Tupolev Tu-134 (kódové krycí jméno NATO: "Crusty"). Když francouzská letecká firma "Sud Aviation Caravelle" přišla s novou koncepcí, umístit motory na pylony v zadní části trupu, všichni světoví výrobci letecké techniky se rychle snažili kopírovat tento model do svých konstrukcí. Výhody tohoto uspořádání byly jasné: aerodynamicky čistý profil křídla bez vystouplých gondol, nebo pylonů pro motory podstatně snížil hluk v kabině. Zároveň však konstrukce musela počítat se zesílenou zádí pro uchycení motorů. Také plocha směrovky se musela zvětšit. Celkově se tím změnilo i těžiště. Během státní návštěvy Francie v roce 1960 byl sovětský ministerský předseda Nikita Khrushchev tak ohromený klidnou kabinou Caravelle, že po jeho návratu dostala tupolevova kancelář příkaz na urychlené zhotovení podobného letounu. V té době měla tupolevova kancelář již zkonstuovaný nový typ Tu-124 (jistě si pamatujete na "malé tůčko"), který předznamenal novou koncepci dopravních letadel v SSSR. Montáž velmi účinných dvouproudových motorů Solovjev D-20P do dlouhých tunelových gondol mezi trupem a křídly nebyla rozhodně výhodná pro plné využití výhod dvouproudových motorů. Protože však Aeroflot nutně potřeboval stroje této kategorie, byl Tu-124 vyroben ještě v tradiční koncepci, aby mohl co nejrychleji nastoupit do služby (létal však pouze u Aeroflotu, Interflugu a ČSA).
První Tu-124A s imatrikulací CCCP-45075, vzlétl 29.7.1963. Nedlouho po té 22.10.1963 se britský BAC1-11 s podobnnou konstrukcí zřítil krátce po startu. Po vyšetření nehody bylo sděleno, že malé kormidelní plochy přestaly být zcela funkční ve velké turbulenci, která vzniká za motory. Na základě těchto informací Tupolev zvětšil plochu směrovky o 30% pro zajištění bezpečného ovládání letounu. Aeroflot však zvýšil požadavek na větší letadlo než bylo zpočátku plánované. Solovjev OKB vyvinul silnější turboventilátorové motory D-30. 20. 11. 1963 bylo toto nové dopravní letadlo přejmenováno na Tu 134. V září 1967 provedlo Tu-134 svůj první komerční let z Moskvy do Adleru. Tu-134 bylo první sovětské dopravní letadlo, které vyhovovalo mezinárodní certifikaci, která mu umožňovala lety i na západní letiště. Šípovitost křídla Tu-134 je 35° ve 25% hloubky profilu, na rozdíl od západních analogických konstrukcí, které měly jen 25°-28°. Motory v ranném výrobním období Tu-134s postrádaly funkci zpětného tahu, takže toto letadlo jako jedno z mála dopravních letadel používalo po přistání brzdicí padák. Většina palubní elektroniky pracovala na stejnosměrný proud s napětím 28V. V roce 1968 Tupolev začal práci na vylepšené variantě Tu-134. Trup se prodloužil o 2.1 metrů pro větší kapacitu cstujících, dostal novou pomocnou napájecí jednotku "APU" do zadní části. Motory D-30 dostaly obraceče tahu, které nahradily nešikovný padák. První Tu-134A vzlétl 22. 4. 1969. Na první komerční let byl nasazen 9. 11. 1970. Kabina cestujících je standardně zařízena pro 64 osob v turistické třídě s řadami křesel po čtyřech. Interiér se může upravovat podle požadavků provozovatele, například 20 cestujících v turistické třídě a 52 osob v kabině ekonomické třídě. Bylo postaveno celkem 852 ks Tu-134s avšak dnes je vypovězený z velké části evropského vzdušného prostoru kvůli velmi hlučným motorům D-30, které pocházejí ze šedesátých let. Ještě je velmi rozšířen na vnitrostátních linkách Ruska.
Varianty:
Tu-134 verze s proskleným nosem. První série mohly přepravit až 64 cestujících, později se prostor zvětšil pro 72 cestujících. Původní označení bylo Tu-124A. Tu-134A druhá série, s vylepšenými motory, vylepšené elektrotechnické zařízení, místo až pro 84 cestujících. Všechny varianty "A" byly postavené s prosklenou přídí a bradou radarové kopule, ve verzi "B" se radar přestěhoval do krytu na přídi. Tu-134A-2 Skleněný nos byl odstraněn. Tu-134A-3 Tato série, dostala dva nové kvalitnější motory Solovjev D-30. Tu-134B Tato série, byla pro 80 cestujících, radar se přestěhoval se do přídě letounu a mohla tím zmizet původní "brada", která ho dříve zakrývala. Některé "B" modely měly přídavné palivové nádrže pod trupem; tyto jsou viditelní jak značná výduť. Tu-134B(-1 -3) Uspořádání až pro 96 cestujících. Tu-134BV Model sloužící pro raketoplán "Buran". Tu-134LK Model užívaný k výcviku kosmonautů. Tu-134UBL Tupolev Tu-160 trenažer pro posádky. Tu-134BSh Navigační tenažer s Tu-22M radarem na přídi. Tu-134SKh Fotografická průzkumná verze.
Civilní operátoři:
• Adjarian Airlines, Aeroflot, Aeroflot-Don, Aeroflot-Nord, Aeroflot-Plus, Aero Rent, Air Baltic, Air Koryo, Air Lithuania, Air Moldova, Air Ukraine, Alania, Albanian Airlines, Alrosa, Armavia, Armenian Airlines, Astrakan, Astral, Atlant Soyuz, Atyrau Airways, Aurela, Aviaprima, AVL Arkhangelsk, Azerbaijan Airlines, Aviogenex, Balkan Bulgarian, Bashkirian Airlines, Belair Belarussian, Belavia, Benin Gulf Air, Black Sea Airlines, Cheboksary, Chernomorskie Airlines, CSA, Dagestan Airlines, Donavia, Egyptair, Enkor, Estonian Air, Gazpromavia, Georgian National, Gomelavia, Harka Air, Hemus Air, Interflug, Iraqi Airways, Kaliningradavia, Karat, Kazair West, Kharkov Air, Kirov Air, KMV, Kolavia, Kolkov Air, Komi Avia, Kyrgyzstan Airlines, Lat Charter, Lithuanian Airlines, LOT, Malev, Marsland Aviation, Moscow Airways, NAPO, Orbi Georgian, Orenburg Airlines, Orient Avia, Perm Airlines, Polet, Progress, Pulkovo, Rossija, Rusline, Samara Airlines, Sibaviatrans, Syrianair, Tajikistan Airlines, Tatarstan Air, UM air, UT air, UTAGE, Vietnam Airlines, Volga Aviaexpress, Voronezh Avia, Yamal Airlines, Yukos Avia .
Vojenští operátoři:
• Angola, Bulgaria, East Germany, Hungary, Kazakstan, Moldova, North Korea, Poland, Russia, Syria, Ukraine.
Tupolev Tu-134A ČSA OK-CFH (1973 - 1993) (foto: Petr Popelář)
Tupolev Tu-134 RA-65750 (foto: Petr Popelář)
Technická data:
Tupolev Tu-134
Rozměry:
Rozpětí:
95 ft 1 in (29.00 m)
Délka:
121 ft 8 in (37.10 m)
Výška:
29 ft 6 in (9.02 m)
Plocha křídel:
1,370.24 ft2 (127.3 m2)
Průměr trupu:
9 ft 6 in (2.9 m)
Váhy:
Prázdná:
61640 lb (27960 kg)
Maximální vzletová:
104940 lb (47600 kg)
Užitečné zatížení:
18075 lb (8200 kg)
Kapacita nádrže:
3485 US gal (13200 l)
Výkony:
Maximální rychlost:
485 knots, 559 mph (900 km/h)
Cestovní rychlost:
405 knots, 466 mph (750 km/h)
Dostup:
39040 ft (11900 m)
Maximální dolet:
1890 nm, 2175 mi (3500 km)
Posádka:
3-4
Motorové jednotky:
2× Solovjev D - 30 II s turboventilátory , 14990 lbf (66.68 kN) každý
