Airbus A319-112 Swiss International Air Lines HB-IPT Měřítko 1:200
Airbus A319-112 Alitalia I-BIMA Měřítko 1:200
Airbus A320-214 ČSA OK-GEA Měřítko 1:200
Airbus A320-214 ČSA OK-GEA NC Měřítko 1:500
Airbus A320-214 ČSA OK-LEE Měřítko 1:500
Airbus A320-211 AIR FRANCE retro F-GFJK Měřítko 1:500
Airbus A320-232 United Airlines retro N475UA Měřítko 1:500
Airbus A321-211 ČSA OK-CEC Měřítko 1:500
Airbus A321-131 Lufthansa retro D-AIRX Měřítko 1:200
Airbus A321-232 Scandinavian Airlines - SAS SE-REI Měřítko 1:200
Airbus A320 je civilní dopravní letoun pro krátké a střední tratě vyráběný firmou Airbus. Byl prvním civilním dopravním letadlem s digitálním řídícím systémem fly-by-wire (tj. z kokpitu se přenášejí pouze elektrické signály k servomotorům).
Po úspěchu Airbusu A300 začal Airbus vyvíjet náhradu za tehdy nejpopulárnější dopravní letoun na světě - Boeing 727. Nový Airbus měl mít stejnou kapacitu, ale nižší provozní náklady a měl být k dispozici v několika verzích pro různý počet cestujících. Digitální technologie použité u A320 byly symbolem dvougeneračního technologického skoku oproti celoanalogovému Boeingu 727 a generačního vůči Boeingům 737 řad -300/400/500. A320 měl být celosvětovou náhradou za 727 a nejstarší varianty 737. Po nárustech cen ropy v 70. letech potřeboval Airbus minimalizovat náklady na palivo u A320. Aby toho dosáhl, použil u svého nového typu množství nejmodernějších technologií, např. systém kontroly řízení letu fly-by-wire, rozsáhlé použití kompozitních materiálů, kontrola těžiště letounu pomocí paliva, skleněný kokpit a dvoučlennou posádku. Díky těmto vylepšením dosáhl A320 o 50% nižší spotřeby než Boeing 727. U A320 jsou používány motory dvou dodavatelů: CFM International CFM56 a International Aero Engines V2500. Realizace projektu však zejména kvůli nedostatku finančních prostředků trvala poměrně dlouho, první let modelu A320 se uskutečnil až v únoru 1987. Delší vývojové období se však Airbusu vyplatilo, rodina menších letadel (A318, A319, A320 a A321) znamená pro Airbus značný obchodní úspěch, model A320 lze pak navíc díky významným inovacím označit za technologického průkopníka, který zavedl nové standardy dopravního letectví. A320 má počítačový palubní systém údržby. Systémy avioniky jsou navrženy tak, aby je bylo možné snadno modernizovat na novější verzi. S výjimkou úplně prvních A320 může být většina strojů modernizována na nejnovější standard avioniky a být tak moderní i po dvaceti letech ve službě. Pilotní kabina je vybavena Elektronickým letovým informačním systémem EFIS a bočními "joysticky" (místo klasických řídících sloupků). Chování systému fly-by-wire (vybaveného ochranou proti překročení letové obálky) bylo tehdy (na konci 80. let) zcela novou zkušeností pro mnoho pilotů. To mohlo přispět k některým tehdejším nehodám, včetně nehody letu 296 Air France během letecké přehlídky v Habsheimu s 3 mrtvými. Nehoda se stala, když se pilot pokusil o nízký průlet. Vyšetřování nehody bylo ztěžováno zásahy zaměstnanců Airbusu, včetně manipulace s důkazy. Pečlivý pilotní výcvik a úpravy systému fly-by-wire velmi omezily podobné incidenty; A320 má dnes velmi dobré záznamy o bezpečnosti. První komerční let A320 se uskutečnil pod barvami Air France v dubnu 1988. Jednalo se o verzi -100, jejíž výroba však byla brzy zastavena a byla nahrazena verzí -200 s vyšší maximální váhou při vzletu a delším doletem. Co do počtu se jedná o jednoznačně nejúspěšnější letadlo z flotily Airbusu, když počet objednávek již v současnostipřekročil hranici dvou tisíc kusů. Ve srovnání s jinými letouny ve stejné třídě má A320 širší kabinu, větší zavazadlový prostor v nadhlavní části a plně digitální fly-by-wire řídící systém. Navíc má letoun značný nákladový prostor s rozměrnými dveřmi, které usnadňují nakládku a vykládku. Díky těmto vlastnostem si A320 objednaly letecké společnosti jako Northwest Airlines (první zákazník v USA), United Airlines a British Airways. Nízké náklady na provoz a údržbu jsou magnetem pro nízkonákladové dopravce. Např. Jet Blue si objednal až 233 strojů z rodiny A320 pro svou flotilu. Mezi další nízkonákladové dopravce s významnými objednávkami patří easyJet a Air Asia.
Varianty A320 se stal základem pro celou rodinu verzí se stejnou konstrukcí, ale rozdílnou kapacitou - o něco menší A319, ještě menší A318 a o trochu větší A321. Jejich kapacita se pohybuje od 100 do 220. Konkurují si s Boeingy 737, 757 a 717. Z hlediska pilota je ovládání všech verzí A320 stejné, pouze se musí vzít do úvahy o něco větší či menší délka a hmotnost. Technicky se název "A320" vztahuje pouze na původní "středně velkou" verzi letounu, ale neformálně se používá k označení celé rodiny A318/A319/A320/A321. Všechny varianty splňují požadavky ETOPS.
A320 A320 má dvě varianty A320-100 a A320-200. A320-200 je konečnou verzí, strojů A320-100 se vyrobilo jen několik kusů. A320-200 má na koncích křídel malé winglety a zvýšenou kapacitu palivových nádrží oproti A320-100 (pro větší dolet), další rozdíly jsou minimální. Typický dolet se 150 pasažéry je u A320-200 asi 5 400 km. Pohon obstarávají dva dvouproudové motory CFMI CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 113 kN až 120 kN.
3D výkres Airbus A320-200 ČSA
Sedačkový plán Airbus A320-200 ČSA
Legenda
Airbus A320-214 'CSA OK-LEG (Foto Petr Popelář)
A319 Zkrácená verze A320 s minimálními změnami. Se skoro shodnou kapacitou palivových nádrží jako A320-200 a méně pasažéry se dolet, se 124 cestujícími ve dvou třídách, prodloužil na 7 200 km, největší ve své třídě. A320 a A319 jsou nejpopulárnější varianty v rodině A320. V roce 2003 si easyJet objednal Airbusy A319 s menšími kuchyňkami (easyJet během letů nenabízí jídlo) a 156 sedadly v jediné třídě. Aby se vyhovělo bezpečnostním požadavkům na rychlost evakuace, musely být přidány další nouzové východy nad křídlo. Obrovská objednávka easyJetu na 120 kusů A319 plus 120 opcí patří v současnosti mezi největší objednávky dopravních letadel od leteckých dopravců. Jedinou srovnatelnou objednávku učinil hlavní konkurent easyJetu Ryanair na stroje Boeing 737. Pohon zajišťují stejné motory jako u A320. Certifikace u JAA a vstup do služby, u Swissairu, proběhly v dubnu 1996.
V současné době drží Northwest Airlines rekord v nejkratší pravidelné lince A319 z Bishop International Airport ve Flintu, Michigan do Detroitu (Detroit Metro Airport) - vzdálenost pouhých 92 km (57 mil).
Airbus A319 AEROFLOT VP-BDN (foto: WOM)
A319CJ A319CJ je firemní (manažerská) verze A319. Má instalované další palivové nádrže v nákladovém prostoru a prodloužený dolet na 12 000 km. Při případném dalším prodeji může být zpětně přestavěn na standardní A319 pouhým odstraněním přidaných palivových nádrží, a tak maximalizovat svou cenu. Je také znám jako ACJ nebo-li Airbus Corporate Jet.
Letoun může pojmout až 39 pasažérů, ale na přání zákazníka může být dodán v jakékoliv konfiguraci. Mezi jeho uživatele patří např. DaimlerChrysler a PrivatAir. A319CJ si konkuruje s dalšími firemními letouny jako Gulfstream V, na Boeingu 737 založeném BBJ1 a Bombardier Global Express. Je poháněn stejnými motory jako A320. 9. března 2006 podepsalo Ministerstvo obrany České republiky smlouvu o nákupu dvou letounů A319CJ, které nahradí v dopravním letectvu Armády ČR zastaralé stroje Tupolev Tu-154. První letoun bude dodán v prosinci 2006 (bude pojmenován po generálu Janouškovi), druhý pak v září 2007 (ponese jméno generála Ocelky).
A319LR Tato verze má všech 48 sedadel v "Business třídě" - byla speciálně navržena pro mezikontinentální lety pouze business třídou. A319LR, ve srovnání s A319CJ, má jen čtyři přidané palivové nádrže místo šesti. Typický dolet je 8 300 km, nejdelší v rodině A320 (s výjimkou A319CJ).
A321 A321 je prodloužená verze A320 s minimálními změnami. Plocha křídla byla mírně zvětšena a podvozek zesílen. Pohon zajišťují silnější verze motorů CFM56 a V2500. Někteří dopravci upřednostňují A321 před Boeingem 757, kvůli jeho podobnosti s A318, A319 a A320. Certifikací úspěšně prošel v prosinci 1993 u JAA. Typický dolet se 186 pasažéry je pro A321-100 asi 4 300 km. Poháněn je dvěma dvouproudovými motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 138 kN. A321-200 s větší kapacitou palivových nádrží má se 186 pasažéry dolet asi 5 500 km. A321-200 je poháněn dvěma motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 147 kN.
Airbus A321-211 ČSA OK-CEC (Foto: Petr Popelář).
A318 A318, také známý jako "Mini-Airbus", je nejmenší člen rodiny A320. Během vývoje byl označován jako A319M3, což napovídá, že je přímo odvozen z A319. "M3" znamená "mínus tři trupové díly". Letoun je o šest metrů kratší a o 14 tun lehčí než A319. V konfiguraci se dvěma třídami má A318 109 sedadel. Byl konstruován jako náhrada starších verzí Boeingu 737 a Douglasu DC-9, ale konkuruje také současným modelům Boeing 737-600 a Boeing 717. A318 je k dispozici v několika verzích s různou maximální vzletovou hmotností (MTOW) od 59 tun (dolet 2.750 km) po 68 tun (6 000 km). Nižší MTOW umožňuje ekonomický provoz na regionálních linkách (při kratším doletu) a vyšší MTOW dovoluje A318 doplňovat další stroje rodiny A320 na okrajových tratích. Lehčí A318 má o 10% větší dolet než A320, což mu dovoluje obsluhovat některé linky, které A320 obsluhovat nemůže, např. Londýn-Jeruzalém a Singapur-Tokio. Největší využití ale nachází na krátkých, méně obsazených letech mezi městy střední velikosti. Během svého vývoje narazil A318 na několik problémů. Prvním byl pokles poptávky po nových letadlech v období po 11. září 2001. Druhým byl fakt, že nové motory Pratt & Whitney spotřebovávaly více paliva než se očekávalo a v době, kdy měl CFMI připraveny nové, úspornější motory, mnoho zákazníků se od A318 už odvrátilo, např. Air China, Trans World Airlines (divize American Airlines) a British Airways. I když Airbus doufal, že se A318 na trhu prosadí jako alternativa k regionálním dopravním proudovým letounům (tzv. regional jet), zákony jak v USA, tak v Evropě jej řadí do stejné třídy jako větší letadla, a protože tomu odpovídají i přistávací a jiné poplatky, regionální operátoři jej nepoužívají. Pohon zajišťují dva motory CFM56-5 nebo Pratt & Whitney PW6000 s tahem 96 až 106 kN. První A318 byly dodány v roce 2003 společnostem Frontier Airlines a Air France. Cena za jeden A318 se pohybuje od 39 do 45 miliony dolarů a provozní náklady jsou asi 3 000 dolarů na 500 mil letu. Objednávky A318 jsou nižší, než se plánovalo, k čemuž přispívá těžká konkurence firem Bombardier a Embraer
Cockpit Airbus A320-214 ČSA OK-GEB (foto: J.Pěnkava).
Technická data:
Typ
A318
A319
A320
A321
Rozměry:
Rozpětí:
34.09 m
33.91 m
34.09 m
34.09 m
Délka:
31.44 m
33.84 m
37.57 m
44.51 m
Výška:
12.56 m
11.80 m
11.76 m
11.76 m
Váhy:
Maximální vzletová:
59 t
64 t
73.50 t
89 t
Užitečný náklad:
13 t
13 t
16.25 t
20.50 t
Výkony:
Cestovní rychlost:
850 km/h
845 km/h
845 km/h
845 km/h
Maximální dolet:
2780 km
5800 km
4800 km
4900 km
Dostup:
12500 m
12500 m
12500 m
12500 m
Posádka:
2
2
2
2
Cestující:
107 (8/99)
124 (8/116)
150 (12/138)
186 (16/170)
Motorové jednotky:
Typ:
CFMI CFM56-5 Pratt & Whitney PW6000
CFMI CFM56-5 IAE V2500
CFMI CFM56-5 IAE V2500
CFMI CFM56-5 IAE V2500
Pro AFC zpracoval WOM 17. prosince 2006. (zdroj Wikipedia)
