Je třímotorový proudový dopravní letoun, který létá od počátku 70. let minulého století. Stroj byl vyvíjen jako náhrada za stroje TU-104, AN10 a IL-18. Návrh letadla nebyl jednoduchý, protože měl nahradit v podstatě tři velice různorodá letadla. Úkol zněl, letadlo, které může vzlétat a přistávat z nezpevněných drah, bude schopno operovat v extrémních arktických podmínkách a bude mít vysokou cestovní rychlost. Pro splnění těchto požadavků se nejlépe hodily jako pohonné jednotky - proudové motory s nízkým obtokovým poměrem typu Kuznetsov (KKBM) NK-8 turbofans, které byly používány i pro větší letadla typu IL-62.
Letoun TU154 charakterizují tyto znaky: připevnění pohonných jednotek k trupu, ocasní plochy ve tvaru písmene T a především speciální konstrukce podvozku, který byl upraven z předešlých typů letadel Tupolev, kdy se hlavní podvozkové nohy zatahují do kapkovitých "lusků" na křídlech.
První prototyp stroje vzlétl 4. října 1968, poté byl testován a na pravidelný letecký provoz jej společnost Aeroflot nasadila v únoru 1972.
Na jednotlivých typech letounů byly použity celkem tři varianty motorů Kuznetsov na TU-154 NK-8-2. Pro typ TU-154A byly původní motory NK-8-2 upraveny na vyšší tah jejich označení bylo NK-2U. Umožňovaly vyšší nosnost letadla tedy i vyšší vzletovou hmotnost. Možnost použití TU-154 jako nákladního letounu vedly k vývoji ještě silnějších motorů NK-8-2U. Letadlo s těmito motory pak neslo označení TU-154B. Tento typ letounu zakoupily i Československé státní aerolinie, používala je letecká služba Federálního ministerstva vnitra pro vládní lety a donedávna létaly poslední 2 kusy TU-154M (1003 a 1016) u letectva Armády České republiky.
Současná produkce TU-154M, která poprvé vzlétla v roce 1982 má díky spolehlivým motorům typu Soloviev D-30KU-154-II lepší ekonomické parametry a tišší provoz.
Avšak vzhledem ke koncepci proudových motorů s nízkým obtokovým poměrem a vysoké letové rychlosti má letoun ve srovnání s moderními stroji vyšší spotřebu paliva a nevyhovuje již současným hlukovým předpisům v EU.
Návrh letounu TU-154M se dvěmi motory PS-90A nebyl nikdy realizován.
Letoun měl být postupně nahrazen modernějším a úspornějším TU-204. Po ekonomickém otřesu, způsobeném rozpadem Sovětského svazu, jich bylo vyrobeno jen několik desítek kusů a TU-154 jsou dnes častěji nahrazovány západními stroji. Do budoucna by Rusové vyřazované letouny TU-154 chtěli nahrazovat úplně novými stroji ruské výroby, označením MS-21.
Verze
Tu-154A - verze s motory Kuzněcov NK-2U
Tu-154B - verze s konstrukčními změnami, s motory NK-8-2U a s vyšší nosností
Tu-154B-2 - modernizovaná verze Tu-154B
Tu-154S - transportní verze Tu-154B
Tu-155 - experimentální letoun s motory na metanolové palivo
Tu-156 - experimentální letoun s motory na metanolové palivo
Tu-154M - verze s motory (Aviadvigatel Soloviev)D-30KU-154-II
Tu-154M-2 - dvoumotorová verze s motory PS-90A, ve fázi projektu (pouze)
vlevo: Sedačkový plán TU145M s bussines třídou ( Vladivostok Avia ) vpravo: Sedačkový plán TU154M ekonomická třída ( Vladivostok Avia )
Výroba
Pravděpodobně bylo vyrobeno 900x TU-154s všech modelů, z toho 325x TU-154M. Předpokládá se, že v provozu je stále ještě asi 580 strojů.
V ČR došlo 12.února 1973 k nehodě Tu-154 Aeroflotu při které zahyulo 66 osob po nárazu letounu do země, následné destrukci a požáru v předpolí VPD25 letiště Praha-Ruzyně. Další nehoda, beze ztrát na životech byl stroj společnosti Malév, který se poškodil po velmi tvrdém dosenutí a ruzyňské letiště 21. října 1981, viz foto dole. Posledním zničeným byl letoun Aeroflotu, když dne 17. listopadu 1990 došlo na jeho palubě k požáru. Celá paluba byla zcela zaskládána nákladem cigaret, které se za letu vznítily pravděpodobně od vařiče v kuchyňce. Pilotům se nakonec podařilo nouzově přistát na poli u obce Dubenec.
10. dubna 2010, havarovalo letadlo Tu-154M Lux polské delegace, letící uctít oběti Katyňského masakru. K nárazu do terénu došlo v husté mlze, při konečném přiblížení na Smolenskou leteckou základnu. Při této nehodě zahynulo všech 96 osob na palubě, včetně polského prezidenta Lecha Kaczyńského, jeho manželky a mnoha polských vysokých politických i vojenských představitelů.
Poslední letadlo převzalo dopravní letectvo ruského ministerstva obrany v úterý 19. února 2013. Stát koupil také předposlední stroj, vyrobený loni. V závodu Aviakor v Samaře zůstávají čtyři rozestavěná letadla, jejich dokončení je ale nepravděpodobné, protože o ně nikdo nejeví zájem. Celkem bylo vyrobeno okolo tisíce letadel Tu-154, přesná čísla se však v různých zdrojích značně liší. Dosud jich létá okolo dvou set, převážná většina tohoto počtu v domovském Rusku. Létání Tupolevů do Evropské unie omezují hlukové limity, které starší typy nedokážou splnit ani po úpravách. Třímotorové Tupolevy se ve státních službách východního bloku dosti často objevovaly. Využívala je i československá a později česká vládní letka, armáda oba Tupolevy vyřadila až v roce 2007. Letadla se sice následně podařilo vydražit, ale dodnes stále stojí na kbelském letišti. Slovensko své dvě Tu-154 stále používá.
Technická data:
Typ
Tu-154
Tu-154M
Rozměry:
Rozpětí:
37.55 m (123 ft 3 in)
37.55 m (123 ft 3 in)
Délka:
47.90 m (157 ft 2 in)
47.90 m (157 ft 2 in)
Výška:
11.40 m (37 ft 5 in)
11.40 m (37 ft 5 in)
Plocha křídla:
201.5 m2 (2168.4 sq ft)
201.5 m2 (2168.4 sq ft)
Váhy:
Maximální vzletová:
90.000 kg (198.415 lb)
100.000 kg (220.460 lb)
Prázdná:
43.500 kg (95.900 lb)
55.300 kg (121.915 lb)
Výkony:
Maximální rychlost:
975 km/h (527 kt)
950 km/h (513 kt)
Cestovní rychlost:
900 km/h (486 kt)
- km/h (- kt)
dolet s nákladem 13650 kg:
5.280 km (2850 nm)
-
dolet s nákladem 5450 kg:
-
6600 km (3563 nm)
dolet s max. zatížením:
3460 km (1870 nm)
3900 km (2100 nm)
Dostup:
12500 m
12500 m
Posádka:
3-4 pilotní kabina 6-10 stevardů
3-4 pilotní kabina 6-10 stevardů
Cestující:
max. 167
max. 180
Motorové jednotky:
Typ:
3x Kuznetsov NK-82 turbofans o tahu 93.2 kN (20,950 lb)
