B-377 Super Guppy F-BTGV Airbus Industrie Měřítko 1:500
B-377-SG/SGT Super Guppy bylo velké, wide-bodie US nákladní letadlo, které se používalo pro dopravu nadměrných nákladů. Byl to následník typu "Pregnant Guppy", což byl první typ letadla řady Guppy, které byly vyráběny americkou firmou Aero Spacelines, Inc. Bylo vyrobeno pět kusů ve dvou variantách. Oba typy byly hovorově označovány jako "Super Guppy", ("Extra paví očko").
B-377 Super Guppy N941 v NASA barvách.
Super Guppy historie: Když roce 1961 vyhlásil americký prezident Kennedy záměr přistát na měsíci před rokem 1970. Zrodil se program Apollo. NASA však nedokázala přepravit rakety pro tento program z Kalifornie na Floridu jinak, než lodí, přes panamský průplav.
Proto již roce 1961 zahájila firma Aero Spacelines konverzi Boeingů 377, tak aby byly schopni přepravy nadměrných nákladů. První konverze spočívala v montáži jiné vrchní části trupu, která byla oproti té původní mnohem objemnější. První prototyp označený B-377PG Pregnant Guppy vzlétl 19.9.1962. Stroje další série byli již vybaveny turbovrtulovými motory Pratt & Whitney T-34P-7WA a značili se Super Guppy. Po vzlétnutí nové verze 377SG Super Guppy byl program Apollo uspíšen o celé měsíce, protože Pregnant i Super Guppy používala NASA pro transport částí raket. Dále Aero Spacelines představila verze Guppy 101 a 201 vybavené turbovrtulovými motory Allison. Čtyři Guppy 201 zakoupila francouzská Aeromaritime a používala pro přepravu částí letadel Airbus až do poloviny 90tých let, kdy byly nahrazeny Airbusy A-300-600ST. Ve své době byl Super Guppy největším letadlem na světě a byl dokonce schopen naložit zadní sekci trupu Boeingu 747. Samotná NASA počítala s možným využitím Super Guppy při stavbě Mezinárodní kosmické stanice. Rodina letadel Guppy tak zůstane navždy spjata s americkým kosmickým programem.
Super Guppy verze: První verze Super Guppy (SG), byla konvertována přímo z trupu C-97J Turbo Stratocruiser, což byla armádní verze Boeing 377. Průměr jeho trupu byl rozšířen na 8,3 metrů. Byl také prodloužen, vzadu o 5,5 m a vpředu o 2,5 m. Tím vznikl 43 metrů dlouhý trup, z nějž 29 m byla délka nákladového prostoru. Přístup do nákladového prostoru byl tentokrát řešen zpředu. Přední část Guppy se rozevírala na dvě části, které zůstaly spojeny.
Při testech se však ukázalo, že pevnost nástavby na trupu není dostatečná, neboť při prvním letu maximální rychlostí se přední část nástavby zbortila. Musela být proto zpevněna. NASA velmi spěchala na uvedení Super Guppyho do provozu a tak již na jaře 1966 byla do Guppyho naložena sekce rakety Saturn S-IVB pro program Apollo. Navíc k modifikacím trupu bylo u Super Guppy použito upravených Pratt & Whitney T - 34P7 turbovrtulových motorů s vyšším výkonem, upravené povrchy křídel i ocasních ploch. Super Guppy tak mohl unést 40,000 liber (18,000 kg) při rychlosti 300 m/h (480 km/h).
Druhá verze byla pojmenována Super Guppy Turbine (SGT), protože originální 377 motory byly nahrazeny výkonnějšími turbovrtulovými motory Allison 501-D22C. Také trup dostal zcela novou konstrukci. Podlaha nákladního prostoru byla rozšířena na 4 m. Celková nákladní délka oddělení byla zvětšena na 33.8 m. Do takto vylepšeného trupu se mohlo naložit až 54,500 liber nákladu (24,700 kg). Posádka dostala přetlakovou kabinu a tak mohl SGT létat ve vyšších výškách, což mu dovolilo dopravit náklad na větší vzdálenost.
Příďový podvozek byl převzat z Boeing 707, byl však otočen o 180 stupnů. Tím mírně klesla přední část letadla a nakládací operace se dále zjednodušili. Na začátku 70tých let, byly čtyři Super Guppy požívané firmou Airbus Industrie pro dopravu částí letadel Airbus z decentralizovaných výrobních závodů k finální montáži v Toulouse. Tehdy koloval vtip, že "Každý Airbus byl dodán na křídlech Boeingu". Později byly Super Guppy nahraženy firemním transportním speciálem Airbus Beluga, který byl schopný unést dvakrát tolik nákladu.
