Lockheed Martin P-3 Orion je čtyř-motorový turbovrtulový proti-ponorkový a pobřežní hlídkovací letoun, který byl zkonstruován pro United States Navy. Tento Lockheed byl upraven z typu L-188 Electra, což bylo komerční dopravní letadlo a které bylo konstruováno současně. Letadlo je snadno rozpoznatelné díky jeho zřetelným prodlouženým ocasem připomínající žihadlo s názvem "MAD Boom" a ve kterém je umístěno zařízení pro magnetické odhalení ponorky. V průběhu let bylo letadlo často modernizováno především v jeho elektronickém vybavení. P-3 Orion je ještě dnes v aktivní službě u mnoha armád světa, kde je zařazen u pobřežních hlídek, průzkumu a jako proti-ponorkový letoun. Celkem bylo vyrobeno 734 ks P-3 a v roce 2012 se připojí k hrstce vojenských letadel jako je Boeing B-52, C-130 Hercules, když bude nasazen ve službě nepřetržitě po dobu 50-ti let.
Vývoj
Od srpna 1957 požadovali US Navy náhradu za zastaralé dvoumotorové pístové P2V Neptun (později přejmenovaný jen na P-2) a P5M Marlin (později přejmenovaný jen na P-5). Chtěli modernizovaný letoun, který by byl schopen provádět pobřežní hlídky a zároveň bojovat proti ponorkám. Předpokládaná modifikace existujícího letadla by ušetřila vložené prostředky a umožnila by i rychlejší zavedení do provozu. Lockheed proto navrhl vojenskou verzi jejich civilního letounu L-188 Electra, který byl sice ještě ve vývoji, ale měl již brzy vzlétnout. V dubnu 1958 Lockheed vyhrál soutěž a kontraktem v květnu byl pověřen počátečním vývojem.
Prototyp YP3V-1/YP-3A výrobního čísla 148276 byl ve skutečnosti upravený třetí drak Electry c/n 1003. 19. Srpna 1958 provedl prototyp YP3V-1 svůj první let. I když byl prototyp odvozený od Lockheed L-188 Electra, letadlo bylo celkově odlišné. Letadlo mělo před křídly o 7 metrů (23 stop) kratší trup, který byl opatřen otevírací pumovnicí. Byl změněn i tvar nosu letounu, aby mohl zakrýt lépe antény radaru, zřetelná změna byla v prodloužené ocasní části, která vypadala jako "žihadlo". Orion má čtyři turbovrtulové motory Allison T56, které mu umožní let maximální rychlosti 411 uzlů (761 km/h) což je porovnatelné s nejrychlejšími vrtulovými stihači ve své době. Rychlost by se dala dokonce srovnávat s A-10 Thunderbolt II nebo S-3 Viking s turboventilátorovými motory. Podobná letadla byla vyráběná v SSSR (Ilyushin Il-38) a Francii (Breguet Atlantique). Anglie si pro tuto činnost přizpůsobila tryskový de Havilland Comet s názvem Hawker Siddeley Nimrod.
První P3V-1 Orion byl vyroben 15. dubna 1961. První kusy obdržely eskadry Patrol Squadron Eight (VP-8) a Patrol Squadron Forty Four (VP-44) v Naval Air Station Patuxent River stát Maryland v srpnu 1962. 18. září 1962 přešla U.S. military k jednotnému označení letounů hlídkové služby na P-3 Orion. V počátcích 60-tých let byly standartní barevné nátěry v odstínech modrá a bílá, v polovině 60-tých let se přešlo k šedé a bílé. V polovině 90-tých let se z důvodů horší identifikace začala používat matná šedá s malým označením příslušnosti. Od roku 2000 se šedá vrátila k lesku a příslušnost se zvětšila na standartní velikost. Nicméně, označení eskadrové příslušnosti na vertikálním stabilizátoru zůstalo stále stejně veliké.
V roce 1963, U.S. Navy a Bureau of Weapons podepsali kontrakt s divizí Sperry-Rand firmy Univac Defense Systems o zhotovení a otestování počítače, který by byl schopen obsloužit všechny senzory letounu P-3 Orion a stav zobrazit na displejích posádky. Projekt nesl název počítačový systém A-NEW a vyůstil v prototyp počítače CP-823/U, Univac 1830, Série A-1, A-NEW MOD3. Počítač CP-823/U byl dodán v roce 1965 k Naval Air Development Center (NADC) v Johnsville. Byla to testovací jednotka, která se po testech dostala do výroby letounu P-3C Orion.
Civilní Electry trpěly záhadnými haváriemi jako bylo utržené pravé křídlo díky nadměrným vibracím závěsů motorů v roce 1960. Na základě těchto havárií prodeje dopravních letadel poklesly a bylo potřeba rychle tuto věc technicky vyřešit. V civilním sektoru však přišly dříve nové typy rychlejších letadel. U armády, kde spotřeba paliva byla důležitější než rychlost, zůstal Orion ve službě od jeho uvedení v roce 1962 téměř 50 let. I když jeho dlouhověkost ještě zaostává za výrobou C-130 Hercules, který používá také turbovrtulové motory Allison T56. Do roku 1990 bylo vyrobeno 734 kusů P-3. Lockheed Martin otevřel v roce 2008 linku na nové křídlo pro P-3 jako součást jeho servisního programu "Service Life Extension Program" (ASLEP) pro plnění dodávek v roce 2010. Kompletní program ASLEP nahradí nejvíce namáhané díly jako vnější křídla, centroplán a horizontální stabilizátory novými díly.
Lockheed Electra byl konstruován jako ekonomická alternativa k Boeing 707 (jeho prvním modelům z roku 1954) kdy turbovrtulový pohon byl ve srovnání s prvními proudovými motory o hodně účinnější v letových rychlostech pod 450 mil/hod. Modernizovaná varianta P-7 měla soupeřit s Boeing 757, ale nebyla nikdy realizována. Dále se pokročilo u Orion 21, ale ten byl poražen typem Boeing P-8 Poseidon. P-8 přinesl evoluci v konstrukci, když využil B-707 (dopravní typ Boeing 737). Tento letoun je poháněn jen dvěma velmi účinnými nízko posazenými bypass turboventilátorovými motory s větším výkonem. Předpokládá se, že tyto letouny budou nasazeny až do roku 2013.
Konstrukce
P-3 má v přední části trupu pumovnici, ve které může nést konvenční torpéda Mark 50 nebo Mark 46 po případě speciální (nukleární) zbraně. Na pylonech pod křídly může být podvěšena další výzbroj jako: AGM-84 Harpoon, AGM-84E SLAM, AGM-84H/K SLAM-ER, AGM-65 Maverick, 127 mm (5 in) Zuni rockets, různé námořní miny, řízené střely i bomby. Letadlo je také přizpůsobeno pro nesení řízených střel AGM-12 Bullpup než budou vyřazeny z výzbroje U.S./NATO.
P-3 je vybavený magnetickým detektorem Magnetic Anomaly Detector (MAD), který je umístěn v jeho prodlouženém ocase. Toto zařízení může zjistit magnetickou anomálii v zemském magnetickém poli vygenerovanou ponorkou. Detektor má určitá omezení ve sledování cíle. Musí být nad ponorkou a nebo velmi blízko ní. Poloha ponorky však musí být bezpečně před útokem torpédem známa. Díky neuvěřitelně citlivé povaze detektoru, může elektromagnetický šum bránit v přesném sledování. Z tohoto důvodu je detektor umístěný v žihadlovitém ocase co nejdále od ostatních elektronických zařízeních na palubě.
Sestavení posádek
Počet členů posádky se mění v závislosti na plnění mise letu a armády u které tento typ operuje. U US Navy slouží na palubě obvykle 11-ti členná posádka. (Následující data jsou pouze pro P-3C).
Tři námořní piloti.
o - velitel hlídkovaího letadla (PPC)
o - druhý pilot hlídkovacího letadla (PP2P)
o - třetí pilot hlídkovacího letadla (PP3P)
Dva námořní důstojníci.
o - taktický koordinátor hlídkovaího letadla (PPTC nebo TACCO)
o - navigátor/radiotelegrafista hlídkovacího letadla (PPNC nebo NAVCOM), Tato zvojená funkce je jen na P-3C. P-3A, P-3B je měly obsazenou každou zvlášť.
Dva poddůstojníci - mechanici. (FE1 a FE2)
Tři poddůstojníci - operátoři.
o - jedna obsluha Radaru/MAD/EWO (SS-3)
o - dva obsluhující akustické senzory (SS-1 and SS-2)
Jeden poddůstojník - letový technik. (IFT)
Jeden zbrojíř. (ORD pozice se již v USN poádkáchj iž neobsazuje - povinnosti převzaly IFT.)
Délesloužící od PPC nebo TACCO je určen jako velitel mise. (MARINE CORPS).
Na delších misích se za letu často vypíná jeden motor, (obvykle to bývá č. 1 - první vnější motor). Šetří se tím palivo a prodlužuje doba letu. V případě nutnosti mohou být oba krajní motory vypnuty (závisí to na váze, počasí a množství paliva). Dálkové, pobřežní nebo pohraniční hlídkovací mise mohou trvat přes 10 hodin a mohou obsahovat ještě náhradní členy posádky. Uznaný časový rekord pro P-3 je 21.5 hodiny a byl podniknut No. 5 Squadron Royal New Zealand Air Force v roce 1972.
Motor č. 1 je primární kandidát na vypínání, protože jako jediný nemá žádný generátor a neposkytuje žádnou elektrickou energii pro využití na palubě. Zastavení motoru č. 1 také zlepší viditelnost pro pozorovatele na zádi po levé straně letadla.
Operační historie
P-3 byl zkonstruován během studené války s primárním úkolem sledovat balistické střely a rychle zneškodnit útok ponorky v případě války. Průzkumné mise v mezinárodních vodách vedly k příležitostem kde sovětští stíhači byli blízko "střetu" s U.S. Navy P-3 nebo ostatních operárátorů P-3 jako Royal Norwegian Air Force. 1. dubna 2001 tak došlo vysoko nad zemí ke kolizi mezi United States Navy EP-3E ARIES II na dozorové misi People's Liberation Army Navy (PLAN) se supersonickým stíhačem Jian-8II. Tento incident s názvem Hainan Island incident měl za následek mezinárodní spory mezi Spojenými státy a Lidovou Čínskou republikou.
United States Navy zbývající P-3 rozmístila mezi všechny eskadry: jeden do tréninkového centra, dvanáct k aktivním hlídkovým eskadrám, dva k Navy rezervní hlídkové eskadře, dva k speciélní hlídkové eskadře a dva k testovací eskadře. Další dva získala průzkumná eskadra EP-3 Aries signals intelligence (SIGINT).
Kuba
V říjnu 1962 se P-3A zůčastnil blokády a prováděl hlídky v nejbližším okolí Kuby. Tento nový letoun se po zařazení do flotily ihned zůčastnil misí v situaci vážného světového konfliktu.
Vietnam
Od roku 1964 byly P-3 rozmístěné pro plnění různorodých misí ve sledování oblasti ze základen na Filipínách a Vietnamu. Mise byly nazývány Operation Market Time. Primárním úkolem těchto pobřežních hlídek bylo zastavit zásobování materiálem Viet Congu po moři, i když ojedinělé mise probíhaly také nad souší. Během jedné takové mise, dělostřelecká střela malého kalibru prošla skrz P-3 bez dalšího následku, mise však musela být přerušena. Během další pozemní mise, ohlásila vietnamská strana, že její MIG řízenými střelami Zuni sestřelil nad severním územím letoun P-3, americká strana ale ztrátu nepotvrdila. Jediná potvrzená ztráta P-3 v této oblasti se stala také během mise Operation Market Time. V dubnu 1968 byl Thajském zálivu zasažen protiletadlovým dělostřelectvem letoun U.S. Navy P-3B z Patrol Squadron 26 (VP-26), celá posádka zahynula. Již únoru 1968 operovalo P-3B z VP-26 P-3B ve stejných místech a také se zřítilo ze ztrátou celé posádky. Původně se myslelo, že letoun narazil do země při nízkém letu, ale později se připustilo, že mohl být také cílem protiletadlového dělostřelectva.
Irák
2. srpna 1990 Irák napadl Kuwait a byl připraven udeřit i na Saudskou Arábii. Během prvních 48 hodin počáteční invaze přilétl do oblasti jako první P-3C U.S. Navy. Systém tohoto letounu byl modifikován jako "Outlaw Hunter ". Tento systém byl vyvynut a dodán z Navy's Space & Naval Warfare Systems Command pro užití v Pacifiku. "Outlaw Hunter" se měl specializovat na cíle, které jsou za obzorem (over-the-horizon targeting OTH-T). Během počáteční letecké kampaně "Outlaw Hunter" objevil velké množství iráckých hlídkujících lodi, které se vydávaly z přístavů Basra a Umm Qasr do iránských vod. "Outlaw Hunter" dodal souřadnice těchto lodí útočným letadlům a celá flotila 11-ti lodí byla blízko ostrova Bubiyan Island zničena. Během operace pouštní štít, P-3 použitím infračerveného zobrazení objevil loď s iráckým označením pod čerstvě natřeným egyptským označením, loď se tak pokoušela vyhnout odhalení. 7. ledna 1991, několik dní před zahájením operace pouštní bouře, P-3C vybavený radarem APS-137 Inverse Synthetic Aperture Radar (ISAR) hlídkoval podél pobřeží Iráku a Kuwaitu a poskytoval informace o rozmísťování irácké armády. Během konfliktu pak bylo celkem zničeno 55 108 iráckých lodí, které byly lokalizovány letouny P-3C Orion.
Mise P-3 Orion se v létech 1990 až 2000 neustále zvětšovaly s dohledem bitevních prostorů nad moři i souší. Velkým doletem s časovou výdrží P-3 Orion prokázal, že je nepostradatelný během operace Irácká svoboda. Může okamžitě poskytnout aktuální informaci o bitevním prostoru a předat ji pozemním vojskům.
Afghanistán
Ačkoli je P-3 je primárně pobřežní hlídkovací letadlo, byly modernizovány jeho senzory Anti-surface Warfare Improvement Program (AIP), což mu umožnilo leteckou podporu i nad zemí. Od počátku války v Afghánistánu P-3 U.S. Navy operoval z Kandaharu nad problémovým územím. P-3 Australian Air Force byl počátkem této války také nasazen a do února 2010 v této oblasti operuje nepřetržitých 7 let.
Nedávno United States Geological Survey použil Orion k průzkumu částí jižního a východního Afghánistánu pro nalezení ložisek lithia, mědi a další minerálů.
Somálsko
Spanish Air Force uvolnilo jeden svůj P-3 jako pomoc mezinárodnímu úsilí proti pirátství v Somálsku. 29. října 2008 španělský P-3 při hlídce v pobřežních vodách Somálska zachytil volání o pomoc z tankové lodi v zálivu Gulf of Aden. Letadlo přeletělo nad piráty třikrát při jejich pokusu vylézt na palubu cisternové lodi, pokaždé shodilo dýmovnice. Po třetím průletu piráti svůj útok přerušili. 29. března 2009 stejný P-3 sledoval útočníky na německý tanker Spessart (A1442), což vedlo nakonec k chycení pirátů.
Civilní využití
Několik letadel P-3 bylo zaregistrováno u civilních úřadů a operují pod civilními agenturami. US Customs & Border Protection vlastní P-3A a P-3B, které jsou používány pro pobřežní hlídku. NOAA operuje dva WP-3D, což je speciálně upravená varianta pro sledování a výzkum hurikánů. Jeden P-3B s registrací N426NA používá NASA pro výzkum Země v programu "Airborne Science Program". Tento letoun má základnu v Goddard Space Flight Center Wallops Flight Facility, stát Virginia.
Aero Union, Inc. operuje osm ex-USN P-3A, které jsou modifikované jako létající protipožární cisterny a pronajímá si je U.S. Forest Service, California Department of Forestry and Fire Protection a také další agentury, které bojují proti lesním požárům.
V lednu 2011 uvedl Admirál Stavridis ve svém projevu, že P-3 může být využíván pro chytání "třetí generace" narkomafie. Od července 2009 jeho význam stoupá, stejně jako nasazení miniponorek, které jsou užity pro pašování drog.
Varianty
V průběhu let, bylo vyrobeno mnoho variant letounu P-3. Následuje několik těch nejdůležitějších:
WP-3D: Dva kusy P-3C upravené na výrobní lince pro NOAA, která se věnuje výzkumu počasí, včetně vzniku hurikánů.
EP-3E Aries: 10 ks P-3A and 2 ks EP-3B, které byly konvertovány na ELINT letadlo.
EP-3E Aries II: 12 ks P-3C, které byly konvertovány na ELINT letadlo.
AP-3C: Všechny letadla P-3C/W Royal Australian Air Force byly zmodernizované pro nový systém komunikace L-3 včetně radaru Elta SAR/ISAR RADAR a GD-Kanadský akustický procesorový systém.
CP-140 Aurora: vyrobeno 18 kusů a určeno pro dlouhý-dosah pobřežního průzkumu, anti-ponorkové letadlo pro Canadian Armed Forces. Jako základ byl použit drak P-3C Orion, ale byla namontována pokročilejší elektronika z S-3 Viking.
CP-140A Arcturus: Tři P-3 bez ASW určené pro trening kanadských posádek létajících na CP-140 Aurora.
P-7: navrhovaná přestavba a vylepšená varianta P-3 Orion. Projekt byl později zrušen.
Orion 21: navrhovaná přestavba a vylepšená varianta P-3 Orion. Projekt neuspěl v soutěži s Boeing P-8 Poseidon.
V tomto seznamu jsou operátoři P-3 Orion, kteří fungovali pod United States Navy i cizími vládami. P-3 je v trvalém používání téměř pět dekád od roku 1962, kdy byl představen jako protiponorkový bojovník.
Vojenští operátoři
Argentina
Argentine Naval Aviation - 6 ks P-3B; na základně Base Aeronaval Alte. Zar, Trelew
Australie
Royal Australian Air Force - 18 ks AP-3C, 1 ks P-3C (No. 92 Wing - 10 Sqn, 11 Sqn and No. 292 Sqn); na základně RAAF Base Edinburgh
V 2002 RAAF významně modernizovala své AP-3C, kterému se už taky říká australský Orion. Jsou vybaveny digitálními vícerežimovými radary, podporující elektronické zaměření, jsou vybaveny elektrooptickými detektory (infračervený i vizuální), detektory magnetických anomálií, automaticky identifikují spřátelené cíle dále mají na palubě různé akustické detektory. Brazílie
Brazilian Air Force - 12 ks P-3AM, které byly modernizované v roce 2008. Systém byl sloučen s CASA FITS (Fully Integrated Tactical System) což bude využito v protiponorkové válce.
Canadian Forces Air Command - 18 ks CP-140 Aurora (P-3 Orion vybavený elektronikou S-3 Viking) a 3 ks CP-140A Arcturus (CP-140 Aurora bez ASW)
Chile
Chilean Navy - 4 ks P-3A; na základně Base Aeronaval Torquemada, Con-Con
Německo
German Navy - 8 ks P-3C (ex Dutch Navy); na základně NAS Nordholz, Marinefliegergeschwader 3 Graf Zeppelin
Řecko
Hellenic Navy - 6 ks P-3B; na základně Eleusina Air Base. (dvě ve službě, čtyři uskladněné)
Irán
Islamic Republic of Iran Air Force - 5 ks P-3F (71ASW SQN); na základně Shiraz International Airport (Shahid Douran Air Base)
Japonsko
Japan Maritime Self-Defense Force - 101 ks P-3C; 5 ks EP-3; 1 ks UP-3C; 3 ks UP-3D
Po úplatkářských aférách fy Lockheed, Japan Defense Agency v roce 1977 rozhodla formálně přijmout Lockheed P-3C, ale nahradit ho Kawasaki P-2J. Kawasaki shromáždil pět draků letadla vyrobeného Lockheedem a pak na základě licence Kawasaki vyrobil v Japonsku více než 100 ks variant P-3.
Royal Norwegian Air Force - 4 ks P-3C; 2 ks P-3N (333 Sqn); na základně Andoya Air Station
Pakistán
Pakistan Naval Air Arm - ~10 ks P-3C; na základně Naval aviation base Faisal, Karachi.
V roce 2006 byly objednány modernizované P-3C MPA a P-3B AEW (vybavený palubními výstražnými systémy Hawkeye 2000 AEW), první kus byl dodán na začátku roku 2007. V červnu 2010 byly dodány další dva modernizované kusy P-3C a byly zařazeny do služby Pakistan Navy jako protilodní a protiponorkové letouny. Portugalsko
Portuguese Air Force - 5 ks (ex Dutch Navy) P-3C (Squadron 601); na základně Beja Air Base (BA11). Bylo vyměněno 6 ks P-3B za P-3P, ale jeden zůstává stále ve službě.
Čínská Lidová Republika (Taiwan)
Republic of China Air Force (1966-1967) - nejméně známý ze všech operátorů, který operoval s P-3. V květnu 1963 byly získány 3 kusy P-3A (c/n149669, 149673 a 149678) přes CIA od US Navy díky projektu STSPIN. V červnu 1966 pak první P-3A přelétl na Tchaj-wan k ROCAF k přísně tajné eskadře "Black Bat". Pro vlastní obranu byl vyzbrojen čtyřmi raketami krátkého doletu Sidewinder. Všechny tři P-3 létali na mise podél pobřeží Číny a sbíraly SIGINT i vzorky vzduchu. V lednu 1967 byl projekt ukončen a všechny tři odlétly do NAS Alameda, kde byly dlouhodobě uskladněny. Dva ze tří letounů (c/n149669 a 149678) prošly v září 1967 konverzí na EP-3B. Třetí letoun (c/n149673) si Lockheed upravil pro sebe a v létech 1969-1970 sloužil jako pokusné letadlo pro vývoj různých elektronických systémů. Modifikované 2 ks EP-3B pojmenované jako "Bat Rack", díky krátkému působení u eskadry "Black Bat" na Tchaj-wanu, byli v roce 1969 umístěny k US Navy VQ-1 Squadroně, která měla základnu ve vietnamskému Da Nang. Později byly opět modifikovány na EP-3E ARIES, spolu se sedmi dalšími EP-3A. Dva EP-3E byly pak vyřazeny v roce 1980 ze služby, když byly nahrazeny 12 ks EP-3E ARIES II.
Republic of China Navy - 12 ks P-3C (byly objednány tak, aby se dostaly do služby v roce 2012), s tím, že se použijí tři draky uskladněných letadel pro konverzi na EP-3E standard.
Jižní Korea
Republic of Korea Navy - 5 ks P-3C, 5 ks P-3CK; na základnách v Pohang Airport a Jeju international airport.
Španělsko
Spanish Air Force - 2 ks P-3A HW, 4 ks P-3B, které mají být modifikovány na P-3M, na základně Morón Air Base. Spanish Air Force zakoupil v roce 1989 pět kusů P-3B z Norska s tím, že byla plánovaná modifikace na M standard, nicméně, kvůli rozpočtovým omezením prošly modifikací pouze čtyři letouny a zbývající letadlo je používano jako zdroj náhradních součástek.
Royal Thai Navy - 2 ks P-3T, 1 ks VP-3T; na základně RTNAB U-Tapao (102 Sqn).
USA
United States Navy - 154 ks P-3C a EP-3E; další P-3A, P-3B, P-3C a jeden EP-3J v dlouhodobém uskladnění v AMARC. US Navy chce tento počet v roce 2010 redukovat na 130 ks. Singapurská vláda vyjádřila zájem o koupi přebytku P-3C od US Navy.
National Oceanographic and Atmospheric Administration (NOAA) - 2 ks WP-3D létají pro NOAA na floridské základně MacDill AFB.
U.S. Customs and Border Protection- 4 ks P-3C a 4 ks P-3AEW&C. Jsou používány pro vyhledávání ilegálního pašování drog.
Bývalí vojenští operátoři
Holandsko
Royal Netherlands Navy - Dutch Naval Aviation Service
Civilní operátoři
USA
National Aeronautics and Space Administration - 1 ks P-3B ex-United States Navy na základně v NASA Wallops Flight Facility ve Virginii. Je používán k vědeckým účelům a byl upraven pro umístění pasivních mikrovlnných přístrojů, jako NOAA Polarimetric Scanning Radiometer (PSR), NASA 2-DSTAR, a Jet Propulsion Laboratory (JPL) polarimetrický radar (POLSCAT).
United States Department of Homeland Security / Customs and Border Protection / Office of CBP Air - 8 ks P-3 AEW na základně NAS Corpus Christi, v Texasu a NAS Jacksonville na Floridě. Jsou používány pro pohraniční hlídky proti pašování drog. Jsou to ex-United States Navy letouny, upravené a vybavené stejným palubním výstražným radiolokátorem jako má E-2 Hawkeye.
United States Department of Homeland Security / Customs and Border Protection / Office of CBP Air - 8 ks P-3 LRT (Long Range Tracker). Jsou to ex-United States Navy letouny se základnami NAS Corpus Christi, v Texasu a NAS Jacksonville, na Floridě. Operují v tandemu s P-3 AEW.
Aero Union - 8 ks ex-United States Navy P-3A na základně v Chico Municipal Airport v Kalifornii a jsou modifikovány jako létající protipožární cisterny.
Důležité události, nehody a incidenty
28. ledna 1971 - velitel Donald H. Lilienthal (USN) ustanovil s P-3C Orion světový rychlostní rekord pro těžká turbovrtulová letadla. Na měřené vzdálenosti 15-25 km dosáhl rychlosti 501 mil/hod a smazal tak rekord sovětského Il-18 z května 1968, který letěl jen 452 mil/hod.
3. června 1972 - pokus o průlet gibraltarské úžiny na trati z Naval Station Rota ve Španělsku do Naval Air Station Sigonella na Sicílii, US Navy P-3 s registrací VP-44 narazila do hory na marocké straně. Zahynulo všech 14 lidí na palubě letadla.
12. března 1991 - při patrole blízko San Diega se vysoko nad zemí srazily dva US Navy Oriony. Zahynulo všech 27 lidí na palubách obou letadel.
Specifikace (P-3C Orion)
Výzbroj
Kanony: žádný
Pevné závěsy: 4× na spodní straně křídla, 4× na spodní straně pylonu křídla a vnitřní pumovnice s nosností max. 20 000 liber (9 100 kg), která mohla mít různé využití:
o - Rakety: žádné
o - Řízené střely: Vzduch-země: AGM-65 Maverick, AGM-84 Harpoon, Standoff Land Attack Missile
o - Bomby: Hlubinné pumy
o - Ostatní: Mk 44 (dnes už není ve výzbroji), Mk 46, Mk 50, Mk 54 nebo torpédo MU90
° - Mk 25, Mk 39, Mk 55, Mk 56, Mk 60 CAPTOR nebo námořní miny Mk 65 Quickstrike
° - aktivní a pasivní Sonobuoys
