Continental Airlines widebody éra (1970 - 1976)
|
|
|
B747 Continental Airlines Los Angeles 1987. ( Foto ©: Phillip Capper ) |
Na naléhání Roberta Sixe, bylo rozhodnuto že Continental (spolu s Pan Am a Trans World Airlines) nakoupí letadla Boeing 747. 26. června 1970 byli Continental Airlines první přepravci v U.S., kteří zavedli na své linky B747. 
Na jeho horní palubě byla velmi pohodlná první třída a na hlavní palubě "Polynéská hospoda". Toto uspořádání vyhrálo mnoho světových cen za nejvíce rafinovanou kabinu mezi všemi aeroliniemi. Také na palubě připravované jídlo pod vedením šéfkuchaře Luciena DeKeysera mělo úspěch. Servis na palubách B747 Continental Airlines nastavil určitý standard v západní části U.S. a hlavně na linkách z Chicaga a Denveru do Los Angeles a Honolulu. Když se jednou v roce 1974 agent zákaznického servisu v Denveru ptal hollywoodské hvězdy Henryho Fondy proč letěl s Continental Airlines, dostal odpověď "Tato aerolinka je třída; opravdu třída!"
Od 1. června 1972 se u Continental Airlines začalo používat "widebody" letadlo DC-10. Robert Six trval na tom, že Continental Airlines podají velkou objednávku na letouny DC-10 k výrobci McDonnell Douglas. Toto rozhodnutí se znovu prokázalo předvídavé a publicita Continental Airlines spojená s pověstí vynikajícího servisu na palubách B747 mezi Chicagem-Denverem-Los Angeles-Honolulu stimulovala zvětšený podíl na trhu. Také linky z Denveru, Houstonu a Seattle zažívaly velmi prudký vzrůst. DC-10 rychle převzaly většinu linek mezi Denverem a Chicagem, Los Angeles, Houstonem a Seattle (i mezi Houstonem a Los Angeles).
V 70-tých létech minulého století byl Denver pro Continental Airlines stále centrálním letištěm. B747 létaly na linkách Chicago-Los Angeles-Honolulu s jednotlivým denním průletem přes Denver. DC-10 létaly mezi velkými městy (obvykle z Los Angeles do Chicaga, Denveru, Houstonu a Honolulu a z Denveru do Chicaga, Los Angeles, Seattle a Houstonu). DC-9 a B-727 byly nasazovány na kratší tratě. Stejně jako Braniff, Continental Airlines operovali jen s čtyřmi typy letadel (B-747, DC-10, B-727-200 a DC9-10), což v té době nepraktikovalo mnoho aerolinií U.S.. U Continental Airlines tento postup znamenal značné úspory v náhradních dílech, údržbě, logistice a výcviku posádek.
DC-10 umožnily leteckým společnostem vydělávat na rostoucí dopravě v západní části U.S.. Od roku 1970 viděli Continental Airlines růst přepravy s každým novým DC-10. Na jejich palubách byl zaveden stejný servis jako měli na B747, včetně "polynéské hospody". Po roce 1973 přišla palivová krize a aby se dosáhlo ekonomického zisku bylo potřeba zvýšit počet sedaček. Proto byly všechny "polynéské hospody" z palub Continental odstraněny. Continental Airlines začali postupně stahovat z provozu jejich B747 na úkor jejich favorita DC-10. Uprostřed 70-tých let až do sloučení se společností Texas International, Continental Airlines používali jen dva typa letadel DC-10 a B727.
Mezi léty 1961 až 1982 měli Continental Airlines centrální vedení na západním konci Los Angeles International Airport. Příslušenství zahrnovalo ředitelské kanceláře, prostory pro řízení letu, centrální údržby, příslušenství, catering a místnosti posádek.
Deregulace a expanze (1977-1980)
|
|
|
DC-10-10 Continental Airlines N68042 Narita. ( Foto ©: Yonezawa-Shi Yamagata ) |
V roce 1974, po ročním zpoždění a soudním řízení, Continental Airlines uvedli novou linku mezi Houstonem a Miami. 21. května 1976, byli Continental Airlines oprávněni operovat mezi San Diegem a Denverem což pro aerolinky signalizovalo další růst. Prezident Jimmy Carter a předseda Civil Aeronautics Board Alfréd Kahn podporovali deregulaci trhu letecké dopravy, který by mělo zrušit (CAB) a poprvé v historii U.S. by přepravci mohli létat kam sami chtějí bez státního dozoru a bez regulovaných cen za letenky. V tomto kontextu byl rok 1977 pro Continental Airlines historický ve svobodě volby nových linek, tak jak (CAB) postupně uvolňovali regulaci. Continental Airlines začali létat mezi Denverem a Miami/Ft., Lauderdale a Tampou/St. Petersburg na Floridě. V tom samém roce prezident Carter schválil nové denní linky mezi destinacemi Air Micronesia na japonský Saipan. Continental Airlines dostali povolení létat z Los Angeles do Austrálie přes Honolulu, American Samoa, Fiji a Nový Zéland. Tyto pacifické linky byly spuštěny 1. května 1979.
Po roce 1978, když skončila deregulace letecké přepravy, se Continental Airlines dali na cestu agresivní expanze. V říjnu 1978 zahájily lety z New Yorku do Houstonu a Denveru a z Denveru do Phoenixu. Ještě ten samý měsíc Continental Airlines nasadili DC-10 mezi Los Angeles a Taipei přes Honolulu a Guam. Linka mezi Houstonem a Washingtonem, D.C. byla otevřena v lednu 1979. V červnu 1979 Continental Airlines spojili Denver s Washingtonem, D.C., Las Vegas, San Franciscem a San Jose. Byla otevřena nová linka Houston-Tampa. Letecká společnost utrpěla v roce 1979 velké ztráty, když byl typ DC-10 celostátně uzeměn. Protože Continental Airlines měli ve flotile jen letouny DC-10 a B727 v době uzemnění DC-10 byly veškeré lety na Havaj zrušeny. Díky akvizici Texas Air Corp. v roce 1981, Continental Airlines rychleji pronikali na U.S. trh. Prudký růst Continental Airlines způsobil urychlenou výstavbu Denver International Airport, která byla dokončena téměř o patnáct let později.
Zatímco deregulace dovolila Continental Airlines expandovat do nových ziskových oblastí, obchodování se velmi ztížilo, protože cestující si vybírali letenky s nižší cenou u jiných společností. Během roku 1978 Continental Airlines studují možnost sloučení s Western Airlines. Western používali také Los Angeles International Airport (LAX) jako svou hlavní základnu a jejich flotila se sestávala převážně z B-727 a DC-10. Hlavní linky obou společností se téměř překrývaly, Continental Airlines vládli na Havaji a jižních pláních U.S., Western ovládali vnitrostátní trhy Kalifornie, Aljašky, Mexika a západního středohoří. Obě aerolinie měli linky do Pacific Northwest a Rocky Mountain, ale z různých měst (Los Angeles, Denver, San Francisco, Seattle a Phoenix).
Některé další aerolinie (viditelně Braniff jehož expanze byla tak rychlá, že dodatečné náklady nastavily období návratnosti investic jako nemožné a přepravce byl přinucen k bankrotu a likvidaci). Poměr expanze u Continental Airlines s deregulací, viděno z dnešní perspektivy, byl vhodně nastaven. Nové linky, které byly přidané, měly skoro všechny zisk a částečně vykrývaly pohyby na trhu v těžkých časech mezi léty 1982 a 1994.
Akvizice Texas Air Corporation. (1981 - 1982)
|
|
|
Vlevo: McDonnell Douglas DC-9-15MC Texas International Airlines N1307T červenec 1970 |
V 1981 byla Texas Air Corporation, letecká holdingová společnost řízená podnikatelem Frankem Lorenzem. Continental Airlines ji získali po boji managementu kdo bude schopen vzdorovat Lorenzovi.
Odborové svazy Continental Airlines také protestovaly, protože se bály "Lorenzovovi taktiky deregulace", jinými slovy, že chtěl udělat z Continental Airlines neorganizovanou leteckou společnost. Lorenzo pohlížel na společnost jako v dobách před deregulací. Letecká společnost po nástupu Lorenza zažila finanční změny. Požadoval okamžité úpravy mezd a propouštění, aby udržel společnost "na vodě". Během tohoto rozhodování, prezident Continental Airlines L. Feldman, spáchal ve své kanceláři 9. srpna 1981 sebevraždu.
Nakonec, Texas Air Corp. zvítězili a Frank Lorenzo se stal novým předsedou a výkonným ředitelem Continental Airlines. 31. října 1982 se Continental Airlines sloučili s Texas International Airlines (sloučený přepravce si udržel značku, jméno a identitu Continental Airlines a značka i identita Texas Air Corp. zanikla). Nová společnost zajistila servis čtyřem kontinentům (Severní USA a Jižní Amerika, Asie a Austrálie) s flotilou 112 letadel. Vedení "nových Continental Airlines" přesídlilo svoji základnu do Houstonu v Texasu. Sloučení mělo za následek velkou expanzi Continental Airlines z Houston Intercontinental Airport do Mexika a jižní centrální U.S.
Unie leteckých společností bojovaly s Lorenzem a Continental Airlines na každém kroku. Neúspěšně žalovali u federálních soudů zastavit reorganizaci společnosti. Měli úspěch v práci přesvědčit kongres o zavedení nového konkurzního práva o předcházení bankrotů společností. Zákon byl však přijat příliš pozdě na to, aby ovlivnil snížení nákladů a změny, které by zachránily Continental Airlines od likvidace.
První bankrot & pracovní vztahy (1983-1984)
23. září 1983 přivedl Frank Lorenzo Continental Airlines k bankrotu po neúspěšném pokusu vyjednat s odborovými svazy nižší platy. To by ušetřilo společnost od likvidace, ale požadoval značnou reorganizaci s okamžitým působením. Následující bankrot Continental Airlines byl bez smluvních závazků a uložil sérii nových pracovních dohod pro všechny zaměstnance. Letecká společnost silně zredukovala mzdové náklady za cenu morálky zaměstnanců. Tyto změny udělaly z Continental Airlines novou společnost více konkurenční což se projevilo v celé jihozápadní U.S., ale měly důležitý záporný dopad na zaměstnance jejich postoje a oddanost. Letecká společnost pracovala v bankrotu do konce roku 1984 a vytvořila 50 milionů USD zisku. 30. června 1986 Continental Airlines ukončily režim bankrotu. V roce 1983 zahájily piloti stávku, ale byli neúspěšní, když Continental Airlines najímali nové piloty, kteří stávku kazili.
Konsolidace a prudký růst (1985-1989)
28. dubna 1985 se Continental Airlines odrazili ode dna, jak signalizovala uvedená nová pravidelná linka do Evropy z Newarku a Houstonu do Londýna. Brzo potom, následovaly linky do Paříže, Frankfurtu, Madridu a Mnichova.
Letecká společnost si nicméně stále udržovala pověst nízké spolehlivosti a stížnosti cestujících se srovnávali s ostatními společnostmi.
V říjnu 1985 nabídl Texas Air Corp. letiště Denver oblastnímu přepravci Frontier Airlines a otevřel tím válku s People Express, který byl dříve spojenec Texas International. People Express platili dáleko více než-li byly náklady Frontier Airlines. Získávání společnosti dluhem se nezdál pozorovatelům, ale analytici měli za to, že People Express chce získat převahu nad svým bývalým šéfem Frankem Lorenzem.
24. srpna 1986 Frontier Airlines podali žádost o bankrot a zastavili své operace. People Express ztratili hotovost a Texas Air pak získal People Express 15. září 1986. Zároveň získal Frontier Airlines jenž měl hustou síť linek na Velkých pláních a stejně jako Continental Airlines operoval hlavně z Denveru. Protože to byla největší letecká společnost, která operovala z New Yorku, základna People Express na letišti Newark žádala povolení pro Continental Airlines v jeho rozpínání na východním pobřeží. Continental Airlines se brzy stali třetí největší leteckou společností v U.S. s převahou v New Yorku, Denveru a Houstonu. Continental Airlines vyšli z bankrotu v 1986 se zlepšeným aktivem a peněžními toky a také s více spoji do každého významného města U.S. z jeho center v Denveru a Houstonu.
1. února 1987 People Express, Frontier Airlines, New York Air a několik místních přepravců přešlo pod Continental Airlines 
a vytvořili třetí největší leteckou společnost v U.S. (a šestou největší letecká společnost na světě). Přitom se Continental Airlines stali se rovným a větším hráčem na severovýchodních trzích. V roce 1987 Continental Airlines spolu s Eastern Airlines vytvořili pro cestující, kteří často létají program "OnePass" a v roce 1988 Continental Airlines založili své první strategické společenství (a první spolek mezinárodních aerolinek svého druhu) s leteckou společností SAS.
