Letecký simulátor L-410 UVP aneb Létání bez pádů (a bez padáků)
Letadlo L-410 UVP bylo ve vzduchu již druhou minutu a stále stoupalo. Na místě druhého pilota seděl úplný začátečník a byl to jeho první let. Však se
také náležitě potil. "Stoupáte rychlostí deset metrů za sekundu. Je to moc rychle, příště by s námi polovina cestujících neletěla. Kontrolujte přístroje!" radil palubním radiotelefonem první pilot. Nováček našel mezi řadou přístrojů na desce před sebou ten správný. Jeho ručka ukazovala skutečně
příliš vysokou hodnotu. Pomalu povoloval výškové kormidlo. "Výš nestoupejte, jsme ve správné letové hladině", slyšel pokyn ve sluchátku. Ručka výškoměru ukazovala dva a půl tisíce metrů.
vlevo: kamery snímající obraz modelu krajiny. vpravo: obraz, který je promítán pilotovi do zorného pole.
Letadlo se vyhouplo nad mraky a před ním se rozprostřela modrá obloha. "Srovnejte kurs podle přístrojů, chtělo by to mírnou zatáčku doleva", ozvalo se ve sluchátkách. Zelenáč pootočil řízením a sklopil pohled
od nahnutých mraků na přístrojovou desku. Nebylo to pro něho nic jednoduchého, srovnat letadlo podle radiokompasu. "Je na čase klesat, ať se strefíme na letiště. Právě jsme minuli přibližovací radiomaják," radil první pilot. Druhý pilot se plně soustředil na srovnání kursu a zároveň pozvolné klesání. "Jak máme daleko na letiště?" otázal se svého zkušeného kolegy. ,"Deset kilometrů,", uslyšel odpověď. Krátkým pohledem z čelního okna se přesvědčil, že jsou opět v mracích. "Hoši, kurs dobný, mraky v pěti stech metrech, bezvětří, beru vás na přistání,", ozvala se pozemní kontrola z letiště. "Rozumím, přistáváme," potvrdil první pilot. "Já si beru motory, vysouvám podvozky, držte kurs a pomalu dolů, za moment jsme pod dolní hladinou mraků," dodal na adresu druhého pilota.
co vidí pilot před sebou...
Přistávání je nejsložitější manévr každého letu. Správný kurs, tedy směr přistávací dráhy, správný úhel sestupu a dodržení určité rychlosti. Sednout do pole před dráhou nebo ji plnou rychlostí přejet, to může být následkem docela kratičké nepozornosti. Proto přistání dokonale zaměstná oba piloty.
Mraky zůstaly nahoře a vpředu se objevila přistávací dráha. Pohled na výškoměr přesvědčil pitotního učně, že letoun je v padesáti metrech, a tedy stále ještě vysoko. Ještě více potlačil výškové kormidlo. Letadlo odskočilo od betonové dráhy jako gumový míč od zdi. Zelenáče polil studený pot. Radiotelefon výhružně mlčel. "Znovu a pořádně!" konečně prořízl ticho hlas kolegy. Napodruhé se přistání skutečně povedlo a stroj se pomalu zastavil před koncem přistávací dráhy. Výcvikový let skončil - a já si mohl oddychnout. Tím zelenáčem v pilotní kabině jsem totiž byl já. Sundali jsme z hlav sluchátka, podali si ruce a po schůdkách sestoupili do osvětleného sálu. Projektor zhasl a obraz letiště s okolní krajinou na plátně před čelním sklem kabiny zmizel. Od řídicího stolu vstal letecký instruktor: "Pánové, kdo to přistával?" řekl s výčitkou v hlase.
Umístění trenažeru na hydraulické plošině.
Zařízení, které jsem právě díky laskavosti pracovníků n. p. Rudý Letov směl vyzkoušet, je letový simulátor TL-410 UVP, určený pro zdokonalovací a cvičné lety pilotů letounu L-410 Turbolet.
Jeho základní částí je pilotní kabina, kde mohou být napodobeny všechny letové režimy. Je to vlastně
skutečná přední část letounu upevněná na hydraulických nohách. Na nich se kabina pohybuje a piloti tak mají pocit skutečného letu včetně sklonů, náklonů a větrných poryvů. Dva reproduktory umístěné na stropě za sedadly posádky umožňují simulovat hluk motorů, přístrojů, proudícího vzduchu atp.
Cvičná kabina je vybavena projekčním zařízením, jehož pomocí lze zobrazit výhled z oken tak, jak to vidí pilot při skuteěném letu. Toto zařízeni má dvě části. První umožňuje promítat barevně vrchní část mraků a oblohu nad nimi, zatímco druhá část systému poskytuje černobílý obraz letíště při startu
a přistání. Obraz letiště je snímán televizní kamerou ze zmenšeného modelu letiště a jeho okolí. Model má rozměry 10 x 5 x 4.4 m a obraz je promítán na plátno velké 3.1 x 2.1 m. Zařízeni může napodobit též nejrůznější meteorologické podmínky, jako např. let v mracích, přistávání za snížené viditelnosti (v mlze), let v noci, za deště atd. Dokonce je možné nacvičovat i řízení letadla na letištní ploše. Na řídicím pultu instruktora, umístěném v oddělené místnosti, jsou stejné letové a navigační zařizeni a indikátory jako v cvičné kabině. Na televizním monitoru se objevují tytéž obrazy, které vidí posádka. Instruktor má tak možnost přímo sledovat a vyhodnocovat každou akci posádky během "letu". Z řídicího pultu může instruktor také ovládat činnost všech systémů a volit podmínky letu tak, aby posádka musela řešit úkoly spojené s měnícími se povětrnostními podmínkami, s navigační činností, s rychlostí letu, se změnami teploty a tlaku, měnící se viditelnosti, s rádiovým spojením atd. Instruktor může také navodit kteroukoli z 52 nejčastějších poruch nebo selhání letadla a nacvičovat tak činnost v případu nouze. Rovněž může během letu udržovat s posádkou spojení pomocí simulovaného VHF systému a rozhovory zaznamenávat. Srdcem celého zařízeni je počítač Robotron KRS 4201.
Blokové schema trenažeru.
Letový simulátor, nazývaný též letecký trenažér, umožňuje výcvik pilotů bez letounů a bez letiště, a tedy i bez vysokých nákladů na provoz a údržbu. I když náklady na výcvik pilota na trenažéru jsou až 20 x nižší než při použití skutečného letounu, za hlavní výhodu trenažéru považujeme samozřejmě to, že odstraňuje z výcviku nebezpečí havárie. Zařizení je možno používat až 5000 hodin v roce, což pochopitelně není možné na žádném skutečném letišti.
Trenažér TL-410 UVP z n. p. Rudý letov patří k výrobkům, na které můžeme me být právem hrdi.
-br- -rr-
< zpět na Okénko do historie