Už v roce 1995 mě přepadla myšlenka, postavit si jako model skutečnou klasiku českého letectví - Turbolet L 410. Pomocí monografie ze starého modelářského časopisu jsem začal kreslit plán na elektro dvoumotoráka "obřího" rozpětí 1800 mm!! Spousta práce v podnikání a tím absolutní nedostatek času projekt odložil až do roku 2001, kdy to už nebyl elektropohon, ale dva metylové motory obsahu 10 ccm a obřík se zvětšil na 2200 mm. Ani to nebyl konec a v roce 2003 jsem stanovil konečné měřítko 1:4,5 a rozpětí 4500 mm a pohon dvěma benzínovými motory ZDZ 40 ccm. S velkou vervou jsem se pustil do kreslení plánu.
Shodou náhod jsem získal kontakt na tehdejšího gen. ředitele (r.2004) Aero Vodochody, pana Jakubše. Ochotně mi vyšel vstříc a tak jsem si mohl pohodlně prolézt a nafotit L-410 UVP E8D v markingu, který jsem si vybral jako ze stovek možných na internetu. Fotky skutečného letadla jsem porovnal s monografiemi. Pro konstruování a výkresy jsem zkoušel různé programy CADového typu, ale nejlépe se díky své profesi orientuji v programu CorelDraw a Adobe Illustrator. Celý plán je tedy ve vektorovém formátu. Plány jsem dle potřeby narýsoval pomocí kreslicího plotteru na podkladové papíry z folií perem s tuší. Rozkreslené trupové přepážky, žebra a jednotlivé části klapek a kormidel jsem připravil ve vektorech pro frézování.
Hrubá stavba
V průběhu roku 2005 jsem začal kompletovat vyfrézované díly a další stavební materiál a zahájil stavbu trupu na speciálním rámu. Trup je klasické konstrukce s vnitřním roštem ze smrkových lišt. Na rošt je nalepen deskový polystyren a po obroušení tvaru potažen balzou. Křídlo je také klasická stavba, překližková žebra a potah balzovými platy. Po pečlivém tmelení a broušení jsou křídla i trup olaminovány skelnou tkaninou. Trup lze rozdělit na dvě části kvůli snadnějšímu přístupu do interiéru. Konstrukce letounu je navržena s ohledem na možnost mít interiér volný pro maketové osazení sedaček a kokpitu. Centroplán, křídla, směrový stabilizátor a výškovky jsou také odnímatelné. Uložení podvozku, centroplánu a nosníky jsou spočítané a předimenzované s velkou jistotou. Součástí hrubé stavby byla i výroba kopyt a forem mnoha dílů. Přední části trupu, podvozkových a motorových gondol, koncových nádrží a mnoha drobností.
Podvozky a mechanické části
Podvozky jsou vlastní konstrukce, elektricky zatahovatelné, poháněné eletromotory ze šroubováků. Nohy jsou svařenec z vyfrézovaných závěsů a tenkostěnných trubek. Rám hlavních podvozků je vyroben z pevnostního duralu. Hlavní kola jsou bržděny hydraulickými kotoučovými brzdami. K odpružení jsou použity elastomery z vidlic jízdních kol. Kola jsou také vlastní výroby, několik sad pro rozdílné charakteristiky povrchů letišť. Už první verze podvozků se jevila jako dostatečně robustní, ale po záletu a poškození, jsem celý podvozek znovu překonstruoval a zesílil. V současnosti je plně funkční a spolehlivý.
Dalším mechanickým oříškem byly vztlakové klapky. Jsou, stejně jako u předlohy, dvouštěrbinové a celkem osmidílné. Celou dobu stavby jsem měl obavy, zda navržený mechanizmus splní mé očekávání. Klapky na obrazovce počítače, papírové pohybové modely i sestavené originální klapky, fungovaly dobře, ale teprve první přistání na plných klapkách prokázalo, že jsou opravdu funkční a účinné. Jen seřízení a nastavení zabralo několik dní.
Povrchová úprava a marking
Olaminovaný letoun jsem několikrát tmelil, stříkal plničem a nesčetněkrát brousil, dokud povrch nebyl dokonale rovný a "plechový". Následně jsem podle fotodokumentace nalepil plátování, všelijaké detaily a hlavně 120000 fóliových nýtů. Pak jsem převezl po částech model ke kamarádovi Jardovi do autolakovny. Letadlo nastříkal dvousložkovou barvou na auta. Doplňující polepy jsou vyplotrované z kvalitní reklamní fólie. Skutečné letadlo ale není sterilně čisté, a tak jsem i model "olétal" patinou a odpovídajícím zašpiněním na exponovaných místech.
Motorizace
Model jsem dokončil a osadil benzinovými dvoutaktními motory 2x ZDZ 40 ccm. Předpokládaná hmotnost ale narostla a proto jsem ještě před záletem překonstruoval motorové lože a ostatní instalaci a letounu "dopřál" motory 2x 60 ccm. Chování modelu při létání potvrzuje, že to byla dobrá volba. Letadlo má dostatečnou akceleraci i na travnaté ranveji a optimální výkon motorů pro bezpečný let. Motory mají elektronické zapalování, hliníkové výfuky na zakázku, elektronické bezpečnostní odpojení zdroje zapalování a mechanický sytič. Každý motor má nádrž na benzin o obsahu 1 litr. Vrtule jsou kompozitové s aluminiovými středy, průměr 22" , na zemi stavitelné. Motory mají osazenou synchronizaci otáček z USA, ale software v jednotce vykazoval jisté chyby, a tak do upgradu je zatím synchronizace odpojena. Mým snem je model vybavit modelářskými turbopropovými pohonnými jednotkami, ale cena těchto turbin dnes odpovídá ceně slušného auta a jsou tedy vysoko nad mými možnostmi. Třeba se najde nějaký sponzor? :o)
RC elektronika
Elektronika je v modelu nejchoulostivější a zároveň nejdůležitější část. I malá chybička v instalaci má fatální následky. V takovém obrovi musí být instalace na 100% a dala mi opravdu zabrat. Malý výčet použitého materiálu a součástek: víc jak 50 m kabelů, 30 konektorů, spousty odrušovacích kondenzátorů a toroidů, 5 akumulátorů, 22 serv. Model je řízen vysílačem Graupner mc-24 s modulem 2,4 GHz, přijímač R-18 se satelitem (DUPLEX vše s možností zdvojení) PowerBox, sequencér podvozkových krytů, řídící elektronika maketového osvětlení Jupiter a gyro ACT pro stabilizaci křidélek (také zatím pro nespolehlivost odpojené). Samozřejmost bylo několik kontrol dosahu, odrušení a stability eletroinstalace na letišti před samotným záletem.
Létání
Ke konci stavby jsem musel vyřešit ještě jednu podstatnou věc. Vymyslet a vyrobit přívěs na bezpečné převážení cvalíka. I tato zdánlivá maličkost zabrala tolik času a energie, za kterou bych zřejmě postavil další malé letadlo.
Po čtyřech letech téměř denodenní práce, po spoustě úprav a změn v konstrukci, jsem ke konci léta 2008 mohl provést první pojezdové zkoušky, zkoušky a záběh motorů i zkoušky elektroniky. Po už jen malých úpravách jsem "dozrál" k letu a shodou náhod a přízně počasí vyšel první let na 3. 12. 2008. Za pomoci přátel ze Zdického klubu jsem na letišti v Hořovicích překonal strach a třesavku. Plný plyn a výsledek tisíce hodin práce byl ve vzduchu. Chování modelu za letu bylo vcelku slušné, ale při prvním přistání se model prosedl a poškodil se přední podvozek a ulomil náhon jednoho křidélka. Následovalo několik okruhů a po zklidnění již nomální přistání i bez předního kola. A co se stalo? Bohužel jsem v absolutním stresu nevytrimoval výškovku a model byl příliš "těžký na hlavu" a byl stále potlačen. Přesto, že zálet nedopadl na 100%, byla to obrovská úleva. Model, který jsem si od první čárky zkonstruoval, vypočetl a postavil sám, letí a je schopen dalších startů.
První let.
Autor s podpůrným týmem po záletu.
Po záletu jsem přes zimu opravil a zesílil podvozek . V letošním roce 2009 jsm s modelem absolvoval desítky startů a to už za využití všech mechanizmů křídla a podvozků. Startů je zatím málo, ale nikdy to nebude model pro každodenní létání. Pro mě to bude vždy svátek.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem kamarádům modelářům, kteří mi při stavbě pomáhali a kteří mě psychicky podporovali, když jsem překonával nesnáze vzniklé u tak rozsáhlého projektu. Dál projevuji obrovské díky české firmě JETI model s.r.o., která jako jediná tento projekt sponzorsky podpořila poskytnutím RC elektroniky DUPLEX.
P.S. Jako poslední perlička je výroba modelu traktoru ZETOR 7211 ve stejném měřítku jako L-410. Je také ovládán vysílačem a slouží, stejně jako předloha, k manipulaci s "turbíkem" po ploše letiště.
Graupner mc-24 s modulem 2,4 GHz přijímač R-18 se satelitem (DUPLEX vše s možností zdvojení) PowerBox sequencér podvozkových krytů řídící elektronika maketového osvětlení Jupiter gyro ACT pro stabilizaci křidélek
Elektronické zapalování hliníkové výfuky na zakázku elektronické bezpečnostní odpojení zdroje zapalování mechanický sytič
Vrtule:
Kompozitové s aluminiovými středy průměr 22" na zemi stavitelné
Jiří "Adams"Adámek 12. prosince 2009. LKM Zdice Autoři Fotografií: František Havlík, Ladislav Vyskočil, Josef Petráň Autoři videí: Jan Baum, Libor Kolman
