Největší polské letiště, Varšava - Okecie, bylo uvedeno do provozu v roce 1933 a sloužilo pro smíšený vojenský a civilní provoz až do války. V jejím závěru bylo podle zásady "spálené země" zničeno ustupujícími německými vojáky. Jeho nová výstavba započala hned po osvobození Varšavy sovětskou armádou a ještě v době války (6. března 1945) vzlétlo z Okecie první letadlo obnovených Polských aerolinií LOT.

Linka Varšava - Praha byla znovuobnovena na základě mezistátní dohody z roku 1946, která byla v roce 1948 nahrazena poolovou smlouvou. Polské aerolinie zahájily pravidelné lety do Prahy 7. srpna 1946, ČSA 13. srpna stejného roku.

K zajímavým typům, které používaly po válce, patřil nesporně francouzský SE. 161 Languedoc (duben 1947 - 1950). Pochopitelně ale převažovaly letouny sovětské výroby: Lisunov Li-2, Iljušin Il-12B a Il-14P (a jeden P/T, tedy pro smíšenou přepravu cestujících a nákladu - pasažírskij/transportnyj) a Antonov An-2. V letech 1958 - 1966 však požívaly i americké stroje Convair Cv-240 (od dubna 1958). Byl učiněn dokonce pokus nahradit typy Li-2 a Il-14 letounem domácí konstrukce označeným MD-12P. Po vyrobení tří prototypů však první z nich 19. února 1963 havaroval a celý projekt byl zrušen.

Od roku 1961 Polské aerolinie provozovaly letouny Iljušin Il-18W (od roku 1965 i verzi E) a v roce 1962 získaly tři letouny typu Vickers Viscount 804 (prosinec 1962). O čtyři roky později zakoupily deset strojů Antonov An-24W a provozovaly též zapůjčené An-26 a An-12. V roce 1968 zařadily do své flotily proudové letouny Tupolev Tu-134 a v roce 1973 vylepšené Tu-134A. Od roku 1972 provozovaly na svých dlouhých tratích letouny Iljušin Il-62 a v roce 1979 zařadily do své flotily i verzi "M". Následovaly typy Jakovlev Jak-40 pro krátké trati a pro střední Tupolev Tu-154M. 

V roce 1977 bylo změněno barevné provedení letounů na současné, které je dodnes velmi výrazné a působí moderně. Avšak největší změny nastaly - samozřejmě - až v roce 1989 a letech následujících, ostatně podobně jako v případě ČSA. Rok 1989 byl ovšem také rekordní: polské aerolinie v jeho průběhu přepravily celkem 2,3 milionu cestujících, což bylo nejvíc v celé jejich historii. Získaly své první letouny Boeing 767-25D(ER), přičemž první obchodní let se uskutečnil v dubnu 1989, které později doplnily i o prodlouženou verzi -35D(ER) - jako první převzaly SP-LPA v srpnu 1990. Ukončily tak převládající orientaci na sovětskou, resp. "východní", techniku, což vedení aerolinií ještě "podtrhlo" odprodejem všech letounů Il-62 do října 1991 (později i verze M a MK). Na krátké linky byly zařazeny (podobně jako u ČSA) letouny ATR 72-202 (v dubnu 1991). Ty nahradily na lince do Prahy stroje Il-18 a Tu-134. Následovaly stroje Boeing 737-500 (prosinec 1992), -400 (duben 1993) a -300 (červenec 1997). 

Polské aerolinie samozřejmě také zahájily širší spolupráci s evropskými i zámořskými leteckými společnostmi. Záhy po ukončení socialistického experimentu založily se švédskou společností Linjeflyg společný podnik Linjeflot zaměřený na vnitrostátní a příhraniční spoje s použitím strojů Fokker F. 28. Ovšem Linjeflyg později ohlásila úpadek. V září 1996 zahájily code-sharovou spolupráci s American Airlines, která se postupně rozšiřovala - například od května 1998 létá LOT na trati Krakov - New York a od června stejného roku Krakov - Chicago. V lednu 1997 založily dceřinnou společnost zaměřenou na regionální dopravu - EuroLOT. V březnu 1998 byla podepsána smlouva o spolupráci (code-share) se společností Finnair. V té době se již velmi hovořilo o chystané privatizaci aerolinií a také o tom, že největším zájemcem jsou British Airways, které od srpna 1998 zahájily spolupráci na lince Varšava -Manchester a později polské aerolinie zahájily dopravu na trati Gdaňsk - Londýn. Zájem projevily také další společnosti: SAS, Lufthansa, Swissair... Poslední zpráva uvádí, že SAirGroup koncem října od polské vlády odkoupila 37,6% podíl v Polských aeroliniích a ty by se měly od 1. ledna 2000 stát plnoprávným členem Qualiflyer Group.

Jan Pěnkava

Sběratelské materiály společnosti LOT