| Douglas DC-3 |
| Tomáš Vaněk - Česká Republika |
|
Letoun se objevil v letecké dopravě koncem roku 1935 jako DST (Douglas Sleeper Transport), tedy Douglasův lůžkový letoun. Kvůli ekonomice provozu byla později lehátka vyměněna za sedadla a tak vznikla legendární Dakota, která koncem třicátých let zcela ovládla leteckou dopravu v USA. Oblibu si získala mimo jiné díky nízkým provozním nákladům, které byly poloviční oproti již tak úspornému typu DC-2. Mnohé stroje létají dodnes po celém světě. _________________________________________________________________ Myšlenka, postavit tohle letadlo jako model, vznikla někdy koncem roku 2006 při pročítání knihy Václava Němečka Civilní letadla I. Na pražském letišti Ruzyně, kde odpočívá na podstavci Dakota společnosti ČSA registrace OK-XDM, jsem si letadlo osahal (rukou i fotoaparátem) a usoudil, že "není jiné cesty". Na jaře následujícího roku jsem se stal členem dánského klubu přátel DC-3 a v Dakotě jsem absolvoval půlhodinový let v okolí Kodaně. Ve vzduchu se "stará dáma" chovala mravně a důstojně, i když pocit jistoty jsem v téměř sedmdesát let starém letadle spíše neměl. Zpět z Dánska jsem si přivezl velké množství fotografií a bylo nasnadě, jaké zbarvení model dostane. Koncepce byla od začátku jasná: rozpětí bude o metr větší, než měl Herkules (můj dřívější model), tedy čtyři metry, stavebním materiálem bude fasádní pěnový polystyrén (stále si o něm myslím, že je na stavbu modelů letadel vhodný), a pohon budou zajišťovat elektromotory. Pro jistotu jsem z kartonové lepenky vystřihl siluetu trupu, vsunul ji do auta, abych vzápětí zjistil, že tam nevejde. Musel jsem tedy zmenšit měřítko (které nakonec vyšlo na 1:7,5) a spokojit se s rozpětím 3800mm. V zájmu realismu letu, jehož dosažení bylo hlavním cílem, jsem stanovil maximální hmotnost na 15kg. Stavbu jsem začal hlavním podvozkem. Tušil jsem, že to bude nejtvrdší oříšek. A byl. Dle předběžného rozpočtu hmotnosti měl vážit 1kg. Rozhodl jsem se pro svařovanou duralovou Konečný tvar a umístění podvozku. Křídlo s profilem NACA2412 je třídílné. Jádro je vyřezáno z desky polystyrénu odporovým drátem.
Vodorovná ocasní plocha je dvoudílná, obě poloviny se nasouvají na uhlíkovou trubku o průměru 10mm. Konstrukčně je stejná jako křídlo, tedy polystyrénové jádro s balzovo-uhlíkovým nosníkem. Původně mělo výškové kormidlo centrální torzní náhon servem umístěným vzadu v trupu. Bylo to řešení sice elegantní, nebyla vidět žádná táhla, ale vůle byly velké a každá polovina kormidla "chodila" jinak. Model byl okolo příčné osy špatně ovladatelný, takže nakonec každá polovina VOP dostala svoje vlastní servo. Trup jsem si nechal nakonec stavby jako nejjednodušší díl. I tak mi zabral tři měsíce práce.
Po vybroušení jsem celý model potáhl vliesem pomocí rozředěného disperzního lepidla. Šlo to pomalu a zejména na oblých tvarech, kterých má Dakota hodně, to byl boj, protože vlies ne a ne přilnout. Domluvit si nechal pouze nůžkami a postupným nastřiháváním. Po proschnutí a po psychickém odpočinutí jsem si potahování zopakoval, tentokrát "padesátkou" skelnou tkaninou. To šlo už podstatně lépe, tkanina byla tenká a podajná a přilnula všude, kde jsem potřeboval. Po vytvrzení pryskyřice jsem celý povrch jemně přebrousil a pomocí válečku nanesl vrstvu vodouředitelného polyuretanového plniče. Ten jsem pak zase skoro všechen odbrousil. Konečný nástřik byl proveden barvami ve spreji. Padlo patnáct lahviček o objemu 400ml. Všechna barva samozřejmě neskončila na modelu, spousta jí byla rozprášena po garáži. Úklid po stříkání bych nepřál nikomu, jemné kapičky letí daleko a sednou úplně všude. Nápisy na modelu vyřezala z fólie jedna reklamní agentura, drobné texty a obrázky jsou z vodových obtisků. Po jejich nalepení měl model konečně po dlouhých měsících práce finální podobu. Měl jsem z toho radost. Přišla chvíle napětí při vážení prázdného modelu. Váha ukázala 8,5kg. Byl jsem spokojen a mohl se pustit do výpočtu pohonu. Ten měl zajistit stoupání 5m/s a délku letu 12-15minut.
Tyto požadavky měly splnit dva motory Hyperion Z4035-14 s regulátory Hyperion TITAN 80A OPTO a baterií Li-Pol 5s2p 5000mAh. Při testování pohonu v garáži jsem musel otevřít vrata, protože na plný plyn létaly garáží i těžší předměty. To bylo s třílistými dřevěnými vrtulemi JAS 17x10 při 4850 otáčkách za minutu a proudu 36A/motor. Na půl plynu (který stačí pro pomalý vodorovný let na klapkách) je odběr 12A (měřeno na zemi). Další elektrický okruh v modelu tvoří přijímač (Futaba FS14) a celkem deset serv (všechna analogová), která jsou napájena dvoučlánkem Li-Pol 2200mAh přes stabilizátor JETI MAXBEC. Poslední okruh tvoří obvody osvětlení modelu a ovládání podvozku. Společným zdrojem energie jsou tři články Li-Pol 2200mAh. Osvětlení je řízeno programovatelným obvodem ACL ProControl od firmy OPTOTRONIX, ke kterému je připojeno šest výkonových LED (čtyři v zábleskovém režimu (ACL) a dvě pro přistávací světlomety). O řízení podvozku jsem se již zmínil na začátku článku. Počáteční obavy z čínských výrobků jsou prozatím (po asi 120 letových minutách) rozptýleny, motory i regulátory fungují bez problémů. Jsou však provozovány na zhruba 50% jejich zatížitelnosti. Po smontování a vyvážení kompletního modelu opět na váhu-necelých 12kg a plošné zatížení 60 g/dm2. Na takový model trochu málo, ale pro začátek to nevadí, pak se uvidí. Na jaře letošního roku nadešel skoro po třech letech den D a jelo se na letiště. První pojíždění na asfaltové dráze ukázalo, že ostruha je špatně. Model nešlo spolehlivě řídit na zemi. Jel, kam se mu zachtělo. Maketové rameno ostruhy bylo příliš dlouhé a ani desetikilové servo si neporadilo se silami, vznikajícími při zatáčení. Jel jsem domů smutný, ale něco bylo přece jen pozitivní: při krátkodobém přidání plynu jsem cítil, že výkonu ke vzletu bude dost. Rameno ostruhy jsem zkrátil a servo vyměnil za silnější.
Oficiální zálet (u něhož byli přítomni kromě jiných Fr. Černý, J. Tinka a M. Materna) probíhal za ne zrovna optimálních podmínek. V autech jsme čekali, až se přežene dešťová přeháňka, vzduch byl nestabilní a vlhký, okénka v Dakotě zamlžená. Byl jsem ale rozhodnutý a tak jsem to po mokré ranveji "odpálil". Po pěti metrech byl model ve vzduchu, aniž bych hnul výškovkou a pak hned pod 45° nahoru. Rychlost začala klesat, tak potlačení, ale pak zase příliš prudce nahoru. Plyn na polovinu, je to lepší. Po několika okruzích nervózně sedám na okraj dráhy a model sjíždí do vysoké trávy. Výsledek: jeden ulomený vrtulový list. Po následném zvětšení vyosení motorů dolů to bylo lepší, ale jen částečně. Nakonec pomohl mix VOP-plyn, tedy v poloze plný plyn se výškové kormidlo vychyluje mírně dolů a zmenšuje tak úhel seřízení. 300g olova, které jsem dal pro první lety do přední části trupu, jsem zase vyndal a pak se Dakota začala konečně chovat mravně. Při vzletu je citlivá na boční vítr, ale jinak jsou letové vlastnosti příjemné. Při vychýlení vztlakových klapek na 40° a mírném protivětru se přistání dá zkrátit na 5-8 metrů. To ale není maketové, takže pokud je na přistání dost místa, stačí výchylka klapek 20° i méně. Výkonu je tak akorát, baterky vystačí na 12 minut letu.
Letové ukázky z modelářské akce "Lipenecký obr 2009".
Modelářská akce "Lipenecký obr 2009" se konala za velmi větrného počasí (6-8m/sec) a proto nešlo realizovat maketové starty a hlavně přistání což potvrzuje přiložené video. video: Douglas DC-3 Tomáše Vaňka na Modelářské akci "Lipenský obr 2009"
Pro AFC Tomáš Vaněk 8. listopadu 2009. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
