979. Po roce 1998 byly všechny vyřazeny.
Civilní operátoři
Zcela poslední let vykonal IL-14 ve dnech 25. června 2005 z moskevského letiště Žukovskij do běloruského Brestu a 26.června přes Varšavu doletěl do Zürichu, kde poté proběhla jeho zástavba do objektu restaurace. Od r.2011 se ruští nadšenci snaží zprovoznit jeden IL-14 a v USA je v muzeu IL-14, který je potenciálně možno uvést do letuschopnéího stavu.
Dnes je alespoň jedno letadlo schopné letu v Rusku a jedno ve Spojených státech.
Guinea: Air Guinée. Jejich první letoun IL-14 létal s čs. posádkami a byl udržován čs. mechaniky.
Kuba: Aerocaribbean, Cubana - Jeden kus je ještě vystaven v Museo del Aire (Cuba) a jiný slouží coby kavárna před terminálem letiště Santiago de Cuba.
NDR: Deutsche Lufthansa (Interflug), Interflug.
Maďarsko: Malev - Od roku 1956 bylo dodáno 10 kusů, dva z nich pro maďarskou vládu a osm pro Malév Hungarian Airlines. První tři kusy pro Malév Hungarian Airlines byly vyrobeny v Sovětském svazu zbývajících pět Il-14P bylo vyrobeno v NDR. Malev používal tento typ až do roku 1970, dvě vládní letadla byla vyřazena v roce 1978. Všechny další Il-14 byly prodány Sovětskému svazu pro použití "Polyarnaya Aviaciya".
Mali: Air Mali.
Mongolsko: Mongolian Airlines - UVS-MNR Air Mongol.
Severní Korea: CAAK.
Polsko: Polskie Linie Lotnicze LOT používalo 20 kusů letadel mezi léty 1955 až 1974.
Rumunsko: Tarom.
SSSR: Aeroflot.
Vietnam: Vietnam Civil Aviation Department - později Vietnam Civil Aviation (nyní Vietnam Airlines).
_model_10.jpg)
