Boeing 767-200/ER PIEOMONT AIRLINES N603P Měřítko 1:500
Boeing 767-306/ER Air Astana P4-KCA Měřítko 1:500
Boeing 767-322/ER United Airlines N644UA Měřítko 1:500
Boeing 767-323/ER American Airlines N351AA Měřítko 1:400
Boeing 767-332/ER Delta Air Lines N182DN Měřítko 1:500
Boeing 767-35H/ER Sky Team Alitalia EI-DBP Měřítko 1:500
Boeing 767-424/ER UNITED Airlines N69059 Měřítko 1:500
Boeing 767-432/ER o/c Delta Air Lines N862MH Měřítko 1:400
Boeing 767-432/ER n/c Delta Air Lines N829MH Měřítko 1:500
Boeing 767 je dvoumotorové tryskové dopravní letadlo střední - velikosti, s wide-body trupem vyráběné firmou Boeing. Osobní verze 767 je konstruována pro 181 až 375 cestujících, s doletem 5200 až 6590 námořních mil (9400 až 12200 km) v závislosti na variantě a sedačkové konfiguraci. Boeing 767 byl vyráběn ve třech trupových délkách. Základní verze 767-200 byla poprvé zařazena do servisní služby v roce 1982, následovaná verzí 767-300 v roce 1986, a 767-400ER v roce 2000. Verze s prodlouženým doletem byly doplněny písmeny "ER" a vycházely z původních -200 a -300 modelů. 767-200ER a 767-300ER, byly vyráběny pro větší užitečnou váhu a dolet. CARGO verze 767-300F, byla zařazena do služby v roce 1995. Boeing 767 byl navrhován v tandemu s Boeing 757, který měl úzký trup. Obě dopravní letadla sdílejí konstrukční tvary a letovou palubu, umožňující pilotům získat lehce certifikaci pro tyto podobné typy. 767 bylo první wide-body dopravní letadlo s dvoučlennou posádkou v cockpitu, funkce třetího člena "Letecký mechanik" byla zrušena. Na základě prováděných testů v průběhu servisní činnosti u aerolinek dostal v roce 1985 B767 povolení k letům přes oceán.
V devadesátých létech se Boeing 767 stal běžně užívaný typ na středních tratích i na zaoceánských letech mezi Spojenými státy a Evropou. U firmy Boeing bylo objednáno přes 1000 kusů s následným dodáním více jak 900 ks do roku 2010. Modely -300 / -300ER se staly v této řadě nejpopulárnější a bylo jich objednáno cca 2/3 ze všech vyrobených.
Pozadí V roce 1972 byla představena veřejnosti první generace wide-body dopravních letadel Boeing 747, Douglas DC-10 a Lockheed L-1011 TriStar. Boeing se pustil do paralelních vývojových studií pro dvě nová dopravní letadla s kódovým označením 7X7 a 7N7. Tyto studie byly zaměřeny pro využití nových materiálů a pohonů budoucích dopravních letadel. 7N7, které se vyvíjelo pro Boeing 757, bylo chápané jako dvoumotorové tryskové letadlo s úzkým trupem, které mělo nahradit typ Boeing 727. Typ 7X7 měl být wide-body dopravní letoun střední velikosti něco mezi Boeing 707 a Douglas DC-10. Dosluhující flotily B707 bylo nutné co nejdříve nahradit, 7X7 se ukazoval jako mezera na trhu pro letadla s úzkým trupem. Zpočátku byly návrhy nového letounu 7X7 směrovány k třímotorovému typu s možnými uspořádáními jako B727. V roce 1976 začala být preferována dvoumotorová konstrukce s wide-body trupem podobná konkurenčnímu AirbusA300B. Tato konstrukce mohla použít nové generační turboventilátorové motory, které slibovaly ekonomičtější provoz.
V roce 1978 představil Boeing novou konstrukci dopravního letadla s wide-body trupem s označením B767 a společnost plánovala tři varianty: 767-100 pro 180 cestujících, větší 767-200 pro 210 cestujících a třímotorový 767MR/LR pro 200 cestujících na transkontinentálních linkách. U 767MR/LR byla nakonec použita stejná dvoumotorová konstrukce, jako u předcházejících typů řady. O 767-100 nakonec nebyl na trhu zájem a jeho konstrukce byla zastavena spolu s B757. 14. června 1978 Boeing formálně spustil výrobu 30 ks B767-200 pro United Airlines, později následovaly objednávky od American Airlines a Delta Air Lines.
Vize Boeing 767 byl konstruován ve stejné době jako jeho úzký sourozenec B757. Vývoj probíhal s partnerstvím italské Aeritalia a se společenstvím japonských leteckých společností. Oba 757 a 767 se staly první trysková dopravní letadla se shodnou letovou palubou a podobnými letovými vlastnostmi. Letadla byla také navržena jen pro dva členy posádky v cockpitu, které pomáhala elektronika s monitorováním systémů. Díky sdílené pilotní kabině, mohli piloti po krátkém přeškolovacím kurzu dostat certifikát i na druhý typ letadla. Obě dvoumotorová letadla byla navržena s podobně konfigurovanými systémy a přístroji. Pro konstrukci 767 byly použity shodné motory, které se použily u 747 ( Pratt & Whitney JT9D a General Electric CF6). 767 bylo první Boeingovo tryskové letadlo u kterého byla povolena volba použitých motorů. Křídla měla k poměru trupu větší plochu, což se nabízelo k použití různých trupových délek. Větší křídla umožnila lehčí starty a do jejich nádrží se vešlo daleko více paliva. Základní B767 byl navržen s dostatečným rozsahem doletu přes Severní Ameriku i přes severní Atlantik.
B767 šířka trupu byla 15 stop 6 palců (4.72 m) což bylo někde uprostřed mezi B757 a B747. Trup byl užší než u předchozích wide-body letadel. Počet míst k sedění bylo konfigurováno na sedm cestujících vedle sebe v jedné řadě. To dovolilo použít paralelní uličky pro celou délku kabiny pro cestující. Nicméně, trupová šíře nedovolila použít větší kontejnery jako LD6 a LD11, které by se mohly přepravovat vedle sebe.
Výroba a servisní služba Výroba prvního prototypu Boeingu 767-200 se rozjela 6. června 1979. Přestože Boeing hned od počátku navrhoval doučlennou posádku společnost United Airlines stále trvala na zaběhnutý systém dvou pilotů a jednoho letového inženýra. Boeing zkusil přesvědčit United a ostatní aerolinky přijmout novou koncepci pilotní kabiny s tím že ji přirovnával k úspěšnénu typu B737. V roce 1981 US taktické uskupení studovalo bezpečnost provozu se dvěma piloty na wide-body letounech. Toto uskupení v červenci 1981 nakonec rozhodlo, že dvoučlenná posádka je pro let bezpečná, což ulehčilo zavedení dvoučlenné posádky i u B767.
První B767 s registrací N767BA a turboventilátorovými motory Pratt & Whitney JT9D byl představen 4. srpna 1981. Svůj první let měl 26.září 1981. První čtyři B767 byly pro programovou zkušební letovou fázi vybaveny motory JT9D, zatímco páté a šesté letadlo bylo vybaveno turboventilátorovými motory General Electric CF6-80A. Na základě úspěšného dokončení letových testovacích zkoušek, dostal B767-200 s motory JT9D od Federálního leteckého úřadu USA (Federal Aviation Administration (FAA)) 30. června 1982 certifikaci. B767-200 s motory CF6-80A obdržel certifikaci 30. září 1982.
První dodávka pro United Airlines proběhla v srpnu 1982 a již 8. září 1982 byl tento B767-200 nasazen na svůj první komerční let z Chicaga do Denveru. Delta Air Lines zahájily provoz B767-200 s motory CF6 15. prosince 1982. Další dodávky směřovaly pro aerolinky American a TWA. B767 brzy dostaly i Air Canada, All Nippon Airways, Ansett Australia, Britannia Airways, Egyptair, El Al, Ethiopian Airlines, a Transbrasil. V březnu 1984 byl B767 certifikován pro CAT IIIb (automatické navedení na přistání) na letištích USA. Toto povolení dovolilo operace s minimy jen RVR 300 (dráhová dohlednost 300 stop). B767 bylo první letadlo certifikované pro CAT IIIb i od FAA.
Klíčovou záležitostí pro B767 bylo prokázání operační spolehlivosti pro zámořské lety s dvoučlennou posádkou. Před B767 stanovil bezpečnostní předpis pro dvoumotorová letadla vydaný FAA, že letadlo musí mít na cílovém letišti ještě 90 minutovou rezervu letu pro divertování na jiné letiště. V červnu 1985 vydalo FAA pro operátory B767 nový předpis ETOPS (Extended-range Twin-engine Operational Performance Standards), kde rezerva byla zvýšena na 120 minut. Tato rezerva mohla být zvýšena díky ověření provozu těchto letadel v praxi.
Další vývojové trendy Boeing vyvinul další variantu s vyšší startovací hmotností a delším doletem B767-200ER. Prodloužená verze B767-300 byla upravena na B767-300ER v roce 1980. Koncem roku 1980 Boeing navrhoval prodlouženou verzi B767 s částečnou dvojitou palubou a s použitím dílů z B757. Tato koncepce ale nebyla operátory přijata. Boeing tyto návrhy přesunul do nově plánovaného letadla, kterým se později stal B777. Koncem roku 1990 Boeing vyvinul další prodlouženou verzi B767-400ER.
B767-400ER bylo první proudové letadlo Boening vyplývající z dvou trupových prodloužení.
B767 se prodávalo velmi dobře od roku 1980 do konce roku 1990, s krátkodobým snížením během recese v počátku roku 1990. Po masivních prodejích v roce 1997 se ale prodeje významně snížily kvůli ekonomické recesi počátku roku 2000 a také zvětšené konkurenci ze strany Airbusu. Boeing proto typ 767 nahradí novým programem s B787. Na počátku roku 2007, UPS aerolinie a DHL objednaly 27 a 6 ks CARGO verzí na bázi B767-300. Do srpna 2008 Boeing dostal dvě objednávky na B767-300ER. Protože je Boeing silně vytížen novým B787, tyto objednávky se zpožďují. Zpožďují se také objednávky nového B767 pro první zákazníky All Nippon Airways a Japan Air Lines. Boeing zatím neruší linku pro B767, protože chce uspět u US Air Force pro dodávky cisternového letadla KC-X které má využít draku B767.
Na základě obnoveného zájmu o B767-300 CARGO uvažuje Boeing o zvýšení hrubé hmotnosti u této serie letadel. Chtěl by použít křídlo z B767-400ER a avioniku z B777-200. Boeing očekává větší úspěch u takto celkově předělaných CARGO letadel B767-200F a B767-300F nežli od upravovaných B777F. Očekává také efektivnější soutěž proti A330-200F, který je větší než navrhovaný B767-200F a B767-300F, ale menší než B777F.
Boeing dostal na B767 celkem 1041 objednávek. Do února 2010 již dodal 984 ks těchto letadel. Delta Air Lines je světový operátor s největší B767 flotilou, čítající 102 ks letadel ve verzích B767-300, B767-300ER a B767-400ER.
Boeing 767 je dolnokřídlý samonosný jednoplošník s konvenční soustavou ocasních ploch. Má tříbodový podvozek a je poháněný dvěma turboventilátorovými motory, které jsou namontovány pod křídly. Křídla svírají úhel 31.5 stupně a jsou optimalizována pro cestovní rychlost mach 0.8.
Pilotní kabina B767 je sdílená s typem B757 a používá šest obrazovek (CTR) od Rockwell Collins. Obrazovky zobrazují (Electronic Flight Instrumentation System - EFIS), stav motorů a varovný systém (Crew Alerting Systém - EICAS), což plně nahrazuje bývalou práci letového inženýra. Pilotní kabina B767-400ER je rozvržena shodně a byla dále zjednodušena. Celkově se přizpůsobuje novějším letadlům B777 a B737 další generace.
B767 konstrukce nabízí uspořádání s dvojitou uličku 2+3+2 v ekonomké třídě a běžné obchodní řídě 2+2+2. Je možné objednat i zvláštní uspořádání pro 2+4+2. Nicméně, toto uspořádání je úzké a proto neobvyklé. Uličky B767 dovolují rychlejší zásobování a rychlejší východ z letadla než je zvykem u mnoho jiných letadel. Do CARGO prostoru dovolí trupová šíře naložit kontejnery LD3 (Unit Load Device) jen v jedné řadě, což může vytvářet nepoužitý prostor.
B767-200 a B767-300, stejně jako B767-400ER a B777 mají podobný stylový kajutový desing. B767-400ER má také větší okna shodná s B777. Všechny nově vyrobené B767 mají již nový vnitřní desing. Tímto novým desingem lze dodatečně vybavit i starší B767.
Varianty Momentálně známe tři základní varianty B767, lišící se v trupové délce, které byly vyrobené v různých časech. B767-200 byla základní varianta vyrobená v roce 1978, následovala B767-300 v roce 1982 a B767-400ER v roce 1997. Modely s prodlouženým doletem B767-200ER a B767-300ER byly vyrobeny v roce 1982 a 1984. V roce 2000 byly ještě ve výrobě všechny základní varianty současně.
B767-200 Byl první model řady B767. Tento model byl vyroben v roce 1978 a do služby byl zařazen u United Airlines v roce 1982. Model je používaný hlavně pro kontinentální lety typu New York City - Los Angeles. B767-200 je typicky je vybaven 181 místy ve třech třídách nebo 224 místy ve dvou třídách. Všechy modely -200 mají maximální limit 255 míst díky omezení únikových dveří. Při specifikaci dalších únikových dveří ve výrobě nového kusu se limit posune na 290 míst (rozvržení 2+4+2). Hlavní konkurenti B767-200 jsou Airbus A300 a A310. Některé modely B767-200 byly později konvertovány na specifikaci -200ER a od března 2005 má Israel Aerospace Industries doplňkové typové osvědčení pro konverzi B767-200 na B767-200SF (Specielní Freighter) specifikace.
Vlevo: B767-201/ER Transaero Airlines EI-DBW (foto: Milan Cibulka) Uprostřed: B767-209/ER Air Canada C-FVNM (foto: Milan Cibulka) Vpravo: B767-2N0/ER Air Zimbabwe Z-WPF (foto: Milan Cibulka)
Celkem bylo vyrobeno128 kusů B767-200 a 121 kusů B767-200ER bylo dodáno bez předběžných objednávek. V roce 2009 bylo ještě celkem 166 kusů B767-200 / -200ER v aktivní službě. Ačkoli B767-200ER nemá žádnou přímou nahradu, očekává se, že bude nahrazen nepřímo Boeing řadou 787-8. B767-200 provozovaný American Airlines spálí na letu mezi New York City a Los Angeles průměrně 15982 galonů leteckého paliva; očekává se, že nasazením B787 se palivové náklady sníží na jednoho cestujícího o 20%.
Vlevo: B767-201/ER US Airways N249AU (foto: Milan Cibulka) Uprostřed: B767-241/ER Bellview Airlines 5N-BGG (foto: Milan Cibulka) Vpravo: B767-2J6/ER Scandrbeg Aiz N712AX (foto: Milan Cibulka)
B767-200ER První varianta s prodlouženým doletem B767-200ER byla dodána pro El Al v roce 1984. Tento model byl prvním B767, který provedl nonstop tansatlantický let a překonal rekord dálkového letu pro dvoumotorové dopravní letadlo ze 17. dubna 1988, aerolinky Air Mauritius používaly B767-200ER mezi Halifax, Nova Scotia a Port Louis, Mauritius což byla vzdálenost 8727 námořních mil (16162 km). B767-200ER byly v zámoří velmi populární u menších operátorů, kteří potřebovali wide-body letadlo, ale kapacita B747 byla pro ně moc veliká.
Vlevo: B767-23B/ER MAXjet Airways N253MY (foto: Petr Popelář) Vpravo: B767-266/ER Hewa Bora Airways 9Q-CJD (foto: Petr Popelář)
B767-300 Prodloužený model B767-300 si objednaly Japan Airlines v roce 1983. Poprvé vzlétl 30. ledna 1986 a k Japan Airlines byl dodán 25. září 1986.
B767-300 byl přímý konkurent pro Airbus A330-200. Očekává se, že B767-300 bude postupně nahrazen řadou B787-8. Do února 2010 se celkový počet objednávek pro řadu B767-300/300ER/300F zastavil na 754 kusech. Zatím bylo dodáno 697 kusů.
Vlevo: B767-332 Delta Air Lines N131DN (foto: Milan Cibulka) Uprostřed: B767-332/ER Delta Air Lines N171DZ (foto: Petr Popelář) Vpravo: B767-332/ER Delta Air Lines N192DN (foto: Milan Cibulka)
B767-300ER Je verze -300 s hmotnostním navýšením a delším doletem. Svůj první let provedla v roce 1986. První objednávku na tento typ podaly American Airlines v roce 1987. Na své linky ho pak AA nasadily v roce 1988. V roce 1995 zavedly aerolinky EVA Air s B767-300ER první transpacifické lety. B767-300ER může operovat z letišť s délkou dráhy od 11800 stop (3600 m). Na B767-300ER mohou být dodatečně namontovány winglety. Mají délku 11 stop (3.4 m) a po namontování odhadem snižují celkovou spotřebu paliva až o 6.5%.
Vlevo: B767-3Y0/ER EL AL 4X-EAP (foto: Milan Cibulka) Uprostřed: B767-36N/ER Kenya Airways 5Y-KQZ (foto: Béda) Vpravo: B767-304/ER North American N769NA (foto: Milan Cibulka)
B767-300F Je čistě CARGO verze konvertovaná z B767-300ER. První objednávku podaly UPS Airlines v roce 1993 a letadlo jim bylo dodáno v roce 1995. B767-300F může naložit 24 kusů standardních 88x125 palcových kontejnerů nebo palet popř. kombinovat kontejnery 88x125 a 96x125 palců. Tento model má nákladové dveře na hlavní palubě plus tři na dolní palubě. V přední části jsou dveře pro posádku. Ze tří dveří ve spodní části, jsou dvě na pravé straně a jedny v zádi po levé straně. V říjnu 2007 poslaly All Nippon Airways (ANA) jeden z jejich B767-300 (JA8286) do ST Aviation Services Co. v singapurském Paya Lebar, na konverzi z cestovní verze na čisté CARGO. Konverze byla dokončena podle lhůty v červnu 2008 a dostala označení B767-300BCF nebo-li "Boeing Converted Freighter".
Vlevo: B767-219/ER (BDSF) Star Air A-S OY-SRN (foto: Milan Cibulka) Vpravo: B767-34AF/ER UPS N312UP (foto: Milan Cibulka)
B767-400ER Je konečná prodloužená varianta, která byla vyrobená v roce 1997 na základě objednávek od Delta Air Lines a Continental Airlines za účelem náhrady stárnoucích flotil Lockheed L-1011 a McDonnell Douglas DC-10. Další aerolinie podali také objednávky, ale nakonec byly všechny zrušeny a převedeny na jiné Boeing modely. B767-400ER byl prodloužený B767-300ER o 21.1 stop (6.43 m) na celkovou délku 201.4 stop (61.4 m). Také rozpětí křídel bylo zvětšeno o 14.3 stop (4.36 m) než měly předchozí varianty. B767-400ER jako jediná varianta měla na koncích křídel wingtip-y pro snižování spotřeby paliva. První let se uskutečnil 9. října 1999 a Continental Airlines ho zařadily do provozu 14. září 2000. Tato varianta se vyráběla rovnou pouze jako "ER". Nicméně má menší dolet, než obě předchozí "ER" varianty.
Boeing nabídl další variantu s dlouhým doletem pojmenovanou B767-400ERX k dodání v roce 2000. Nový letoun byl představen společně s B747X , pohonné jednotky byly zvoleny shodné s B747X (Engine Alliance GP7172 and Rolls Royce Trent 600). B767-400ERX nabídl zvětšenou maximální startovací hmotnost na 465000 liber (211000 kg) a dolet 6150 nm (11400 km). Kenya Airways předběžně objednali tři -400ERXs pro doplnění jejich 767 flotily. Nicméně, v roce 2001 Boeing kompletně zrušil vývoj B767-400ERX. Kenya Airways pak svou objednávku přesměroval k 777-200ER.
Pro B767-400ER je nejbližší konkurent z aerobusů A330-200. B767-400ER bude pravděpodobně nahrazen B787-9. Od 2010 bylo již dodáno 38 kusů B767-400ER, 16 kusů pro Continental Airlines a 21 kusů pro Delta Air Lines.
Armáda Odvozené verze B767 slouží také v několika vojenských aplikacích. Nejvíce vojenských B767 bylo odvozeno z B767-200ER.
Sledovací letoun Sledovací letoun (Airborne Optical Adjunct - AOA) byl vyroben na základě prototypu B767-200. Letadlo bylo později přejmenováno na (Airborne Surveillance Testbed - AST). Modifikace k letadlu přidala velkou "kopuli" nebo "hrb", který probíhal od pilotní kabiny až po směrovku. Uvnitř kopule byla souprava infračervených čidel, které se používaly pro sledování balistických střel vypuštěných při testech. Letadlo zůstalo uskladněno na letišti Victorville Airport v Kalifornii několik let, než bylo nakonec v červenci 2007 zrušeno.
E-767 E-767 AWACS varianta nahrazující E-3 Sentry pro Japan Self-Defense Forces. Japonsko operuje čtyři E-767
KC-767 Tanker KC-767 vychází z B767-200ER pro USAF a měl by nahradit starší tankery KC-135E. Později byl tento typ letounu přejmenován na KC-767A. Nicméně Pentagon musel díky politickým skandálům a korupci tento kontrakt zrušit. Tanker KC-767, disponuje plnícím zařízením a byl objednán Italian Aeronautica Militare a Japan Self-Defense Forces s názvem KC-767J. Pro USAF v pokračující soutěži KC-X Boeing nabídl KC-767 Advanced Tanker, který byl založený spíše na B767-200LRF než B767-200ER.
E-10 E-10 MC2A vycházel z B767-400ER a měl nahradit Boeing 707, který byl použit pro E-3 Sentry AWACS Tyto letadla měly modifikovat E-8 Joint STARS aircraft a EC-135 ELINT aircraft. V tomto programu byl zahrnut celý nový elektronický systém Active Electronically Scanned Array, který ještě nebyl použit ani na japonských E-767 AWAC. Bylo vyrobeno jen jedno letadlo pro test integrace systému. Ale program byl zrušen a model byl prodán v lednu 2009 do Bahrajnu jako VIP.
Operátoři Do srpna 2009 bylo ve službě 864 kusů B767 a 93 kusů bylo objednáno. Hlavní operátoři provozují následné počty B767, Delta Air Lines (102), UPS Airlines (67), All Nippon Airways (59), American Airlines (58), Air Canada (48), Japan Airlines (46), ABX Air (38), United Airlines (35) a další s menšími počty.
Incidenty a nehody Do května 2009 měl typ B767 40 nehod, zahrnující 11 zničených draků s celkem 569 ztrát na lidských životech. B767 také figuroval v šesti únosech s 282 mrtvými.
Vlevo: B767-383/ER Aerosvit Ukrainian Airlines UR-VVF (foto: Jan Jurečka) Uprostřed: B767-383/ER ArkeFly PH-AHQ (foto: Petr Popelář) Vpravo: B767-383/ER Travel Service TF-FIB (foto: Milan Cibulka)
Vlevo: B767-383/ER Travel Service TF-FIB Ekonomická třída (foto: Jan Jurečka) Uprostřed: B767-383/ER Travel Service TF-FIB Top Travel Class (foto: Jan Jurečka) Vpravo: B767-383/ER Travel Service TF-FIB Ekonomická třída (foto: Jan Jurečka)
B767-383/ER Santa Barbara TF-FIB (foto: Milan Cibulka)
B767-383/ER Travel Service TF-FIB (foto: Jan Jurečka)
_star_air_a-s_oy-srn.jpg)
