Co skrývala Krauska Post Skriptum.

Pro pamětníky.

Nedávno jste si mohli v "Regionu" přečíst na pokračování článek o letounu C-47 Skytrain známějším pod vžitým názvem Dakota létajícím po válce u Československých Aerolinií s imatrikulací OK-WAK jehož trup zakončil svoji kariéru jako pojízdná drůběžárna v Hřebči.
Možná si vzpomenete jak málo chybělo k jeho dochování, když o něj na můj popud projevil zájem pan Karel Tarantík ze Zruče u Plzně, kdy jej chtěl získat do sbírek svého Airparku. Doslova jen o několik málo dnů přišel pozdě a trup byl již fyzicky zlikvidován a odvezen po částech do šrotu.
Dalo by se říci, že jde o možná u nás typický přístup k historickým artefaktům, že stejně dopadla spousta lokomotiv, automobilů a dalších dopravních prostředků. Často z neznalosti, často ze zištnosti a často i ze zlého úmyslu byly likvidovány nenahraditelné skvosty.
Namátkou jmenujme třeba letoun De Havilland Mosquito, válečnou legendu, která v počtu několika desítek kusů byla zařazena do výzbroje našeho vojenského letectva výměnou za těžké čtyřmotorové letouny Consolidated B 24 Liberator, které měla na konci války ve výzbroji naše jediná bombardovací squadrona ve Velké Británii po dobu své služby u Coastal Command (pobřežní letectvo) při protiponorkových patrolách nad Biskajským zálivem a pro které nebylo po válce pro jejich specifičnost využití v našem letectvu. Byla proto vyměněna za již zmíněná Mosquita, kterým se přezdívalo "Dřevěný zázrak", protože byla z části vyrobena z balsy, která nepatřila za války k tak deficitním materiálům, čímž získala nízkou hmotnost, která se díky výkonům proslulých motorů Rols Royce Merlin ukázala jako rozhodující při dosahované rychlosti, obratnosti a dostupu. Prostě jen málo nepřátelských letadel se mu v té době dokázalo vyrovnat.
Po roce 1948 byla tato letadla u nás označena B 36 a dislokována v Českých Budějovicích a při jedné z tehdy tradičních vojenských přehlídek někdy roku 1953 prolétla nad Letenskou plání. Sovětský přidělenec se podivil co je to za krásná letadla, která nezná. Horliví generálové aby ukázali jak jsou oddáni socialismu nechali promptně vynikající Mosquita hned po příletu z přehlídky zlikvidovat. Ještě by se mohl náš "Velký bratr" urazit, co že to máme za výzbroji za kapitalistickou techniku. Byla zlikvidována všechna až na jediné, které se jakoby zázrakem dostalo do depozitáře Národního technického muzea a bylo uloženo v pražské Invalidovně. Ani tady neuniklo naprosté lidské tuposti, když jeden z pracovníků depozitáře, po válce neodsunutý Němec, aby dokázal jak je vděčný za tuto skutečnost a oddaný myšlence socialismu nešťastné Mosquito na dvoře úmyslně zapálil. Samozřejmě balsa hořela skvěle a za několik minut zbyly z letadla jen ohořelá torza motorů a kovových částí. Jestli se dočkal pochvaly za svůj uvědomělý přístup se bohužel nedochovalo, ale faktem je, že tímto sbírky NTM přišli o jeden ze skvostů. Díkybohu, že Spitfira měli uloženého na Letné, protože by jistě také neunikl spravedlivé likvidaci.
To byla jen malá odbočka pro dokreslení čeho všeho je čemukoliv naprosto oddaný člověk schopen. Vraťme se však k hřebečské Dakotě. Samozřejmě pana Tarantíka velmi mrzelo, že přišel s příslovečným "křížkem po funuse", jako slabou náplast jsem mu věnoval alespoň několik fotografií Dakoty, které jsem kdysi v "Krause" pořídil. Protože Airpark se stal velmi proslulou muzejní sbírkou vojenské a dopravní techniky a letadel zejména, je hojně navštěvován nadšenci z Čech i ciziny. Jednoho dne zavítal do Zruče i pan Landa z Kladna slovo dalo slovo a když se pan Tarantík dozvěděl odkud tento návštěvník přichází s povzdechem vzpomenul jak mu unikla Dakota ve Hřebči. Jaké bylo jeho překvapení, když mu tento člověk prozradil, že se mu podařilo část trupu během likvidace zachránit a že mu jej rád věnuje do sbírek. Takže nakonec se dobrá věc přeci jen podařila. Alespoň kousek historie je zachován doufejme že na věčné časy.
Část hřbetu trupu letounu OK - WAK si mohou návštěvníci prohlédnout v již zmiňovaném Airparku. Asi si umíte představit jaká byla moje radost, když jsem tam tento fragment jako hřebečák objevil při své letošní návštěvě u pana Tarantíka. Samozřejmě jsem si pořídil i fotky o které se rád se čtenáři Regionu podělím. Zde by se tedy dala udělat pomyslná tečka za osudy letounu OK - WAK, který část své existence spojil s moji rodnou vískou Hřebeč nedaleko Kladna.

Poslední zbytky C-47 OK-WAK v muzeu pana Tarantíka. (Foto archiv autora)

Poslední zbytky C-47 OK-WAK v muzeu pana Tarantíka. (Foto archiv autora)

autor příspěvku: ing Evžen Jedlička