Pokud se týče výrobců, tak těch je mnoho. Prakticky v každém státě se najdou papírny, které se starají o výrobu sáčků pro své přepravce. Výjimku tvoří švýcarská firma ELAG, která je největším výrobcem sáčků pro letecké společnosti od Malajsie po Chile. Dalšími velkými výrobci jsou německá firma Kard-O-Pak, nizozemská STAR a v Kanadě pak firma DRG. Podle sáčků můžete i bez znalostí leteckých dopravců tipovat odkud pochází a věřte, moc neprohádáte. V Portugalsku a u společností portugalsky mluvících zemí se používají převážně sáčky igelitové. Regionální dopravci v USA používají sáčky buď bílé papírové nebo igelitové složené v úhledné obálce, podobně jako malí dopravci z Austrálie a Nového Zélandu. Japonci vám zase zajistí pomocí uzavíraci pásky, že sáček nebyl nikdy před tím použit.
Nejrozmanitější a pěkně barevně potištěné sáčky pak používají dopravci v Evropě.
Ještě je nutno krátce se zmínit o uzavírání sáčků. Většina se uzavírá jednoduchým přehnutím horní části. Aby se okraj opět nenarovnal, jsou na mnoha sáčcích do jejich okrajů zasunuty nebo nalepeny kovové pásky. Další způsob uzávěrů je pomocí samolepky, která je vždy součástí sáčku - toto se převážně používá u sáčků igelitových. Velmi zajímavé uzavírání mají brazilské společnosti VASP, Trans Brasil a některé další jihoamerické společnosti. Do okraje igelitového sáčku je provlečen provázek a potom stačí jen za jeho konce zatáhnout, podobně jako u pytlíku na kuličky. Je třeba také podotknout, že většina sběratelů hygienických sáčků leteckých společností nezúžila svůj zájem na pouhé sbírání, ale věnuje se zajímavostem v letecké dopravě v daleko větší šíři. Bez hlubších znalostí problematiky letecké dopravy lze jen těžko být úspěšným sběratelem.

Jaromír Král