6.9.09 přistál v Praze na cvičném letu TriStar ve službách Britského Královského letectva.

TriStar byl v Praze naposledy v prosinci 2004 (International Air Service A8-AAA).

Firma Lockheed vyvíjela širokotrupý TriStar koncem 60.let. Je stejně velký, také se 3 motory, jako McDonnell Douglas DC-10, protože oba výrobci letouny vyvíjeli dle specifikací jedné z největších US let.spol.: American Airlines.

Firma Douglas umístila 3. motor na zádi nad trup, aby "nácuc" vzduchu byl vpřímé rouře a nezpomaloval se třením o stěny S-prohnuté roury. Ovšem motor je nad trupem, mimo rovinu těžiště a musí být přichycen k trupu mohutnými úchyty, aby se od něj neutrhl. Řešení ocasní partie DC-10 není tak elegantní, jako u TriStaru.

Firma Lockheed spočítala, že ztráta výkonu třením vzduchu v esovitě prohnuté "nácucné" rouře je mnohem menší než úspora na váze: Motor v zádi letounu nemusí být přichycen k trupu tak mohutně, jako u DC-10: "tlačí" trup před sebou, nemůže se utrhnout. Aerodynamika ocasní části je čistší a VZHLED MNOHEM LADNĚJŠÍ.

Porovnání umístění zadního motoru: Vlevo DC-10, vpravo L1011 TriStar. (Foto: Petr Liška)

Přesto se TriStarů vyrobilo mnohem méně (250 ks všech verzí) než DC-10-tek. Lockheed spolupracoval s firmou RollsRoyce na zástavbě jejich kvalitních motorů do TriStaru. Firma RollsRoyce však zkrachovala, takže Lockheed musel začít řešit během vývoje zástavbu motorů amerických výrobců, čímž se vývoj opozdil. Britská vláda RollsRoyce zachránila znárodněním, takže po čase se Lockheed vrátil ke spolupráci s RR, ovšem ztrátu oproti DC-10 již nedohnal: původně měl být ve vzduchu o mnoho dříve, takto poprvé vzlétl asi o 3 měsíce později.
Někteří velcí dopravci vč. American AL se mezitím rozhodli pro DC-10...

Během války o Falklandy britské Královské letectvo zjistilo, že nemá žádná velkokapacitní letadla pro přepravu většího počtu vojáků a materiálu na dlouhé vzdálenosti. Takže v 80.letech odkoupilo od British Airways 6 ks a od PAN AM-u 3 ks dálkové verze TriStaru. Firma Marshall of Cambridge TriStary pro RAF předělala na tankovací či nákladní či oboje:
zesílená podlaha, instalace nákladních vrat, nádrže v podpalubí v původně nákladovém prostoru, zařízení pro doplňování paliva za letu jiným letadlům na zádi dole + vojenská elektronika a avionika.

Letoun RAF "ZD948" je prvním vyrobeným (="prototyp") verze -500, výr.číslo 1157.
Dálková verze -500 je dlouhá 50,05 m = o 4,11 m kratší než standardní TriStar. První let uskutečnil 16.10.1978 jako N48354 a u Lockheedu zůstal až do r.1980, kdy byl předán British Airways 13.4. s reg. G-BFCA a jménem "The Princess Margret Rose" (tj. předán po 18 měsících). Již 29.3.1983 letoun odkoupilo RAF a po přestavbě u Marshall of Cambridge zařadilo do služby v lednu 1985 s registrací ZD948.

I druhý vyrobený letoun verze -500 byl v komerční službě předstižen třetím vyrobeným:
výr.č.1159 - 1.let 10.1.1979 a British AW dodán o 6 měsíců později 3.7.79.
výr.č.1164 - 1.let 8.4.1979 a British AW dodán o 3 týdny později 29.4.79.