Lockheed C-130H SAUDI ARABIAN HZ-128 Měřítko 1:500
Lockheed C-130 Hercules je čtyřmotorový turbovrtulový transportní letoun a používaný hlavě armádami celého světa představuje vysoce taktický transportér. Přes 40 modelů a variant Herkulesů používá více jak 50 států světa. V prosinci 2006 se C-130 stane druhým letadlem (po létající pevnosti B-52, která slavila v lednu 2005), které je tvale ve službě již 50 let u jednoho operátora (v tomto případě USAF). Letoun byl navržen jako STOL, krátké starty a přistání z nepřipravených vzletových a přistávacích a startovacích drah pro použití ve vojenské přepravě i jako nákladní verze. Všestranný drak letadla je použit v různorodosti dalších rolí jako výsadkový útok, bitevní letoun, vyhledávací a sanitní letoun, průzkumník počasí, tankování za letu, vzdušná cisterna pro boj proti požárům a evakuace raněných a nemocných. Během víc než 50 služebních let, prokázal jasnou spolehlivost a trvanlivost ve vojenských i civilních a humanitárních operacích. Lockheed L-100 je civilní varianta ekvivalentu C-130E modelu bez přídavných nádrží a vojenské výzbroje i výstroje.
Vývoj: Korejská válka, která začala v červnu 1950 a ostatně i Druhá světová válka ukázala jak důležitá jsou transpostní letadla pro použití ve válečných konfliktech.(C-119 Flying Boxcars, C-47 Skytrains a C-46 Commandos se hluboce zapsaly do moderního válečnictví, ale v Korejské válce už přesaly stačit). Proto 2. února 1951 USAF vyhlásilo veřejný operační požadavek (GOR) pro nové vojenské transportní letadlo. Do soutěže byli přizváni Boeing, Douglas, Fairchild a Lockheed. Nové transportní letadlo mělo mít kapacitu pro 92 pasažérů nebo 64 výsadkářů, dolet 1100 námořních mil, STOL startovací způsobilost z krátkých a nepřipravených ploch a schopnost letět s jedním zastaveným motorem. Skupina konstruktérů Lockheed, kterou vedl šéfkonstruktér Willis Hawkins sestavila 130 stránkový dokument na Lockheed 82. Hall Hibbard, Lockheed vice-prezident a hlavní inženýr, návrh viděl a souhlasil s ním. Naopak Kelly Johnson, po prostudování návrhu prohlásil, "jestliže podepíšete tento návrh, zničíte firmu Lockheed.". Vyvíjený stroj vykazoval řadu netradičních konstrukčních řešení. Z důvodu přijatelné provozní ekonomie byl poháněný čtveřicí turbovrtulových motorů Allison T56-A-1A o maximálním výkonu 2 796 kW se stavitelnými třílistovými vrtulemi Curtiss-Electric o průměru 4.60 m. Byl vybaven přetlakovým trupem s na tehdejší dobu nezvykle řešeným "skříňovým" interiérem namísto klasického oválného. Hlavní nákladní kabina měla rozměry 12.5 x 3.05 x 2.74 m, s celkovou plochou 49.50 m2 a využitelným objemem 127.40 m3. Na zádi trupu byla ve výši korby standartního nákladního automobilu umístěna sklopná rampa určená pro nakládání a vykládání převáženého materiálu. Celkem 23 okna prostorné pilotní kabiny spolu s "tupým" nosem zajišťovaly posádce výhled všemi potřebnými směry, dolů pak až na úhel 20 stupňů. Hibbard a Johnson nakonec návrh podepsali a společnost dostala 2. července 1951 kontrakt.
Prototypy YC-130.
První let modelu YC-130 se uskutečnil 23. srpna 1954 z výrobního závodu Lockheed v Burbank stát Kalifornie. Letadlo se sériovým číslem 53-3397 byl druhý prototyp, ale první, který vzlétl. YC-130 pilotovali piloti Stanley Beltz a Roy Wimmer. Po 61 minutách přistáli na letecké základně Edwards AFB. Na palubě byli ještě mechanici Jack Real a Dick Stanton. Kelly Johnson letíci prototyp sledoval souběžně z P2V Neptune.
Výroba: Po dvou dokončených prototypech se výroba přesunula do Marietta stát Georgia. Dne 10. března 1955 se v Mariettě konal slavnostní roll-out prvního sériového stroje C-130A (Model 182) č. 53-3129, v. č. 3001. Následně pak zde bylo vyrobeno více jak 2000 kusů C-130. První seriové kusy C-130A byly poháněné turbovrtulovými motory Allison T56 s 3-listou vrtulí. První kus byl armádě předán v prosinci 1956, v roce 1959 se konstrukce upravila a vznikl typ C-130B. Některé typy byly přejmenované na C-130D potom, co byly vybavené závěsy pro raketové motory, které zkracovaly start. Novější C-130B mělo závěsy pro silnější raketové motory - stejně jako vylepšené motory Allison T56-A-7 o maximálním výkonu 3 020 kW s 4-listými hydraulicky stavitelnými vrtulemi Hamilton Standard Hydromatics o průměru 4.10 m, které se pak staly standartem až do pozdních 90-tých let. Některé letouny byly navíc vybaveny systémem pro přesné přiblížení na přistání a indikátorem polohy AN/URT-26, který se automaticky zapínal při havárii a pomáhal záchranným jednotkám k rychlejší lokalizaci letounu. Typ C 130E s prodlouženým doletem nastoupil do služby v roce 1962. Zvětšený dolet byl dosažen spodními přídavnými palivovými nádržemi pro 5150 litrů (1360 US galonů) a silnějšími turbovrtulovými motory Allison T56-A-7A. E model také představil strukturální zlepšení letecké elektrotechniky a zlepšené chování plně naloženého letounu. V květnu 1964 podnikl jeden speciálně upravený stroj (N11390, v. č. 3946) opatřený pestrým červeno-bílomodrým nátěrem let kolem světa, kterým ustanovil světový rekord ve své kategorii. Letoun vzlétl z Turína, kde se konal mezinárodní letecký den a po přistání v 16 zemích a náletu 80 462 km přistál opět v Turíně. Ještě před tím, ve dnech 20. a 21. dubna, překonal rekord v letu bez mezipřistání, když vydržel ve vzduchu nepřetržitě bez doplňování paliva 25 hod, 1 min a 8 sec. Většinu této doby letěl Herkules pouze na dva motory. KC-130 létající cisterna, původně C-130F vyrobená pro Námořní pěchotu USA (USMC) v 1958 (pod označením GV 1). Tyto typy jsou vybaveny výměnnou palivovou nádrží z nerezové oceli o obsahu 13626 litrů (3600 US galonů), která byla nesena uvnitř nákladního prostoru. Dvě ve křídlech namontované hadice pro tankování za letu, každá přenesou až 19 litrů za sekundu (300 US galonů za minutu) ke dvěma letadlům současně, umožňující velmi rychlé natankování letounu v závěsu. (typicky čtyři letouny za méně než 30 min.). Typ C-130G pro US Navy má ještě zvýšenou struktuární pevnost dovolující hrubé chování při náročných operacích. Typ C-130H má aktualizovaný turbovrtulový motor Allison T56-A-15, předělané křídlo, aktualizovanou leteckou avioniku a další menší zlepšení. Posádce je k dispozici mimo jiné vyhledávací a povětrnostní radar AN/APQ-122(V)S, zdvojený přijímač sestupového paprsku 51V-4, přijímač návěstidel Marker 51Z-4, radiovýškoměr AN-APN-171, souprava informující o poloze letadla AN/APN-169A, systém ILS AN/ARN-97, dopplerův navigační systém AN/APN-147, navigační počítač ASN-35A, dále havarijní vysílač AN/URT-26(V)8, systém Monitair informující piloty o úhlu náběhu a varující před dosažením pádové rychlosti, atd. V pravé prodloužené podvozkové gondole byla instalována výkonná palubní pomocná energetická jednotka (APU) GTCP 85-180C fy. AiResearch. Stejný výrobce připravil i účinnější klimatizační systém kabiny. Modernizován byl hydraulický systém, nyní tvořený třemi nezávislými okruhy: hlavním, nouzovým a záložním. Inovován byl i podvozek, jehož nohy byly z důvodu zvýšené hmotnosti letounu více namáhány. Hlavní podvozek je vybaven vícediskovými brzdami a protiskluzovým systémem. Nové přistávací zařízení bylo, obdobně jako v případě potahů křídel, postupně aplikováno na všechny Herculesy používané USAF. Typ H zůstane ještě dlouho u USAF a mnoho dalších armád. S první dodávkou se započalo v roce 1964 a výroba probíhala až do roku 1996. Vylepšený C-130H byl představen v roce 1974. Ekvivalentní typ pro RAF má označení C-130K, v anglii je známý pod názvem Hercules C.1. Další typ C-130H-30 (Hercules C.3 u RAF) je prodloužená verze původních Herkulesů, dosažená vložením trupového dílu dlouhého 2.54 m u kabiny pilota a 2.03 m v zadní části trupu, při čřemž zadní vrata jsou zrušené. HC-130N & P jsou typy s velmi velkým doletem pro vyhledávací a záchranné akce užívané USAF leteckou záchranou službou. Jsou vybaveny zařízením pro oživování a udržování základních životních funkcí (PJ) dále pro tankování bojových záchranných helikoptér za letu, které jsou obvykle přímo nasazovány v bojových SAR misích. První verze byly vybavené Fulton systémem, navržený k tomu, aby zachytil osobu ze země při použítí drátu, který napnul ze země heliový balon. John Wayne ve filmu Zelené barety názorně předvádí jeho použití. Fultonův systém byl později zrušen, protože tankování helikoptér za letu a jejich následné použití v terénu se prokázalo bezpečnější a více všestrannější. C-130R a C-130T jsou typy určené pro US Navy a USMC, oba jsou vybavené externími palivovými nádržemi, které nesou na závěsech pod křídly. C-130T má navíc další leteckou avioniku pro noční vidění a kompatibilitu systémů. Oba typy jsou vybavené trbovrtulovými motory Allison T-56-A-16. USMC verze jsou označeny KC-130R nebo KC-130T a jsou vybaveny pod spodním křídlem tankovacím zařízením. AC-130U Spectre je bezpochyby jednou z nejzajímavěších verzí Herculesu. Jedná se o těžce vyzbrojenou verzi používanou při operacích v bojových podmínkách. Průběžně modernizovanou výzbroj tvoří cvičný šestihlavňový kanon Gatling GAU-12/U ráže 25 mm fy. General Electric a kanony Bofors ráže 40 a 105 mm. Zbraně jsou ovládány digitální ovládačem Hughes AN/APG-180. Kromě výzbroje patří do "inventáře" letounu též systém pro vedení boje za noci a při snížené viditelnosti. Kamery jsou umístěné na bocích a zádi trupu pro sledování okolní situace, prostředky aktivní i pasivní ochrany (infračervená čidla, výmetnice světlic a raket AN/ALE-40, prostředky pro rušení nepřátelského radiového vysílání AN/ALQ-172, výmetnice pro vypouštění klamných cílů, varovný infračervený systém AN/AAR-44 IR, inerční navigační systém, GPS, ztrojený digitální výpočetní systém MIL-STD-1553B) a další vybavení.
Bitevní AC-130U Spectre
Civilní použití: Lockheed L-100 je civilní varianta, ekvivalentu typu C-130E bez tankovacího zařízení a vojenské výzbroje a výstroje. L-100 existuje ve dvou prodloužených verzích: L-100-20 má o 2.5 m prodloužený trup (8.3 stopy) a L-100-30 o 4.6 m (15 stop). L-100 se však nerozšířil tak jako vojenská verze. V součastnosti se pro využití v civilním sektoru zvažuje varianta označená L-100J (Model 382J), modifikovaná z vojenské C-130J-30 s prodlouženým trupem. K pohonu jsou vybrány motory AE 2100. Náklad do max. hmotnosti 21.808 t, uložený ve standartních kontejnérech M-1 nebo M-2, má být na hlavní palubu nakládán buď zadním otvorem s rampou, nebo dveřmi rozměrů 2.74 x 3.51 m na levém boku trupu. Do jaké míry o ní potenciální uživatelé projeví zájem, ukáže až budoucnost.
Příští generace: V 70-tých letech Lockheed vyrobil jeden C-130 s turboventilátorovými motory, ale USAF preferovalo startovací výkon existujícího letadla. Předpokládalo se, že C-130 bude nahrazen cca v 80-tých letech novým STOL projektem. Nicméně, projekt byl zrušen a C-130 zůstal ve výrobě. C-130J je nejnovější verze Herkulesů a jediného typu, který je ještě vyráběn. Vypadá sice jako klasický Herkules, ale typ J je ve skutečnosti radikálně odlišné letadlo. Rozdíly zahrnují nové turbovrtulové motory Rolls-Royce Allison AE2100 se šesti kompozitovými stavitelnými vrtulovými listy Dowty Aerospace R391 o půměru 4.1 m, složené jako křivé šavle, digitální letovou avioniku se čtyřmi multifunkčními přístroji (hlavní informace se zobrazují na dvou průhledných displejích L3 fy Flight Dynamics umístěných sklopně z nadhlavního panelu přímo před očima obou pilotů). Posádka se zredukovala pouze na dva piloty (žádný navigátor nebo letecký mechanik, na palubě se nachází ještě jen velitel nákladu, který je zodpovědný za náklad, t.j. naložení-vyložení, po př. shoz). Během letu je využíván zdvojený počítačový system fy BAE Systems IEWS. K základnímu vybavení patří povětrnostní a navigační radiolokátor MODAR 4000 od fy Northrop Grumman, zdvojený systém GPS/INS fy Honeywell, varovný protisrážkový systém E-TCAS, přistávací systém ILS. K ochraně letounu před letícími střelami slouží varovný systém ATK AN/AAR-47 se senzory umístěnými na přídi a zádi trupu s výmetnicemi infračervených raket a další vybavení. Zvýšila se spolehlivost a snížily se až o 27% provozní náklady. C-130J je také dostupný jak ve standardní délce tak v prodloužené verzi C-130J-30. Lockheed dostal startovací objednávku pro typ J od RAF, který objednal 25 letadel, s první dodávkou začátkem roku 1999. RAF označení pro C-130J je Herkules Mk 5 a pro prodlouženou verzi C-130J-30 Hercules Mk 4. Největší operátor nového modelu bude USAF, který objednal letadlo ve zvyšujících se číslech, přestože US kongres oznámil že od roku 2005 objednané počty C-130J by se měly dramaticky snížit. Aktuální operátoři typu C-130J jsou USAF, United States Marine Corps (KC-130J tanker), US Air National Guard, US Coast Guard, Royal Air Force, Royal Australian Air Force, Danish Air Force a Italian Air Force.
Lockheed také nabídl leasing do roku 2010 čtyř C-130J německé Luftwaffe, kde je zapotřebě náhrady letounů Transall dokud jsou Aerobusy A400M ještě k dispozici. Indické vojenské letectvo plánuje koupit 12 až 13 ks C-130J pro jeho zvláštní operace. 5. července 2006 byla ohlášen požadavek na vyměnu Canadian Forces CC-130E a H za 17 nových transportérů. Očekává se, že budou spolu soupeřit o tuto kanadskou objednávku C-130J a A400M. Do konce roku 2004 bylo objednáno již 200 ks letadel obou základních verzí. Také česká republika potřebuje náhradu za zastaralé Antonovy a C-130J se nabízí jako jedna z možností.
C-130 3d pohled
Varianty: AC-130 bitevník DC-130 a GC-130 hučí ovládá EC-130 útočné sólo komando a radioelektronický boj EC-130H kompas volání, radioelektronický boj a radioelektronické rušení EC-130E výsadkový, polní velitelství a řídící centrum (ABCCC) HC-130P/N zvláštní operace tankování, dálkový dohled, hledání a záchrana JC-130 a NC-130 vesmírné a raketové operace KC-130 taktický letecký tanker LC-130 Arktická & Antarktická podpora MC-130E/H bitevní (zvláštní operace) MC-130P stínový bitevník (zvláštní operace) YMC-130H tři kusy upravené pro plánovaný záchranný pokus v Íránu týkající se rukojmích PC-130 pobřežní hlídka RC-130 průzkum SC-130 hledání a záchrany VC-130 VIP doprava WC-130 průzkum počasí CC-130 Herkulesy pro CAF
Jednotky používající Herculesy: Abu Dhabi, Algeria, Argentina, Australia, Austria, Bangladesh, Belgium, Bolivia, Botswana, Brazil, Cameroon, Canada, Chad, Chile, Colombia, Denmark, Dubai, Ecuador, Egypt, Ethiopia, France, Gabon, Greece, Honduras, Indonesia, Iran, Israel, Italy, Japan, Jordan, Kuwait, Liberia, Libya, Malaysia, Mexico, Morocco, Netherlands, New Zealand, Niger, Nigeria, Norway, Oman, Pakistan, Peru, Philippines, Portugal, Romania, Saudi Arabia, Singapore, South Africa, South Korea, Spain, Sri Lanka, Sudan, Sweden, Taiwan, Thailand, Tunisia, Turkey, United Kingdom, United States, Uruguay, Venezuela, North Yemen, Zaire, Zambia.
vlevo: C-130 Rakousko vpravo: C-130 Japonsko
vlevo: C-130 Maroko vpravo: C-130 Nový Zeland
vlevo: C-130 USAF uprostřed: C-130 US NAVY vpravo: USCG
vlevo: C-130H Jordánsko uprostřed: C-130T Blue Angels (start s přídavnými raketami) vpravo: C-130J nad ostrovem Santa Cruz
