Dornier 328 je dvoumotorový dopravní letoun, který byl zpočátku vyvíjen dceřinou firmou DASA Daimler Benz pro Dornier regionální lety. Je to poslední typ letounu u kterého "starý" Dornier ještě asistoval. Letoun verze 328-100 byl toho času nejmodernější obchodní turbovrtulový letoun. Mohl se ale jen díky technologickému náskoku prosadit na trhu, i když jeho cena byla velmi vysoká.
Historie Dornier Flugzeugwerke byl německý letecký výrobce, který roku 1914 založil Claudius Dornier ve Friedrichshafenu. Mezi lety 1920 až 1930 se zde vyráběly hydroplány, jako např. obří Dornier Do X. Ve třicátých letech tu vznikl úspěšný bombardér Do 17 a během druhé světové války společnost pracovala na velmi rychlém stíhači Do 335, ten se však nasazení nedočkal. Po válce mělo Německo zakázanou výrobu letadel a společnost se tak přesunula do Španělska a poté do Švýcarska, kde působila jako poradce pro letectví, v roce 1954 se vrátila zpět do Německa. Roku 1974 společnost, spolu s francouzskou firmou Dassault-Breguet, vyvinula letoun Alpha Jet, který se během 70. a 80. let stal standartním cvičným letounem NATO. V roce 1996 byla společnost získána firmou Fairchild a tak vznikla Fairchild - Dornier. Společnost však roku 2002 zkrachovala.
Vývoj 328 byl zahájen již v 80-tých letech minulého století. Tehdy přišel Dornier k poznatku, že je v úseku menších regionálních letounů pro cca 30 cestující mezera na trhu a předpokládal obchodní úspěch v této kategorii. V prosinci 1988 se začalo s vývojem nového letadla s názvem Dornier 328-100. První let se uskutečnil o tři roky později 6. prosince 1991, certifikace typu následovala v říjnu 1993. Zvláštní důraz byl kladen na rychlost letounu, z čehož nutně vyplynuly vysoké náklady vývoje aerodynamiky. Kromě toho byly části trupu sestaveny z kompozitních dílů. Na tu dobu byla pilotní kabina vybavena žhavou novinkou tzv. "Glass-cockpit", průhledný displej "dead-up" byl také k dispozici. Celkové vybavení prodražilo vývoj tak, že již od prvního letu Dornier 328-100 program ani nemohl umořovat úroky investic, které byly do něj vloženy. V roce 1996 koupila Dornier firma Fairchild a v únoru 1997 odstartovala poprvé nová verze 328JET. Atentáty 11. září 2001 vyvolaly klesající obchodní úspěch Do328 a konstrukční vývoj projektu Dornier 728 vedl firmu Fairchild Dornier v dubnu 2002 do platební neschopnosti. Ani krátkodobá finanční injekce firmou Avcraft 2003 nemohla zachránit tento program. AVCRAFT: AvCraft Aviation, americký Výrobce letounů, vlastnil práva na výrobu a zákaznický servis pro letadla Dornier 328 turboprop a Dornier 328 JET. Tato firma převzala v prosinci 2002 od správce zkrachovalý Fairchild Dornier GmbH. Definitivní přenesení práv a patentů se uskutečnilo do září 2003. Avcraft Aviation chtěl výrobu 328JET v Německu opět spustit. Byla převzata hotová křídla od subdodavatelů. V srpnu 2004 si Avcraft na trhu regionálních letounů vedl úspěšně. Účast na Farnborough Air Show v stejném roce signalizoval jasné plány generální ředitel Ben Bartel, Avcraft bude pokračovat ve výrobně letadla na krátké vzdálenosti.
V březnu 2005 však začínala mít firma finanční problémy. V červenci 2005 byl pak Ben Bartel v Německu kvůli zpronevěření daní zatčen. Prodej hotových 328 zůstal zachován, ale výroba dalších Dornierů byla pochybná. Po několika dodaných letadlech musela také tato firma v roce 2005 ohlásit úpadek. Prodejní neúspěch 328 má více důvodů. V 90-tých letech ustávala potřeba nových malých turbovrtulových regionalních letounů. Podobné problémy měly také Embraer CBA-123 Vector a Saab 2000. Toto má především na svědomí tehdejší image, že letadla s proudovým pohonem jsou spolehlivější nežli vrtulová. To byl hlavní důvod proč letecké společnosti investovaly do vývoje malých Jetů. Farchild - Dornier chtěl na tento trend zachytit, což nakonec také vedlo k vývoji 328JET. Později se stoupající cenou pohonných hmot vyrostly provozní náklady nad únosnou mez a prodej opět klesl. Dornier byl prostě příliš malý a mimoto příliš drahý na pořízení. Dnes létají největší flotily Dornier 328 v USA a Číně.
Dornier 328-300 Ambulance ADAC D-BADA foto: Jan Jurečka
Dornier 328-100 Standardní - verze vyráběná v několika provedeních se stejnou kabinou pro maximální 33 cestující. Vedle základní 328-100 byla také ještě vyráběna 328-110 s vyšší vzletovou váhou a větším doletem, 328-120 se speciálním vybavením pro krátké lety a 328-130 s vylepšeným směrovým kormidlem a vyšší cestovní rychlostí. Od roku 1993 bylo celkem prodáno 107 kusů.
Dornier 328-300/328JET Dornier 328-300 nebo Dornier 328JET založily v roce 1997 nový segment pro extrémně malá a velmi rychlá regionální letadla. První prototyp Dornier 328-100 byl představen 6. prosince 1997 v Oberpfaffenhofenu u Mnichova a tam také 20. ledna 1998 vzlétl na svůj první let. Certifikace a první výrobní kusy proběhly v polovině roku 1999. Do roku 2002 bylo dodáno 83 kusů. Hlavní změna od 328-100 je v použitých motorech Pratt & Whitney Canada PW308B-Turbofans. Ostatní rozdíly jsou zanedbatelné.
Dornier Envoy 3 Pod názvem Dornier Envoy 3 byl úspěšný firemní letoun verze Dornier 328-300, který disponoval zvětšeným doletem.
Dornier 328JET typický sedačkový plán
Dornier 328JET cockpit
Technická data:
Typ
Dornier 328
Dornier 328JET
Dornier 428JET
Rozměry:
Rozpětí:
20.98 m
20.98 m
21.78 m
Délka:
21.11 m
21.11 m
24.69 m
Výška:
7.24 m
7.24 m
7.09 m
Plocha křídel:
40 m2
40 m2
47.8 m2
Váhy:
Maximální vzletová:
13.990 t
15.655 t
19.800 t
Prázdná:
3.450 t
3.266 t
4.855 t
Výkony:
Maximální rychlost:
620 km/h
620 km/h
756 km/h
Dostup:
10670 m
10670 m
10670 m
Maximální dolet:
1352 km
1480 km
1665 km
Posádka:
2
2
2
Cestující:
30 až 33
30 až 33
44
Motorové jednotky:
Typ:
Dva turbovrtulové Pratt & Whitney Canada PW119B každý o 1400 kW
Dva turboventilátorové Pratt & Whitney Canada PW306/9 každý o 26.9 kN
Dva turboventilátorové Pratt & Whitney Canada PW308B každý o 32.9 kN
Pro AFC zpracoval WOM 3. února 2007. (zdroj Wikipedie)
