Junkers Ju52/3mg8e Lufthansa "Fritz Simon" dnes "BERLIN-TEMPELHOLF" D-AQUI Měřítko 1:500
Vývoj: Junkers Ju 52 byl zamýšlen jako nástupce vysoce úspěšných dopravních letounů W 33 a W 34. Jeho vývoj byl zahájen šéfkonstruktérem Ernstem Zindelem koncem dvacátých let jako zvětšená verze stejné konstrukční koncepce a prototyp poprvé vzlétl v říjnu roku 1930 s jedním 725k (541kW) vidlicovým motorem BMW VII. První sériové verze Ju 52A až Ju 52D pro civilní trh se lišily jen použitým motorem. Protože však výkony s jedním motorem nesplnily očekávání, byla masově vyráběná verze Ju 52/3m poháněna již třemi motory. V této typové řadě bylo vyrobeno cca 4835 strojů (z toho 2 804 pro potřeby Luftwaffe), převážná většina z nich byly vojenské dodávky ve verzích od Ju 52/3m ge po Ju 52/3m g14e. Zajímavá byla varianta s plováky. Všechny typy byly potaženy vlnitým duralovým plechem, což bylo charakteristické pro více typů, které vyšly z konstrukční kanceláře prof. Huga Junkerse. Další stroje vznikly ve vichistické Francii pod označením AAC.1 Toucan, kde jejich výroba pokračovala i po skončení války. Produkce typu probíhala do roku 1952 také ve Španělsku a to pod označením CASA 352/3m.
Konstrukce: Junkers Ju 52/3m byl třímotorový samonosný dolnoplošník pro tří až čtyřčlennou posádku a 19 cestujících. Kovová kostra křídla, pevných i pohyblivých ocasních ploch a trupu, byla potažena typickým vlnitým duralovým plechem. Rovněž krycí plechy motorů byly duralové. Hvězdicové motory umístěné v gondolách a přední časti trupu poháněly kovové dvoulisté vrtule, bez měnitelného úhlu náběhu. Podvozek byl pevný.
Služba: V civilní službě byl Ju 52 využíván v 30. a 40. letech mnoha leteckými společnostmi včetně Swiss Airu a Lufthansy (pro přepravu osob i nákladu). Ju 52/3m sloužil původně jako bombardovací i dopravní, ale za druhé světové války to byl hlavně dopravní a výsadkový letoun (posádku tvořilo obvykle 9 členů výsadku nebo jiného komanda), nasazovaný na všech německých válčištích až do května roku 1945. Stroje byly nasazené ve všech bojových operacích německých výsadkových jednotek. Účastnily se také pokusu o letecký most, který zásoboval obklíčenou 6. armádu ve Stalingradu. Prakticky ve všech operacích utrpěl typ velké ztráty. Největší ztráty utržily eskadry dopravního letectva Luftwaffe během německém výsadku na Krétě v létě 1941 a především při evakuaci 6. armády obklíčené u Stalingradu, tam bylo zničeno skoro 500 ks těchto strojů. Ve Španělské občanské válce sloužil také jako (druholiniový) bombardér. Tento letoun měl, jako všechny ostatní letadla bombardovacího typu zadního střelce s jedním pohyblivým 13mm nebo 7, 92mm kulometem v zadním hřbetním střelišti a možnost montáže pohyblivého 7, 92mm kulometu v předním hřbetním střelišti. Kulomety stejné ráže měla Ju 52 v obou bočních střelištích. Narozdíl od spojeneckých bombardérů výsadkového využití však měl pomalejší stoupání. Do výšky 3000 metrů (9845 ft) vystoupal rychlostí 286km/h (178mph) za 17:30 minut. "Tante Ju - Teta Ju", jak Ju 52 nazývali němečtí vojáci tvořila páteř dopravního letectva Luftwaffe po celou dobu 2. světové války. Pět z celkových třinácti letadel získaly po válce Československé aerolinie. Přestavbu pro dopravní letectví provedla továrny Letov. U ČSA létaly většinou na vnitrostátních tratích až do poloviny padesátých let. Duralová kostra potažena vlnitým plechem, členitý dvoukolový podvozek odpérován hydraulickými tlumiči, kapacita 18 cestujících + tří až čtyřčlenná posádka. Tady bych se rád zmínil o pohnuté historii Ju 52/3mg2e Lufthansa "Fritz Simon" D-AQUI. Bylo vyrobeno v Dessau s v.č. 5555. Do služby nastoupilo k Lufthanse v dubnu 1936 jako D-AQUI "Fritz Simon". Pak létalo stále opatřené plováky u norské D.N.L. jako LN-DAH "Falken". V dubnu roku 1940 po porážce Norů se vrátilo opěk k Lufthanse pod původní imatrikulaci. V květnu 1945 se opět vrátilo zpět do Norska k D.N.L., tentokrát jako LN-KAF "Askeladden". V roce 1947 bylo podrobeno generální opravě s využitím dílů z jiné Ju52. V Norsku dále létalo až do roku 1956. Následně bylo prodáno letecké společnosti Transport Aéros Orientales v Quito, Ecuador, kde nosilo imatrikulaci HBC-ABS "Amazonas", v roce 1963 bylo v Quitu odstaveno z provozu po 8000 letových hodinách. Od roku 1969 ho vlastnil Lester Weaver, po náročné rekonstrukci dostalo imatrikulaci N130LW. V roce 1975 ho koupil Martin Caidin a provozoval ho hlavně na leteckých dnech s imatrikulací N52JU "Iron Anny". Nakonec se při příležitosti oslav 60-tých narozenin společnosti Lufthansa v roce 1984 dostalo opět zpět do Německa když v říjnu 1984 představenstvo společnosti Lufthansa rozhodlo o zakoupení letounu. Letoun po absolvování více než 8 000 km dlouhého přeletu z USA přistál 28. prosince 1984 na hamburském letišti Fuhlsbüttel. Zatímco od 50. let letoun chátral a teprve poslední americký majitel provedl generální opravu, u německého dopravce byl stroj podroben komplexní rekonstrukci. V péči pracovníků Lufthansa Technik bylo letadlo téměř dva roky. 1. dubna 1986 se Tetička Ju znovu vznesla do vzduchu a od té doby až dosud příležitostně létá na krátkých vyhlídkových letech. Dostalo opět novou imatrikulaci D-CDLH. Skutečně je ale nastříkána historická imatrikulace D-AQUI s názvem "BERLIN-TEMPELHOLF". Letoun vlastní nadace Deutsche Lufthansa Berlin-Stiftung (DLBS), která se od roku 1986 o stroj stará. Cílem nadace je rozvíjet odkaz německého civilního letectví.
Ju52/3mba : VIP modifikace pro prezidenta FAI Bibesca (rumunský princ) c/n4016 (CV-FAI). Bylo osazeno motory Hispano Suiza. Dodáno v roce 1932. Ju52/3mce : originál Ju52/3m osazem motory Pratt+Whitney Hornet nebo BMW 132. Vyráběno v roce 1931. Ju52/3mci : pouze plánovaná verze pro Švédsko s motory Wasp. Nebyla nikdy realizována. Ju52/3mde : plováková varianta, která byla modifikovaná z Ju52/1m a byla určena pro Bolívii a Kolumbii. Ju52/3mfe : dopravní modifikace pro Lufthansu s motory BMW 132A3 a prstenci NACA okolo motorů. Bylo vyrobeno 12ks v roce 1933. Ju52/3mf1e : dopravní modifikace pro DVS s motory BMW Hornet. Tuto verzi používala také Lufthansa. Byla vyráběná v roce 1933. Ju52/3mge : dopravní modifikace s motory BMW Hornet a ostruhovým kolečkem. Byla vyráběná od roku 1934. Ju52/3mge SA3 : vycházela z verze 3mge, ale s rádiovým navigačním zařízením. Ju52/3mg1e a 3mg2e : dopravní modifikace s motory BMW 132A/C/E. Ju52/3mg3e : bombardovací verze s motory BMW 132A2. Vzletová hmotnost 9500 kg. Bylo vyráběné v roce 1935. Ju52/3mg4eA, ge4St, ge4N : vojenské transportní s motory BMW 132A3. Vzletová hmotnost 10500 kg s ostruhovým kolečkem. Bylo vyráběné od roku 1935. Ju52/3mg4eR : vojenské transportní. Ju52/3mg4eH : cvičné pro výcvik navigátorů. Ju52/3mg4eF : vojenské určené pro výsadkáře. Ju52/3mmao : prstence NACA na motorech. Vyráběné od roku 1937. Ju52/3mnai : dopravní s motory Wasp, určené pro Švédsko a Anglii. Ju52/3mreo : dopravní s motory BMW 132Da/Dc určené pro Jižní Ameriku. Vyráběné od roku 1937. Ju52/3msai : dopravní s motory Wasp, určené pro Jižní Ameriku a Švédsko. Ju52/3mte : dopravní s motory BMW 132K. Max. ryclost 300 km/hod. Vyráběné od roku1937. K45/3m : vojenská verze pro Chilean Air Force. Projekt z roku 1932/33 však nebyl realizován. Tp5 : švédské označení pro bývalé A. B. Aerotransport Ju52. Ju52/3mho : dopravní s motory Jumo 205C (441 kW). Byly vyrobeny jen dva kusy.