Hawker Siddeley Trident, model DH121 nebo HS121, bylo třímotorové britské dopravní letadlo určené pro krátké a střední tratě, které zkonstruovala firma de Havilland v 1950 a vyrobila firma Hawker Siddeley Aviation v 1960. Bylo konstruováno pouze dle požadavků British European Airways (BEA) a to zapříčinilo, že ostatní aerolinie si tohoto typu objednali velmi málo a celkově bylo vyrobeno jen 117 kusů. Bylo to důležité dopravní letadlo v Evropě, ale vysoké provozní náklady ho brzy odsoudily k vyřazení z flotil. Následník BEA, British Airways ho vyměnili ve flotile za Boeing 737 a Boeing 757 v počátku 80-tých let minulého století. V Číně Hawker Siddeley Trident zůstal ve službě u Air China až do poloviny devadesátých let. Hawker Siddeley Trident bylo první komerční dopravní letadlo v Evropě, které mohlo provést plně automatické přiblížení a přistání.
V pozadí na londýnském Heathrow, (BEA) Hawker Siddeley Trident, vlevo (BEA) Vickers Viscount, vpravo (BEA) Vickers Vanguard. Fotografie z roku 1964.
Historie vývoje V červenci 1956 BEA otevřela nový kontrakt pro tryskové letadlo operující na středních tratích, které by nahradilo turbovrtulové letadlo Vickers Viscount. Nové letadlo mělo být schopno operovat i z menších letišť. Následně bylo předloženo několik návrhů včetně, Bristol 200 , Avro 740 , Vickers VC11 a de Havilland DH121. V roce 1958 byl de Havilland DH121 vybrán jako vítěz.
DH121 byla první třímotorová konstrukce, s motory umístěnými v zádi. Tako konfigurace měla být kompromisem mezi úsporností a bezpečím letu v případě selhání motorové jednotky. Směrovka měla podobný tvar jako Sud Aviation Caravelle a i krajní motory byly umístěné shodně. Křídlo bylo aerodynamicky čisté tak aby se mohlo dosahovat předpokládané rychlosti 600 mil /hod. Trident má zřetelnou kompenzaci proti působení bočních sil v umístěním předního podvozku, který není v ose letadla. Pro DH121 byla zvolena pohonná jednotka Rolls-Royce Medway s výkonem 13,790 lbf (61,34 kN). Váha byla vypočítána na 150,000 liber (63 000 kg). Dolet měl být 2,070 mil (3330 km) při instalaci 111 sedaček, které byly rozvrženy ve dvou řadách.
Po prostudování konstrukce se BEA rozhodla , že 111 cestujících je příliš mnoho na zamýšlené tratě a upřesnila zadání, které odpovídalo přesně jejich požadavkům. Výsledekem byl Trident poháněný mnohem menším motorem Rolls-Royce Spey 505 o výkonu 9,850 lbf (43,8 kN) s max. váhou 105,000 liber (48 000 kg) a doletem 930 mil (1 500 km) s 97 cestujícími na palubě. Tato verze dostala ocasní plochy tvaru T a novou přední část čímž se zcela odlišila od původní koncepce, která částečně vycházela z letounu Comet. BEA byla s touto konstrukcí spokojena a nazvala nové letadlo Trident 1. Objednávka na 24 ks byla podána 12. srpna 1959.
Konstrukce Trident je tryskové dopravní letadlo celokovové konstrukce s ocasními plochami tvaru T a dolnokřídlým šípovým křídlem. Na zádi má namontované tři motorové jednotky. Dvě postranní ve speciélních krytech a prostřední v trupu. Přístup vzduchu k prostřednímu motoru byl veden přes otvor v přední části směrovky. Některé verze měly v trupu i čtvrtý malý pomocný motor Rolls-Royce RB.162-86 pro zvýšení výkonu během startu. Všechny verze byly poháněné motory Rolls-Royce Spey.
Trident byl jedním z nejrychlejších podzvukových komerčních dopravních letadel, s rychlostí přes 600 mil/hod (965 km/hod). V počátcích se uvádělo číslo mach 0.88 / 380kts IAS, což bylo pravděpodobně nejvyšší mezi jeho vrstevníky. Křídlo, určené pro velkou rychlost však mělo menší vztlak při nižších rychlostech. Tato okolnost současně s malým výkonem motorů vyžadovala velmi dlouhou startovací dráhu. Letadlo získalo přezdívku " ground gripper ", když se při startu dlouho nemohlo odlepit od země. Žertovně se o Tridentech říkalo, že se mohou dostat do vzduchu jen díky zemskému zakřivení a naopak přibližovací manévr na přistání se údajně velmi podobal kontrolovanému pádu se šťastným koncem.
Vlevo: ex-BEA Trident 3B G-AWZK, vystavený na letišti v Manchesteru. Byl dodán v r. 1971 pro BEA, pak létal pro British Airways. Vyřazen byl v r. 1985. Vpravo: Tato fotografie velmi pěkně ukazuje umístění předního podvozku mimo osu letadla.
Trident bylo první komerční letadlo s namontovaným rychlým zapisovačem letových dat. Mohlo být zapisováno až 13 veličin. Tyto analogové údaje se převáděly do digitální formy a zapisovaly se na pásku pro pozemní analýzu.
Důležitou vlastností Tridenta bylo použití plně automatického zařízení pro přiblížení a přistání bez zásahu lidské ruky, "Autoflare", které bylo vyvynuto u Hawker Siddeley a Smiths Aircraft Instruments.
Trident provedl první automatické přistání naslepo s komerčním dopravním letadlem v mlze 4. listopadu 1966. Byla to průkopnická schopnost, mlha byla velmi častý úkaz a problém na londýnském Heathrow. Zpoždění na příletu bylo relativně běžné během let kdy se používala Kategorie 1 (Cat 1 = 200 stop rozhodnutí výšky a 600 metrů dráhové dohlednosti RVR) při použití přistání dle přístrojů (ILS). Trident a jeho automatický systém mohl používat Kategorii 2 (Cat 2 = 100 stop rozhodnutí výšky a 400 metrů dráhové dohlednosti RVR). Protože flotila Tridentů mohla úspěšně přistávat za zhoršených podmínek, vybavovala se letiště zařízeními Cat 2. Tím pak byly okamžiky, kdy na dotyčném letišti mohly operovat jedině letadla Trident. Ostatní spoje byly odkláněny na jiná letiště.
Trident měl také neobvyklou vlastnost použít obrácený tah motorů za letu. Toto bylo omezeno na dva venkovní motory, při normální přistávací proceduře se uzavírala klapka trysek a motor se ihned přepnul do volnoběžného stavu s obráceným tahem. Záleželo na pilotovi a jeho rozvaze jestli použije plný výkon s obráceným tahem ještě během přistání. To bylo užitečné na mokré nebo kluzké vzletové a přistávací dráze, omezovalo se tím značně plavání při pojíždění po silně mokré dráze a zkracovala se délka přistání. Zpětný tah silně nahrazoval velmi špatné brzdící vlastnosti Tridenta.
Použití obráceného tahu až do 10,000 otáček bylo také dovoleno pro případ nouzového klesání. Při rychlostech pod 280 kts bylo také dovoleno otevřít hlavní podvozek (příďový musel být zatažený) a použít ho jako přídavné vzdušné brzdy V kombinaci s obráceným tahem motorů mohl Tident nouzově sestupovat až 12 000 stop za minutu.
Další přístrojovou novinkou v pilotní kabině byl posuvný svitkový mapový displej. Byl to elektromechanický systém s ručičkami ukazující polohu letadla přes motorem poháněný svitek. Pozice byla odvozená z doppler navigačního systému, který přenášel traťovou rychlost letadla a další data, která mohla řídit motory posunů ručiček i ze ze strany na stranu pro boční polohy a vlastní svitek papíru pro letovou dráhu.
Operační historie Hawker Siddeley Aviation, dceřinná firma de Havilland, potřebovala pro Trident další zákazníky a tak v roce 1960 zahájila jednání s American Airlines (AA). Oni totiž požadovali letadlo s delším doletem, což znamenalo, že původní DH121 konstrukce bude splňovat americké požadavky téměř dokonale. Pro splnění požadavků American Airlines (AA) se započalo s vývojem nové konstrukce Trident 1A. Letadlo bylo osazeno kvalitnějšími motory Rolls - Royce Spey 510s o výkonu 10,700 lbf(47.6 kN), větším křídlem, do kterého se vešly větší palivové nádrže. Váha se zvýšila na 120,000 liber (54 000 kg) a dolet na 1,800 mil (2900 km). American Airlines (AA) nakonec odmítly Trident 1A ve prospěch domácího Boeing 727, letadla které kopírovalo originální DH121 specifikace téměř bez výhrad. Ve skutečnosti, de Havilland pozval skupinu inženýrů z Boeingu na ukázku DH121 konstrukce a vývojového programu, částečně také proto, že Boeing chtěl vyvinout podobnou verzi z B707.
Následně byly provedeny další změny v konstrukci a název se změnil na Trident 1C. Hlavní rozdíl byl ve větší palivové nádrži ve střední části křídla, zvýšené váze na 115,000 liber (52 000 kg) a doletu na 1,400 mil (2250 km). První Trident 1, G- ARPA, vzlétl poprvé 9. ledna 1962 z letiště Hatfield a operačně byl nasazen 1. dubna 1964. Od roku 1965 měla BEA ve flotile 15 ks Tridentů a v březnu 1966 se toto číslo zvýšilo na 21 ks.
Hawker-Siddeley pak vylepšil typ 1C s názvem Trident 1E. Tento typ měl používat motory Rolls - Royce Spey 511s o výkonu 11,400 lbf (50.7 kN), váhu 128,000 liber (58 000 kg), zvětšenou plochu křídel, stejný trup, ale až s 140 místy v uspořádání po šesti vedle sebe. Tato koncepce byla k originální DH121 blíže než k 1C. Tohoto typu se však prodalo velmi málo: po třech pro Kuwait Airways a Iraqi Airways, čtyři pro PIA (později prodáno CAAC), dva pro Channel Airways a Northeast Airlines, jeden pro Air Ceylon.
Trident 2 V této době se BEA rozhodla , že Trident je příliš krátký pro expandující tratě a že by bylo dokonce třeba prodloužit dolet. Hawker-Siddeley tyto požadavky zahrnul do verze Trident 1F. Na trup byly namontovány motory Rolls - Royce Spey 511 a celková délka trupu se prodloužila o 2.8 m, váha se zvýšila na 132,000 liber (60 000 kg) a bylo možno přepravit až 128 cestujících na sedačkách umístěných po pěti vedle sebe. BEA plánovala koupit 10 ks typu 1F, plus opci na dalších 14 kusů. Jak práce na 1F pokračovaly byl tento typ přejmenován na Trident 2E, E = Prodloužený dolet. Byly použity novější motory Rolls - Royce Spey 512 s tahem 11,930 liber (53.1 kN). Na křídle byla změněná náběžná hrana a bylo zvětšeno rozpětí. Váha se opět zvýšila na 142,400 liber (65 000 kg), dolet se prodloužil na 2,000 mil (3200 km). BEA zakoupila 15 ks, dva kusy koupila společnost Cyprus Airways a 33 ks CAAC, (čínská národní letecká společnost). První let této verze se konal 27. července 1967 a do služby u BEA byl zařazen v dubnu 1968.
Trident 3 V této fázi se stal Trident páteří flotily BEA. BEA chtěla dokonce větší letadlo. Hawker-Siddeley proto nabídl v roce 1965 dva nové návrhy, 158 sedačkové dvoumotorové letadlo, které se Tridentu podobalo s názvem HS132 a 185 sedačkové HS134 u kterého byly motory přesunuty pod křídla. Byla to moderní konstrukce podobná Boeing 757. Obě měly být poháněné nově vyvýjenými motory Rolls - Royce RB178. BEA si však zvolila Boeing 727 a 737, které měly dokonale plnit roli obou typů (BAC 1-11 a Tridentů). Tento záměr byl však později britskou vládou vetován (BEA byla státní letecká společnost).
BEA se tedy musela znovu obrátit na Hawker - Siddeley a místo plánovaných Boeingů si vybrala prodlouženou verzi Trident 3. Ten měl o 5 m prodloužený trup, než měla základní verze a dokázal přepravit 180 cestujících, váha se zvýšila na 143,000 liber (65 000 kg) a ještě se upravilo křídlo. Nicméně motory zůstaly stejné a BEA odmítla konstrukci neschopnou vzletu při vysokých teplotách a větší nadmořské výšce. Protože verze 2E měla ještě další problémy, Rolls - Royce Spey 512 byl poslední vyráběný typ a nebylo už možné zvýšit tah, rozhodli se v Hawker - Siddeley přidat čtvrtý motor do ocasní části (malý proudový RB162 ). Motor přidal 15% potřebného výkonu pro start při zvýšení váhy jen o 5%. Dráha rozjezdu se tímto opatřením zkrátila o cca 500 m. Tento motor se používal jen když bylo nutné krátkodobě zvýšit výkon. BEA odsouhlasila tuto podivně vypadající konstrukci a nazvala ji Trident 3B s objednávkou na 26 kusů. BEA (později British Airways) měli u některých Tridentů několik sedaček zády ke směru letu, což bylo u civilních letadel neobvyklé uspořádání. První let proběhl 11. prosince 1969 a letadlo bylo nasazeno na linky 1. dubna 1971. Zvýšení obsahu palivových nádrží mělo za následek změnu názvu na Super Trident 3B, ale byly prodány jen dva kusy pro CAAC.
V roce 1977 se objevily únavové trhliny na křídlech Tridentů 2 a 3, které provozovala British Airways. Letadla byla u výrobce opravena a opět se vrátila do služby.
Celkem bylo vyrobeno jen 117 kusů Tridentů, zatímco Boeing prodal přes 1700 kusů typu B727, který byl konstruován pro stejné specifikace jako Trident. Během celé operační historie, však žádný Trident neměl havárii zaviněnou vadou materiálu nebo mechanické poruchy
Varianty Trident 1C : Výrobní verze pro British European Airways, vyrobeno 24 kusů
Trident 1E : Verze se zvýšeným počtem sedaček, vyrobeno 15 kusů
Trident 2E : Verze s třínásobným automatickým přistávacím zařízení, vyrobeno 50 kusů
Trident 3B : Verze s krátkým doletem 1E s prodlouženým trupem (5m) a přídavným motorem RB162 v zadní části, vyrobeno 26 kusů
Super Trident 3B : Prodloužený dolet o 692 mil (430 km), vyrobeny 2 kusy
Civilní operátoři Air Ceylon, Civil Aviation Administration of China (CAAC), China United Airlines, Cyprus Airways, Iraqi Airways, Kuwait Airways, Pakistan International Airlines, BKS Air Transport/Northeast Airlines, British Airways, British European Airways, Channel Airways, Air Charter Service of Zaire.
Vojenští operátoři People's Liberation Army Air Force, Pakistan Air Force.
