Vzpomínání na události
z konce II. světové války v prostoru Hostivice
část 1.

Píše se rok 1945 - duben. Hostivice sousedí s letištěm Praha - Ruzyně, v té době velmi často "navštěvovaným" stíhacími letadly spojenců. Přilétají na toto letiště často již v dopoledních hodinách. Po jejich návštěvě jsou na mnoha místech vidět kouřová znamení při úspěšných zásazích na německá letadla nacházející se na letišti. Školu již nenavštěvujeme vůbec. Již před ukončením vyučování jsme měli upravenou školní docházku. Začínala již v 7 hodin. Vyučovací hodiny byly zkráceny na 25 minut. Je to proto, abychom se mohli dostat domů ještě před příletem těchto takzvaných "kotlářů".

Nejinak je tomu i 25. dubna. V dopoledních hodinách v 8.50, po odhoukání sirén oznamujících nálet, slyším startovat letadla. Jsou to tehdy nejrychlejší letouny na světě - německé Me 262 Schwalbe - tehdy nazývané turbiny.

Ilustrační foto Me 262 Schwalbe Ó Mick Bajcar Musím předeslat, že tehdy jako vnímaví mladí kluci jsme dokázali rozeznat letící letoun podle zvuku, jež vydával. Sleduji proto i dnes "turbiny", spěšně opouštějící letiště. Dívám se k viaduktu smíchovské železniční trati a pohledem směrem západním sleduji letadla.
Podle daleko později získaných informací šlo o letadla výcvikového leteckého pluku či jiné letecké jednotky dislokované koncem války na ruzyňském letišti. Jsou zajímavě značena. Trup letadla před směrovým a výškovým kormidlem jako by obepínala červenobilá šachovnice. Startují v rychlém sledu. Snaží se zřejmě co nejrychleji dostat ze situace, kdy jsou nejzranitelnější. To je start a přistání. Napočítal jsem jich tehdy třicet osm.

Při pohledu na jedno z nich jsem měl v prvém okamžiku dojem, že té červené barvy je na trupu příliš mnoho. Ale hned jsem si uvědomil, že ona červená barva je plamen, který na letadle vidím. Letoun už ale neletí ve stejné výšce jako ostatní. Mihne se zhruba nad věži kostela. Zachycuje ještě o jižní část střechy školy a padá do domů v tehdejší Rašínově ulici (dnes ulice Študentova). Nastává výbuch a požár. Obnažené trámy školní střechy začnou hořet, zřejmě proto, že padající letoun ztrácí palivo. Požár je brzy uhašen. Asi příslušníky německé armády - nějaké pomocné pracovní jednotky, která okupuje část školy jako provozovnu pro své krejčovské a podobné služby.

Během svého života jsem si na tuto událost často vzpomněl. A přál jsem si, abych někdy zjistil jméno nešťastníka, jehož několika okamžiků života jsem byl očitým svědkem.

Až po padesáti letech, kdy pádem režimu byly odtajněny a konfrontovány události druhé světové války, jsem se dozvěděl, že se jednalo o mladého pilota - poručíka jménem Sepp Huber od jednotky Jag 17. Je ironii, že tím, kdo zapříčinil smrt tohoto pilota při náletu na startující turbiny, byl americký pilot stíhačky typu "Mustang". On sám se totiž stal po přeletu letiště terčem protiletadlových střelců, kteří ochraňovali prostor letiště.

Ilustrační foto  Nord American P51 - Mustang Ó Andreas Zeitler – Flying - WingsPodle dokumentů shromážděných v knize "Mustangy nad Protektorátem" autora Jiřího Rajlicha, vydané v roce 1997, se jednalo o Wiliama B. Hoelschela (nebo Hoelschela) a letounu Č. 44-15947. Ten letoun dotáhl až nad Rakovnicko, kde pro naprostou neovladatelnost, u vesnice Milostín, letoun na padáku opustíl. Podařilo se mu za pomoci tamějších obyvatel ukrýt a přečkat čtrnáct dnů do konce války.

Brzy budeme vzpomínat šedesáté výročí konce II. světové války, která stála životy tolika lidí. Přiznám se, že dlouho při vzpomínce na popisovanou událost, jsem se na vše díval tak, že potrestán byl Němec, příslušník národa, který tyto válečné hrůzy způsobil. Později jsem si ale uvědomil, že šlo vlastně o jednu z obětí nesmyslné války a přestal rozlišovat, zda jde o příslušníka té či oné válečné strany.

Událost tehdy způsobila i velké materiální škody. Domy rodiny Bílkovy a Študentovy byly pobořeny -dům Študentových vyhořel. O život tehdy přišla paní Bílková, která v kladenské nemocnici podlehla těžkému zranění.

Při popisování události, která vzrušila pozornost našich občanů, se mi vloudila také vzpomínka na pád amerického stihače do topolů na hrází Litovického rybníka. I pár posledních okamžiků letu tohoto stihače jsem viděl. Sice jenom krátce pohledem z okna. Po vyběhnutí z domu už jsem jenom po několika okamžicích spatřil oheň a kouř někde v oblasti Stromečků.

Letoun nalétával směrem od Prahy v tak malé výšce, že jsem měl dojem že ve čtvrti "V Podskalí" nad bývalou vodárnou se stěží přeplazil přes násep smíchovské železniční trati. Vrtule se chvílemi roztočila a zase zastavovala. Podařilo se mu proletět nad Litovickým potokem až ke hrázi rybníka.

Následoval náraz do korun vysokých topolů. Pilot byl nárazem vymrštěn, což zřejmě byla jeho záchrana.
Motor, největší hmota na čele letadla, se od trupu oddělil a dopadl za hrází do Litovického rybníka. Pilot se nechal odvést do zajetí. Šlo o amerického pilota jménem Sydney S. Woods, který již měl na svém kontě osm sestřelů nepřátelských letadel. Velel osmičlennému útvaru stihačů při náletu na letiště Kbely. K této události došlo 16. dubna 1945 v 15 hodin.

Zajímavostí je, že to byl nejvýše hodnostně postavený americký pilot sestřelený a zajatý na území tzv. Protektorátu, jeho hodnost byla kolonel neboli plukovník. Podle svědectví p. Ing. Pergla ještě počátkem devadesátých bylo vypátráno místo jeho pobytu, tedy i to, že ještě žil. Informace o osobě jmenovaného pilota byly čerpány ze zdroje výše uvedeného autora. Takové jsou tedy moje vzpomínky na události před koncem druhé světové války v Hostivici. Jak pak asi bylo rodině Študentových (z prvního příběhu), kteří již pravděpodobně věděli, že stejný osud, jako tohoto pilota, ale s tragickým koncem, potkal i jejich syna Václava, který zahynul jako přislušník Československé letecké peruti v Anglii. A to je dovětek, který člověka nutí přemýšlet o krutostí a nesmyslnosti jakékoli války.

Jaroslav Stehlík

Článek byl převzat z Hostivického Měsíčníku (HM) duben 2005. Fotografie pak z www.airliners.net.

WOM

PS:

Chtěl bych doplnit svědectví pana Stehlíka o pádu Me 262 za školu do Študentovi ulice o vzpomínání mého strýce pana Miroslava Nešvary. Hořící Messerschmitt přiletěl na jejich parcelu směrem od školy. Nešvarovi měli v dolní části zahrady velkou hrušeň a ta jim pravděpodobně zachránila dům od zapálení. Polorozpadlý letoun se o tento strom zastavil a jeden jeho utržený motor skončil v jejich studni. Celá dolní část zahrady se vším shořela, protože letoun byl plný paliva. Pilot havárii nepřežil, prakticky z něj prý zbyla jen utržená paže na které byly hodinky.

WOM

část 2. >

Hlavní Zpět na hlavní stranu AFC    < zpět na Okénko do historie